na další stranu
Rostislav Opršal
NOCÉNKA
Jako tón ztišený v napnuté strunce
Ve smíchané černi s modří
Za vějířem japonské gejši
Schová se svět po západu slunce
Taxikář Orion u chodníku noci
Zapnul si poziční hvězdy
V černé samotě mezi městy
Tma smyslně houpe se v bocích
Počítám tvé prsty po tisící znovu
Na velehradské monstranci tvých rukou
Zazděné poklady pod opukou
Nechávám hlídat moudrou sovu
Na tváři červeň od rtěnky
To večer už se přelamuje v pase
Vincentova modrá rozlévá se
Do moravské nocénky
***
Snad bys mi odpustila.
Co nestačil jsem ti dát
schoval jsem si na příště.
Plamínek jsi zapálila
je ve mně žhoucí ohniště.
***
Tvoje vůně
je pilník který prolamuje mříže
První sníh
který padá tiše na papír a ví že
ten básník
tuhle báseň nedopíše
|
