na další stranu
Oldřich Damborský
KDY ZAČÍNÁ JARO
Když mouchy lezou po stěně žluté omítky
myslíce že její teplo jsou rozkvetlé narcisy
když paprsky mají sílu střelby bambitky
a já zapomínám na divadlo světa falešné kulisy
Když vynáším na balkon zelená křesílka
a dívám se na všechno s bílým kafem a nadhledem
když slunce mi vypaluje zimní rány zlehýnka
a slunce křičí: Tak to znovu rozjedem!
Když vyměňuji válenky za botasky
a černého kulicha za čepici s nehtem
když říkám že nelze žít bez lásky
a křídla andělů nejsou polepena pochybností
dehtem...
CO NEUMÍM
Neumím řídit závodní vůz
ani vyměnit vodovodní baterii
nad sebou černých vran blues
a přitom pro duhu poezii žiji
Neumím létat oblohou s rogalem
ani plavat dvě stě metrů motýlka
však vždy sesbírám přetržené korále
polibků je to ve věčnosti chvilka
Neumím dávat lásce první mat
dýchám pro ni do poslední chvilky
pak piji to hořké kafe co dá automat
jež dříve vyluzoval ptačí trylky
VZKŘÍŠENÍ JARA
Cáry špinavého sněhu roztály
sněženky zazářily svou bělostí
zase jde jaro krokem pomalým
oblečeno jen do vůní všedností
Za sebou hebké touhy mistrály
vzkříšení svaté trojice jež odletěla
srdce ducha těla na nohou škrpály
jde tulák do krajiny jako do kostela
A přece udělá rukou křížek
u pozlaceného křížku v polích
pro toho kdo měl po lásce žízeň
a vzal za nás na svá bedra hříchy
co ho bolí
V JARNÍM LESE
Zablýsklo se v bělmech sněženek
zelené oči listí konvalinek
pozorovaly koruny stromů
na blankytném nebi
zajíci březňáci si našli pelech
v rezavém listí
a ty mhouříš oči do bledého
slunce
aby jsi se stala poslem
plyšových jív i odlétajících
havranů vlasů
a tvých přilétajících úsměvů
bílých
jako bříška vlaštovek
tohoto
dvojsečného jara
CITOVÁ INVENTURA
Jdeš s rezavým psem podél vinohradů
lednový sníh roztál jako první láska
bělostná oblaka plují podobna hradům
ve křoví švitoří šedivá vrabčí cháska
Tolik lásek jsi měl a každá byla jiná
hravá nesmělá hrdá blond černá i útlá
a ve všech stejný plamen něhy vzlínal
snad jsi všem jako maliny v únoru chutnal
Jdeš šedou krajinou a u boku rezavý pes,
říkáš: Ničeho nelituji vše stálo za to
jak rád ses chytil sametovým rukám do želez
třebaže z masa a kostí slyšel jsi rád: Zlato...
VINAŘSKÝ OTČENÁŠ
Víno jež zraješ na vinicích
posvěcej jméno Tvé
buď vůle naše
vždy obdělat révy tvé
jak v kopcích i na rovinách
a neuveď nás v pokušení
ředit Tvůj křišťálový mok
vodou
ale zbav nás všech škůdců
jakož i špatného počasí
abychom v Tobě našli
vždy radosti pramen
Amen
DAROVACÍ SMLOUVA (TRAMPŮM)
Daruji ti jiskru v očích
dobré plíce i dech
aby jsi stále nezůstával
v městských zdech
a jitřil svou mysl i ducha
v toulkách
po vývratech a loukách
Daruji ti podzimní lijáky
jež pevně sevřou tvé tělo
jako klec na ptáky
a budou bičovat tvou mysl
Daruji ti
strachu jedovatý rmen
i dobroty dobromysl
tam ve skalách
kde není slavných jmen
a jen s krásnou potřeštěnou
bandou
má putování smysl
Chci za to jen
tvůj drahocenný čas
černé noci bílý den
a ostatní ať si nechá
ďas
To ti daruji
já všech lesů pán
božský Pan...
|
