na další stranu
Martin Honzák
Dědeček
Zelené odlesky
v bouři padající vody,
zlatá záře
pietního aktu.
Pohřeb mého nevlastního dědečka.
Měl jsem ho rád. K němu jedinému tam
jsem měl blíž.
Jeho hrob jsem nikdy nenavštívil.
Můj vlastní dědeček byl krásný člověk.
Před smrtí mě udeřil, pro chybu v kartách.
Plakali jsme oba
a já ho v tu chvíli zbožňoval.
Na jeho pohřeb jsem nejel.
Cosi mi někde schází.
…aspoň ještě pár let.
Potkal jsem anděla
Potkal jsem anděla
Stěží jsem rozuměl
Co mi to říká
Než jsem na to přišel
Ani si nejsem jistý
Že jsem pochopil
Jen to co říkal
Když pil pivo
Nasáklé metaforami
Zneklidnilo mě do té míry
Že jsem opilý v noci rozsvítil
A osvícen nadějí
Již ve mně zapálil
Skrz druhé cigáro
Chtěl jsem sdělit
Sám sobě to poselství
Když ustoupíš ze svého
Přijdeš sám o sebe
A až se najdeš
Už to nebudeš ty
Anděl se chvíli smál
Pak s vážnou tváří
Řekl ty vole neblbni
Jakej jsi
Toho si važ
Nebo se ztratíš
Ty vole neblbni
Nic špatnýho neděláš
Tak neblbni
Už jsem potkal tři
Asi jsem vážný případ pro
Naléhavost Boží
|