na další stranu
Lukáš Marek
Vím?
Vím, že nesmím zakázané ovoce.
Vím, že tě budu mít rád i po roce.
Vím, jak na srdci bolí modřina.
Vím, jak jsi krásná a nevinná.
Vím, jaká je vůně tvých vlasů.
Vím, že to není ztráta času.
Vím, že lhostejnost to není.
Vím, že přátelství se cení.
Vím, proč říkáš to, co říkáš.
Vím, proč se mě nedotýkáš.
Vím, proč se střídá noc a den.
Vím, že je to jen můj sen.
Vím, proč jen tebe vidím.
Vím, proč před tebou se stydím.
Vím, co si teď můžeš myslet.
Vím, že mohu začít šílet.
Vím, že nejde jen tak vstoupit do nebe.
Vím, že ty verše jsou jen tebe.
Nevím, jestli už teď spíš.
Nevím, zda mi něco odpovíš.
Až se setkáme
Těším se až naše těla splynou v jedno
a necháme naší vášní volný průchod
a budeme společně hledat, co se nám líbí.
Jako dva úhoři,
co k sobě touhou zahoří,
jednoho krásného večera,
na dně stříbrného jezera.
Jako dva pavouci, co se snoubí,
V temném koutě starého loubí.
Jako když jelen tasí svou zbraň,
dychtivě vrhá se na plachou laň.
Ztracení
Celý svět se zbláznil
a všechno se spiklo.
Ti, co dřív se smáli,
tak najednou mlčí.
Tam, kde dřív hřála ruka,
je jen prázdný chlad.
Srdce z toho lidem puká,
že zapomněli milovat.
|
