na další stranu
Lukáš Marek
***
Už dávno uvízl jsem v touze,
a od té doby užírá mne mocný žár,
milovat umím pouze
naplno, věčně a bez fanfár.
Z nebeských sfér se mi stále snášíš
a do mé duše trápení vnášíš.
Přemýšlím co se v tobě skrývá,
vzbuzuješ vlny divokých emocí,
jsi pro mě jako Bára Divá,
co plní srdce nejtěžší nemocí.
Jménem Láska.
***
S ponořenou hlavou do nočního oparu,
cítím, jak tvé tělo dostává se do varu.
Cítíš, že se něco děje,
nevíš, proč se celá chvěješ.
Teplý vítr nocí vane,
čekáš, co se asi stane.
Horký dech za zády cítíš,
otáčíš se, už to vidíš.
Náhle jsi jak poblouzněná,
nejkrásnější noci žena.
Měsíc splnil jedno přání,
dovedl ho k tobě, Paní.
Teď však vybere svoji daň,
naposled pohlédlas naň.
Pak zmizí a zbudou jen dvě slzy,
tvá a jeho.
A bez odrazu hvězd,
protože nebe zatáhne se navždy.
Bylo lepší ve lži žít,
než nyní tolik pravdy.
|
