na další stranu
Filip Náplava
MĚL JSEM TAKOVOU ŽÍZEŇ
Žíznil jsem takovou dobu,
plazil se pískem a trpěl.
Blížil se ke svému hrobu,
zatímco krkavci pěli.
Slunce mě žralo zaživa,
hmyz se usadil na duši.
Oči tak příliš pálila,
až jsem byl úplně slepý.
A pak – zničehonic – ruce!
Vyzvednuly mě na nohy
a rozbušily mé srdce.
Od té doby do dnešních dnů,
mám tě v náruči a vím, že
se můžu napít ze tvých rtů!
O PASTÝŘÍCH PRO PASTÝŘKU
S věnováním Veronice Sladovníkové
Není to tak lehké,
jak se může zdát,
býti pastýřem slov.
Písmenka jsou hravá
a ráda skotačí.
Skládají se do abstraktních
tvarů a zase zpátky,
pobíhají po papíře
neznajíce rub a líc.
A ty jako dobrý pastýř
musíš o ně pečovat.
Nechej písmena plynout
po papíře, ať si hrají,
jejich možnosti jsou přece
nekonečné.
A pak je lehce
sbírej ze všech stran
a skládej do ohrádek,
jednu za druhou,
slovo za slovem,
větu po větě,
ale dej pozor,
může se stát,
že ti některé z písmen uteče,
a to jej pak musíš honiti
po celém papíře, načež
se ti rozutečou šechvny.
A až se ti je konečně
podaří lapit,
zjistíš, že chybí daší l
a jiná se skáladjí
do jazykolomných útvarů.
Chvíli se ti je daří držet pohromadě,
ale vidíš, jak pohupují svými
bříšky a jak napínají své hrany
a protahují své růžky.
A potom zjistíš
ež ot dens psortě njede.
Nejsem tak dobrý pastýř jako ty,
ale aspoň se můžu učit od nejlepších,
takže doufám, že svých pár zvířátek zvládnu.
Nikdy nepřestávej, Verčo!
PRÁZDNÁ SLOVA
V tichosti – ale ne příliš –
budeme si šeptat slova.
A měsíc nakoukne oknem,
chce odkrýt naše poklady.
S čumáčkem zarytým v krku
saješ ze mě sladkou mízu.
A prázdná slova letí z úst
jako by vlastně vůbec nic.
Tentokrát je nám známo vše.
Včera, dnes i zítra… víme,
že se blížíme ke konci –
A prázdná slova letí z úst…
|
