na další stranu
Katka Vrzáňová
Vztah
Jsem na tebe napojená,
to spojení mnou kmitá,
atomy se rozpadají štěpnou reakcí,
světlo ve mně bliká.
Jsi na mě napojený,
ten pocit tebou cloumá,
skrývané odkrýváš s nelibostí,
zvědavost terén zkoumá.
To všechno od chvíle, co se známe,
někdy to skřípe, jindy srdce láme,
chodíme statečně až na kraj propastí,
boříme klišé poznaných známostí
spojeni závojem astronomické bezčasovosti.
Můj podzim
Stojím na nejvyšším schodě
a kouřím cigaretu,
volnou rukou dávám vale létu,
bylo tu a zase není,
jak stopy plísně na zdi
všechno se kolem mění.
Den za dnem mráz už od kuropění
krok sun krok po dlažbě
podpatky melancholicky zvoní,
paměť se zkracuje - lepší to nebude a není,
naděje na záchranu trosečníka
odplouvá pod nánosem zapomnění.
Ještě to nevzdám a půjdu ti v ústrety,
pod mostním pilířem vyzdobím lunety,
nemůžeš odejít, mosty jsou spojnice,
možná jsem ze všech největší hříšnice,
prodej mi odpustek, spolu ho zapijem
červeným od Bordeaux, láskou se opijem.
Moravský bard
Moravský bard
do propasti pad,
ďábel samý vnad
až hanba podívat
a brko rudé slzy roní.
Na věčné časy snad
dopředu moc se nedívat,
někdy se vtírá trýzeň a chlad,
zbývá se sobě vysmívat
a kytara falešně pod prsty vrní.
Hazard nosí pád,
tak proč se nepřiznat
že chtěl jsi tolik hrát,
až rozum ti dal mat,
však od té chvíle neznáš, co je spaní.
|
