Jaromír Pírko

Duben 1992

Nic jiného já nečekám
jen jediné tvé slovíčko
jen chodit ztichlým parkem
než spánek vleze pod víčko

Duben 1992

Jarní sluníčko mě šimrá na hlavě
Jsem tebou zblblý holčičko
jsem rád a rozdávám blboučké úsměvy
Jsem tebou zblblý pivečko
jsem rád a rozdávám blboučké úsměvy
a píšu blboučké básničky

Prosinec 1992

Miluji zmrzlého sněhu třpyt
obzvláště jsem-li náležitě zpit
Včerejší večer byl ďábelský

Leden 1993

Otevřu tvůj dopis
a cítím z něho nudu
Je to smutný výčet
tvých utahaných dní
Chceš zas abych přijel
tvůj stereotyp změnil
Nemám sílu
nemám chuť se tvářit
jak mě baví poslouchat
dokola ty samé kecy
Ale zase jedu
Kafe a víno
vybrečíš se mi na rameno
Je mi tě líto holčičko
ale nevím si rady sám se sebou
A zase víno a postel a víno
zatímco tvůj starej maká
abys měla křesílka koberečky záclonky
a za nimi parádní nudu

Lepší ten mráz venku
než mrazení u tebe

Starému santusákovi koupím rum
sobě pár piv
a zbytečně kecáme o tom
co oba dávno víme

Červen 1993

Písmeno R
prošedivělé radostným dětstvím
vrhá se zelenou podprsenkou
do dutiny trouchnivějícího akátu

Samet
dotknuv se konečně plastového měsíce
pláče velkými cukrovými ranami
na právě oživlou zdechlinu v ledovci

Sedmnáctá kopie Oidipovi legitimace uléhá
nesena seznamem odbarvených brunet
do předem připravené rakve
kde opíjí sedmnáct dní mrtvé novorozeně

Šípková rez
leží společně s ovdovělou bohyní lásky
na dlažbě opuštěného nádraží
zkrápěna krví dávno rozladěné kytary

Moucha s mléčnou stuhou na pohublé noze
přilétla nad doupě skřítků
kde za zpěvu žalmů
obcuje s ňadry staré indiánky

Čerstvě natřený šestiranný svícen
ležící na stole starého vetešnictví
je bez povšimnutí minut
tiše letícím netopýrem

Na zažloutlém koberci
leží hliněná kulička
jež nepatřičně vypadla z obrazu
Zátiší s hroznovým vínem a brky

Pomalu tuhnoucí pečetní vosk
v pochvě mrtvé dívky
stále více znemožňuje
pohyb údu jejího otce
jenž ji na kraji višňového sadu
podřezal vypůjčenou břitvou

Na dno podzimní pramice
dopadl bezhlavý motýl
s průsvitnými křídly
zatímco lovecký pes
vyhnuv se nízko letícímu šípu
odběhl neznámo kam

Červen 1993

Heroinová madona kráčí ulicí
aniž by poznala své mrtvé dítě
Tisíce bankovních automatů ji míjí
odplivujíce platanovou kůru

Červen 1993

Pomerančová slupka se skvrnou na dlani
sedí opařena v břidlicovém baru
a popíjí mentolové víno z rukou člověka
přehlížejíc krev za jeho nehty

Září 1993

Přeji si
být náhodně našlápnutým zvratkem
na podrážce tvé boty
a zároveň si sobecky přeji
být tvým králem
ač jsem tvým otrokem
tvým Jeseninem
ač píši naivní veršíky
tvým stínem
ač jsem daleko od tebe
tvým milencem
ač jsem tě nikdy nepohladil
tvou rohožkou
ač o ni nestojíš
tvou sklenicí
ač se mě tvé rty nedotkly
tvou nocí ač se mnou nespíš

Neměl bych se raději ptát
co si přeješ ty?

Říjen 1993

Máš svoji volnost
hvězdičko
Srazila jsi mě z přízemnosti
Srazila jsi mě vzhůru do nebe

Listopad 1993

Ty zlá vlno
Jsi krásná!
Jsi smrt
Milá
něžná
Věřím ti

14. 1. 1994

Pohladíš po vlasech
malou cikánečku
a zasypeš ji rajčím peřím
Na odchodu z divadelní šatny
zakopáváš o hromady převleků
Spíš s homosexuálním přítelem
abys alespoň někomu udělal
radost
Cítíš pach tělového krému
když ji pokládáš na oltář
a zapaluješ
Tácy plné zděšených rybích očí
natahují ruce po ohni
Pach spáleného masa
Polibek na čelo
Usmíření
Tlukot hodin na vrcholu hory
Jsi vyděšené malé dítě
s tělem exkluzivní kurvy
hledající okarínu
v písku lidských srdcí
Usmíření

19. 1. 1994

Píšeme rok 1600
a ty se směješ
Milosrdně a bez krve
ti uvolnili cestu
Tvůj dým jde nahoru
Pochodně zvedli
protože závidí
že souložíš s vesmírem
zatímco oni
jsou impotentní strachem

4. 2. 1994

Mé malé obrýlené nic
nedopusť
aby tě uchopil
obrovský znetvořený systém
a zařadil tvoji duši

Snad by ti to ani nevadilo

Můžeš mít pocit růže
spláchnuté do hajzlu
Pryč jsou sny o loukách
Namísto ideálu kopretiny
ideál dokonalého Vítězství

Leden 1994

Kuřátko
máš ráda jazz
Jazzový kuřátko
A měsíc
a mraky
Ale já nejsem černej
měsíc taky ne
Odcházíš a přicházíš
Je po dešti
Odcházíš

9. 2. 1994

Můj veršovaný copánku
duhová kuličko nahrazující slunce
nehledej smysl
Přijdeš o svou krásu

Únor 1994

Má dokonalá lásko
jsi jako odchlípnutý jíl
Nadbronzové My
se ztrácí uprostřed Dnes
Uprostřed mamutí soustavy výkřiků

19. 3. 1994

Láhev sodovky
sodomizující přeplněný popelník
je pohlcena džínami
otrlými proti kráse

10. 5. 1994

Usnula jsi malá princezničko
pod voňavou jabloní
vlásky ti pohladí sluníčko
a večer se ti pokloní

Červenec 1994

Tvé oči se již neotevřou
má malá krásná cikánečko
i rubíny na tvém hrdle pohasly
Mé polibky tě netěší
Celou noc pršelo
a kapky deště se slévaly se slzami
na tvé tváři
Tvé srdce stoupalo vzhůru
měsíčními paprsky
Ještě jsi naposledy zamávala
a starý platan natahoval větve
v bláhové naději
že se snad ještě vrátíš
že neodejdeš
Chci dál tvá slova o naději a lásce
kterými jsi tišila můj stesk
Věřil jsem alespoň tobě
ale tvé vlasy
již nikdy nepohladí mou tvář

17. 9. 1994

Tvé panenství
leží v blátě jako mrcha
a staré krávy se bezostyšně šklebí
Opilé pak při čardáši
odhazují své předposlední vložky

3. 10. 1994

S trochu přihranou nostalgií
koukáme do deště
jenž je fádní
jako mrholení tvých výčitek

Už nikdy neřeknu
Chci tě mít na věky
I to je zázrak
že jsme teď spolu

Nechejme vytékat proudem
slova a věty

Zítra zafouká vítr
a vše vyschne
aniž by se pohnul
lísteček na bříze

18. 10. 1994

Držíš mě za ruku
držím se tvé ruky
Bojím se tvé ruky
Já lžu
ty lžeš

25. 10. 1994

Přišla jsi tak potichu
malá panenko z šustí
Utíkej hned pod střechu
déšť se brzy spustí

25. 10. 1994

Malá vílo z pohádky
je-li zima v lese
pojď do mojí zahrádky
než se večer snese

5. 5. 1995

Most je hřeben
cuchající řeku
Verše jsou vlak
ve kterém jezdíš ty

29. 8. 1995

Od jisté doby
chlast s příchutí dřišťálu
od jisté doby
trochu blíž do nebe
od jisté doby
u jména křížek

12. 1. 1995

Tak dlouho jsem držel
děvčátko s bruslemi
až se mi rozteklo

Únor 1995

Řekl jsem
že ji srazím z koně
dřevcem svých básniček
a ty jsi se usmál

Řekl jsem
že by se v poezii
neměly dělat středníky
a ty jsi ji vzal za ruku

Řekl jsem
že ji miluji
a ty jsi ji miloval

1995

Ležíme pod hlohy
a okvětní lístky nám padají na hlavy
Hladíš mi vlasy
a zlobíš se
že si je nemeju
Pochválil jsem tvý babičce bábovku
a ona ti udělala křížek na čelo

Když jsme v šestnácti
chtěli utýct za Krylem
měl jsem tě rád jinak
ne víc
jen jinak

14. 8. 1995

Noční déšť ti zlíbal tvář
V peřinkách až budeš spát
já vykouzlím ti svatozář
a budu pít a verše psát

Jenom já
pan Li a džbánek
co zvedáme ho výš a výš
budeme ti hlídat spánek
a doufat
že nás políbíš

Září 1995

Jestliže se bůh rozhodl
dát ti takovou prdýlku
měl se také rozhodnout
nedat mi ptáka

Září 1995

Podstatná část
vysokoškolsky vzdělané mládeže
se prostě rozhodla
že to lidstvo někam dotáhne
A lidstvo táhne a táhne

Září 1995

Natáhneme do zemí třetího světa
tramvajové linky soucitu
a na každé zastávce
vykopneme ze dveří chlebíček pro děti
pro jejich vydutá bříška

17. 9. 1995

Zahlédl jsem pod přikrývkou
tvůj poetický palec
Ač nejsem palců znalec
lehnu si na kavalec
a budu snít o tom
že ten palec
jednou vezmu za vlastní
to až se situace s tvým přítelem vyjasní
On nebude bránit tvému slunci ve svitu
odejde
maje sklenku svého času vypitu
Já budu stírat naše rozdíly
rozechvěji duše za chvíli
Budu ti pak verše číst
a jsem si naprosto jist
že tvoje vagína exploduje
a bude hořet pekelnými plameny

Září 1995

Jsem Král sépií
a takhle dobře už mi nikdy nebude

Jsem Král sépií
překrásná zrůda
za rachotu bubnů a píšťal
vystřelená ze své hlubiny
prakem cizích myšlenek
do světa odporného svitu
zakazované nahoty duše i těla

Jsem Král sépií
a moji poddaní
obcují ve fantaskních sestavách
plodíce další a další příšery
neskutečných tvarů a skvrn
jež budou stále vylézat na břehy
a vést války proti degenerovanému lidstvu
s morálkou tiskových mluvčích
a nadutou sebejistotou
šéfů protidrogových brigád

4. 10. 1995

Hodil bych minci do vzduchu
jenom kdybych věděl
že mi padneš ty

5. 10. 1995

Máš
či spíše měla jsi
vlasy blond
byla jsi cítit novým křivákem
made by animal
a než jsem zjistil víc
vystoupila jsi na Karlově náměstí
Tvé místo je doposud volné

Říjen 1995

Jsi královna všech koz
jsi královna všech boků
jsi královna všech prdýlek
Tvé vlasy si ani nedovolím popsat

Říjen 1995

Hodní starší pánové
zvou s úsměvem hodná děvčata
do restaurací pro hodné lidi
zatím co my
vulgární kyničtí grázlové
tančíme celé noci
mezi omamnými květinami
s vílami
co pod kapradím spí
s vílami
co nezaujmou vaše předky
s vílami
pro které je chvilka tance cennější
než padesát let
vaší nicneříkající existence

1995

Vyskočím čiperně
z tvých vlasů divokých

Menuet jen pro nás
Menuet bez nich

1995

My dva v černé tóze
Okolo vánice
naše síla
naše moc
naše diamantové božství
naše sebevědomí uplácané z těsta
naše kapitulace
náš strach uvnitř

Říjen 1995

Má Vládkyně černých nocí
proč mi tu tvůj idiot
vypravuje o svých problémech?

17. 10. 1995

V běloučkých šatičkách
chodíš si po laně
ač všechno okolo
chová se prohnaně

Když jsi se klaněla
hodil ti kytici
pak napsal básničku
při ruce sklenici

Přemnoho polibků
nechtěl on po tobě
snad jenom chviličku
posedět v hospodě

5. 11. 1995

Pojedu s baletkou
z třpytivých korálků
na saních ze sirek
vyhlížet Polárku

Od paní Hermíny
dostal jsem sáně
baletku s cukrovím
z něj sněhu pláně

Je náš svět podivný
není v něm plamínků
proto víc zahřeje
kraj z lesklých kamínků

8. 11. 1995

Jičín je město
kde bych se s tebou chtěl
prvně milovat
Ale budeš-li to chtít poprvé
ve Vlachově Březí
jsem ochoten nám to umožnit

Má láska k tobě
dá se přirovnat
k obřímu ventilátoru 241 - c15
typ Bolšoj
který bude teprve zkonstruován
mentálně zaostalým
connecticutským technikem Udo Mayersem
jenž utrpěl v dětství průstřel konečníku
s následnými komplikacemi

Kvalita tohoto
v dějinách lidstva stěžejního
vyznání lásky
bude doceněna teprve r. 2011
kdy za sebou budeme mít
šestnáct let odděleného života
Dostanu Nobelovu cenu
za mír
literaturu
a syfilis

Peníze zůstanou
na mém ženevském kontě
do rozplynutí

28. 11. 1995

Dvě nádherný lesbičky
na krajích jedný židličky
jazzový skladbičky
rozlévají ohníčky
a já
maje na dně lahvičky
nesvalím se z lavičky?

1. 1. 1996

Dnes ráno mi
ostatně jako každý den
zaklepal bůh na rameno
a prý abych pokračoval

Zase jsem se ho zapomněl zeptat
v čem a proč

Ostatní tvorba Jaromíra Pírka publikovaná v Divokém víně:
DV 38/2008: 13. 6. 1998 a další
DV 37/2008: 1. 1. 1996 a další