na další stranu
Rostislav Opršal
ZVON (1916)
Před lety jsem pomáhal při sepisování spousty zvonů, rekvírovaných na Podorlicku během Velké války. Byly mezi nimi například i zvony ze 14. či 15. století, pamětníci spousty válek, kterým se tou osudnou stala ta, označená poprvé za světovou. Celou dobu jsem si představoval jejich osud, to děsivé, v co je dokázala změnit lidská ruka. Promlouvali z hlubin času, i když už jejich hlas zmizel spolu s bubny a píšťalami druhého jezdce Apokalypsy (… druhý kůň, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír, aby se všichni navzájem vraždili.).
Jsem ukradený
za Veliké války
za Velkého masomlejnku
kostelní zvon
svěsili mě z věže a odvezli
na nádraží v Rokytnici
čekal jsem na svůj transport
jako jednou čekat budou Židé do Auschwitzu
na kladiva
a tavící pec
která protaví ušlechtilý kov
na nástroje smrti a zkázy
monstrkosu majitelky firmy
„Efektivní produkce sirotků a vdov“
kdysi vysvěcený
pak přelitý
do ďáblovy podoby
jsem smrt v ohňostrojném hávu
vyjící bestie
nové doby co zabije
člověka v člověku
vydřeného k dřeni
jsem přelitý
do dějinné perverzity
Velké průmyslové revoluce zabíjení
jsem ohrožený druh
pluh, co každý metr země ohne
tónem symfonie nebytí
jako pokažené nepotřebné hračky
zvony i lidé hoří v ohni
už nikdy nebudu zvonem
zvonům zvoní
umíráčky
HEJ – VY NAHOŘE!
Pánové a dámy nahoře
slyšíte?
To se vrací staré dny
a já sjíždím Kryla
jako kdysi
na střední
Zas blbost a nenávist přijímá se podobojí
k tomu cinká smrtka
panoptikum pochoduje
na orloji
nešetří svými šminkami lež
Pro tohle snad nechat se zabít?
To se radši do němoty opít
než být opičkou pro manéž!
Zapište si mě na listinu – ale nedám!
Žádný z mých synů
nebude neznámý vojín!
Ta hra na vojáčky coby znamení doby…
Nasrat, jó nasrat jednou na VAŠE HROBY!
|
