Vladimír Najda

Poetický démon
Text není redakčně upravován.

Z denníku šílence
Aneb kryptogramy

AUTA

Akademici se plácli přes mozek
Už i nezaměstnaný má na vozejk
To je teda ale fór
Auto jezdí na motor

VERONIKA

V tobě vidím poklad
Erb tvého rodu je mým cílem
Radost do mých očí přinášíš
O tobě po nocích sním
Na tobě tedy záleží
I když si myslíš, že ne
Klamná je tvoje myšlenka
Až mě poznáš uvidíš

Volám tvé jméno ze sna
Eposy na tvou počest skládám
Rozum ztrácím
Obě půlky mého těla chřadnou
Nikoliv nedostatkem živin, ale nedostatkem tebe
I když si myslíš, že ne
Klamná je tvoje myšlenka
Y,Z píšu ti písmenka

Vidím tě ve snu
Emocemi trpím
Roucho mlhy zahaluje tě
Odhal roucho svého mlčení
Neschovávej se přede mnou
I když se ti teď zdám jiný
Co to znamená?
Evidentně nic

Vlasy tvé hledám v davu
Erotika mé sny ničí
Rozum na tu hloupost křičí
Ona ale neslyší
Neposlouchá srdce rozum
I když si myslíš, že to není pravda,
Klamná je tvoje myšlenka
Uvidíš, že jsem jiný, než ti oni říkají

Vlastnosti
Emoce
Rozum
Okolky
Nálady
I ty
K tomu já
O lásce ti povídám

Vábíš mě
Experimentuješ s mou trpělivostí
Radostí z úspěchů se schováváš
Odvolej!
Neodvoláš.
I když myslím, že bys měla
Cele se mnou souhlasit
Experimentálně to zkus

Volám po tobě
Esový pokr se hned tak nevidí
Rozuměj, já chci jen
O tebe bojovat
Ne jenom o tvé tělo
I o tvou duši
Krásná jsi a navíc chytrá
O to jde a to já chci
Uháněj mi říct své - „ANO“.

(23.6.2008 – někdy se to podaří. Jediné co mě svazovalo byla ta nešťastná začáteční písmena. Zrovna když potřebujete slovo na Y tak vás žádné nenapadne. A slovník je na ně taky skoupý.)

PŮLROK

Vidím na okně květy

Lakomá je zima, dá-li málo sněhu
Erozemi trpí horské světy
Dej nám zimo sněhovou svou něhu
Nebudu mít kam jít na výlety
Utopím-li se ve vodě blízko břehu

XXX

Velvyslanec sníh se opozdil

Úmyslně přišel zase pozdě
Nevadí už jsem bez něj lásku vyprostil
Oprášil ji, a už se těším hrozně
Radostí jsem bez sebe a chystám lyže
Uložím je do vaku a jedu horám blíže

XXX

Vydrží-li ještě sníh

Brody budou zmrzlé
Řeky bude led nám krýt
Emigrace vzroste
Zatoužím zas‘ po horách
Nebo po lidech
Uvidím co pán bůh dá
nebude-li mít strach

XXX

Velitelem stal se Apríl

Dobře, že jen jeden den
U krbu jsem víno dolil
Bude teplo, nevím jen
Nevím jestli ještě dnes
Uvidím zelenou mez

XXX

Vlajky vlají

Kynou Máji
V hlavě mé
JEn touhy zrají
Touhy po lásce
Nebo nelásce
Uvěřím pak ještě Máji?

XXX

Vida co se může stát

Člověk ji už chce mít rád
Emocemi nakažený
Raněn láskou padne k zemi
Vidím to jak před sebou
Najít vinu u obou
U obou co maj‘ se rádi

(24.7.2008 – ani vám nevím, jestli existuje i druhý půlrok, ale pokud ne, rád ho doplním.)

KATASTROFA

K obloze ční hřib radioaktivního prachu
Atomová elektrárna nepřežila
To aby člověk nakonec žil v strachu
A čekal, jestli by ho záře zpopelnila
Stoky u cest přeplněné krví
Táhnou tudy cesty ke smrti
Rozum velí jít a přec‘ se stojí
O kolik zas‘ víc je dneska obětí
Fantóm strachu vládne nad přírodou
A fantómové lásek nad smrtí.

(4.8.2008 – poněkud apokalyptická vize vhodná tak pro bulvární plátky placené zelenými, nebo možná reakce na Černobyl.)

PIJEŠ ROSU

Pondělní chladné ráno
I lidé jsou dnes chladní
Jsi obrostlá na louce travou
Emulze nevšední
Šosácky kývá hlavou

Rozčepýřenou hlavou pampelišek
Otáčejících se k tobě
Sající rosu z jejich listů
Unaveně padající do snů

NÁDHERA

Nejenom milenka
Ále i skutek utek
Drtivá myšlenka
Heroický smutek
Euripides to tak nemyslel
Rozum to tak myslí
A co já? a vaše sklony syslí?

(4.8.2008 – jsou různé sklony, málokdo je svislý.)

O.K.

Sotva ti vyjevím pravdu

To bych se nesměl znát
.Euréka, nedobyli hradu!
Bohové přivodili zvrat
Otec vlasti odhodil otčenáš
Utekl od pádu

Trochu ho osud na kolena srazil
Otčenáš, tady ho otče máš!

Jehla v kupce sena
.Euréka, útok neprorazil

Ó, ty jediná
Krásko nevinná.

(4.8.2008 – to asi nebylo opěvování českých aerolinií.)

SESTŘE

Sním i bdím
Energie uniká do neznáma
Sny se mísí s neskutečným
Trochu otáčí se to s náma
Rozum zůstal stát
A z nemámy je máma

Snad jsem to přehnal
Enormní úsilí je k ničemu
Snaha vstát, i když jsem zaspal
Táhne mě z lože do extrémů
Rozum stále stojí
Y a I se pletou dál i učenému

Sama víš nejlíp co chceš
Emoce přemáhají trému
Snad se mi nerozpláčeš
Tak trochu jsme svůj k svému
Řekni mi, že mě miluješ
Emoce přemůžou i trému

Stojíme nad propastí života
Echo se vrací odkudsi z nekonečna
Stojíme v dešti a za námi šlápota
Tak trochu vonící vůní neskutečna
Rukama spojenýma prozařuje čistota
Ulpělá na nás z odlesků poetična

Slyšíš to!
Elegie jsoucna,
Sílí a umlká
Trochu to
Rozum přehnal
Odpusť mu – pomlka

Omámil nás jas

Slunce vyskočilo na nebe
Elipsoid myšlenek prý zhas‘
Snad mluviti má každý za sebe
Tohle říkáte zas‘ a zas‘
Řeknu vám, něco tu volá do nebe
Evo! Adame! Kdeže je čas?!

Slepil nám oči sen
Eroze leptá naše mozky

Stoka nám zabila cosi, jen
Eukalyptus zbyl a trosky
Snad my dva holka nezhynem
Trať po které jdeme bosky
Ráda má lidi a tak jdem
Odkudsi kamsi, kus i kousky
U cíle rádi spočinem
u cíle posvačíme housky.

(4.7.2008 – Nevím proč mám někdy nutkání psát dívkám po Krylovsku – v sedmi pádech.)

DANIELE

Dovedeme si říct pravdu?
Ano, snad!
Někdy pravda zmizí v davu
I když popílek už spad‘
Existuje tisíc výmluv
Lží a nepravd v rámci pravd
Existuje ještě vůbec člověk?

(4.8.2008 – filozofické otázky, na něž se jen těžko odpovídá. To je moje.)

21:15 HOD

Volám něco, co není
Evidentní nesmysl

Červánky už dávno zmizely
Tramvaje mají velké mezery
Večer se přehoupl do noci
Rozume, není ti pomoci
Ticho tě leptá

Navštívíme zámek snů
Autorem snů jsem já sám

Domy už ztichly
Etikety na sklence se odlepily
Stíny se plíží po stěnách
Emír hází tanečnici hrách
To už se oči zalepily

Volám něco co není
Experiment se snem nevyšel
Čtvrteční večer 1. Máj
Eros k své milé nepřišel
Rozum už zavřel svou stáj

(4.8.2008 – to je přesně ta fáze, kdy na okamžik usnete a zase se probudíte, načež Vám hodiny sdělí, že jste spali tři hodiny.)

DARINKE

Dívám se ti do fotografických očí
A hypnózou nutím tě se smát
Radostí kola se točí
I Večernice chce jít spát
Na čemž já nic nezměním
Kouzla neznám
Emise myšlenek – spím

Repete za ty, co nesmějí
Oslava těch co jim to zakázali
Lítí a ďábelští zloději
Idioti, jež rozvázali
Noc co noc pochodují v tmách
Cvrlikají časované pumy
Ovace znějí v modlitbách
Výstrahy v pochvalách
Elegie za zničené stromy
Jděte tam, jděte – ale po špičkách

(4.7.2008 – tak nevím, mám se bát, že si to přečte, nemám se bát. Měl bych si trhat kopretinu.)

DIG IT

Divoce bije srdce
Indiskrétně je doktor poslouchá
Galvanometr cosi měří
I dneska spadly klece
Tápeme trochu v troskách
Á – na krku už nezáleží
Ležíme a dmou se plíce
Náš čas je váha na vahách
Íkarovi – tomu se to běží

Čas je digitální
Asi je to lepší
Stejně se nezastaví

(4.8.2008 – zjišťuji, že mnozí lidé už se špatně orientují v klasických analogových hodinách.)

RA

Radost ze života?
A dá se vůbec přežít?
Dá!
I když to dá práci
Okapem se chytá slota
A dá se vůbec zemřít?
Kdepak
To by bylo příliš snadné
Inkoust barvu ztrácí
Vidina se změní za dne
Ibisové – ptáci!
Ta naše planeta nám vadne
Ať nás někde nepoztrácí!

(4.8.2008 – asi by se jí dost ulevilo.)

PRÁCE

Melancholická doba
Ách jak se ten čas vleče
Mám trpět vleže, nebo v kleče?

Sedím po oknem a dělám, že dělám
Právě v tom tkví tíha osudu
Odpoledne se vleče někam
Už aby tam bylo, sic‘ slíznu ostudu
Stokrát nic a přece všechno
Trocha odpočinku
Uvařená káva, otevřené okno

Pero lítá po papíře jako v agonii
Ruka nestačí už snímat jeho běh
Á – to je ono moji milí
Co bych si nezdřím ještě chvíli
Embryo myšlenek vydalo vzdech

(4.8.2008 – to je typická neděle, když je venku 40°C a dusno jak v prádelně.)

OBĚD

V pátek odpoledne
Eště nepřestalo hrát rádio
Pojídám oběd v jedné
Řadové restauraci
Okázale nazvané – doma

Komu by to nevadilo
Najíte se až k prasknutí
Enem to by dobrý bylo
Dyby bylo při chuti
Líný tělo
Oběde, já klnu ti

Zjistil jsem, že vlastně vůbec nemám hlad
Euglena viridis se toulá po sklenici
Léto je za dveřmi a všude voní chlad
Okolo poledne mám prázdno v makovici

(4.7.2008 – jenom si po těch letech nějak nemůžu vzpomenout, co je to Euglena Viridis Musel jsem si to najít na internetu. Ještě že tenhle chytrý komunikační prvek existuje. Je to krásnoočko zelené.)

MASOVOST

Marná sláva
Autoři toho vynálezu nejsou známi
Stará tráva
Opadá a zbude kopa slámy
Vyzbrojená trním, které bodá
Ojíněné oči ukryté za víčky
Slast a odpor do tvé duše hlodá
Tak aspoň zpíváš písničky

Naděje zemřela opravdu poslední
A nezbylo už nic
Dejme si aspoň šálek polední
Ekonom hřímá – snad na Měsíc
Vážně je to k pláči
Šijeme sebou na rozházeném loži
Empír či co, ale to stačí
Cokoli co se dá - se zaonačí
Krokodýli, hadi, upíři a plži
Odporný sen - už niky víc.

(4.8.2008 – a přišly ještě horší sny.)

POPOCATEPETL

Perfektní zábavu skýtá čtení slovníku
Obscénní slovíčka jsou striktně přehlížena
Pročítám slovník a mám díru v slamníku
O kolik metrů jsou hesla ponížena
Cokoliv co přečtu probouzí mou fantazii
Ačkoliv mi údaj vpravdě neprozradí nic
Televizi spletl jsem si s agonií
Elipsa mi neříká o moc víc
Popel zůstal z letité té knihy
Evidentní blábol, co k ničemu mi byl
Tou trochou popela jsem zretušoval pihy
Lásko – tvé pihy, o kterých jsem snil.

(4.8.2008 – někdy se člověku ty myšlenkové přemety celkem povedou.)

ABECEDA

Asi to bude
Blbě vypadat
Celá tahle báseň
Čpí
Dokud se člověk nedoví
Enem kousek principu
F kterým tahle báseň tkví
Galejníci veršů
Herci slov
Choulících se na jazyku
I kdyby na chleba nebylo
Jdeme psát dál
Krátce i dlouze
Levně i draze
Mohutně i sklesle
Nedobře i dobře
Oplzle i jinak
Prostě lehce
Q - sem padnout nechce
Radostí jste bez sebe
Řádná cesta tudy nevede
Soupeří to s blbostí
Špatně se to čte
Tomu, kdo to napsal
Uličníci
Vůbec nevěřte
W - neřežte
X - hned každý nepřečte
Y - je na závěr
Znám jen z piva uzávěr a
Žabí stehno se hnout nechce

SMOG SE NAD NÁMI VZNÁŠÍ JAKO STÍN SMRTI

Skutečná pohroma
Modré nebe
Odřela letadla
Gaugin kreslil sebe

Samostatnost opadla
Erupce na slunci mne zebe

Nové dřevo na oheň
Ať nám neuhasne
Dejme kotlík nad plamen

Nám už je to jasné
Ámen
My už všechno víme
I to, co prý někdy smíme

Víme, co smíme
Známe co nesmíme
Na co nám to je
Á možná že vím
Šťastně si spím
Izolovaný na dně orloje

Jsem nevinen
A koho to zajímá
Kdo není ozbrojen
Odpusťte paní má

Stojím zase sám na ulici
Ticho je kolem jako přízrak spící
Ironií je, že nejsem v kleci
Nevím dokonce, zda nejsem skica

Sražené prádlo skončilo svou cestu
Mražené ovoce se rozpustilo
Rezavá hlava oblíkne si vestu
Ticho s tichem v rámusu se slilo
I když vím, tak přece fandím městu

(17.7.2008 – bejvávalo. Město je nutné zlo. Není nad venkov.)

DEGENEROVATELNOST DUCHA

Dal jsem si schůzku s časem
Enormně jsem toužil být chvíli svůj
Generační problémy jsou pasé
Evoluce musí vyhrát stůj co stůj
Nebo se něco stane
Ecce homo nám krátí dlouhou chvíli
Rozumíte tomu? - Já ne
Opožděn jsem a hrozně vzdálen cíli
Volám o pomoc ve svém nitru
A je jen jeden člověk, který slyší
To jsem já a volám svoji sestru
Exkurze v mých myšlenkách mě na chvíli jen ztiší
Lodička spánku vyplula do moře tmy
Nevidím zem a zdá se mi
O ní, už zítra ji uvidím
Sen divoký zdá se mi
To já však jenom bdím

Domýšlím sen, který nezačal
Udýchané myšlenky nestačí tempu těch nových
Co teprve přijdou
Hodím na sebe oblek věrných
A budu dál trápit všechny hudbou

(17.7.2008 – opět moje oblíbené variace na počáteční písmena. Jde jen o to vymyslet nějaký krkolomný slogan.)

TŘINÁCTKA PRO ŠTĚSTÍ

Tropická vedra zchladila žár zimy
Říká se, že bude perný rok
I slunce chce říct stupni svými
Najděte sobě stinný kout
Ách, jak lehce skládá jaro rýmy
Co slovo to touha světem plout
To touha milovat
Krásně milovat tu svou
A být jí oporou

Parní lázeň vzbuzuje dojem kotle
Rozum ale dojmy zatratil
Odpusťte, já už vstupné zaplatil

Šatnářka obere nás o to nejcennější
Ťulpasovi neradno se smát
Epilog, co naše srdce ukonejší
Slovy, jež chtějí rozplakat
Třináctka pro štěstí z těch nejskvělejších
I’m in love with you - chci ti říkat.

(17.7.2008 – slov začínajících na některá písmena je dramatický nedostatek.)

SESTŘE

Staň se půlkou mého já
Etika je věda zlá
Staň se mojí hybnou silou
Táhnem oba jednou pilou
Řeka života, ta nemá most
Eva, Adam - cizí zlost

(17.7.2008 – škoda že to nikdy nečetla.)

KLAPKA 262

Kdesi se rozezněl telefon
Lapal jsem chvíli po dechu
A za chvíli přerušen byl tón
Paprika mi tropí v krku neplechu
Krk proto má hlas jako rána do plechu
A z toho všeho je mi do breku

Dal jsem si doping
Vajíčka ve skořápce
A teď z toho mám vnitřek na ruby
Šest kusů času jedu na tři válce
Embargo mi vpálil do zad mozek
Stepuji a volám Tri duby
To už pak není třeba otázek.
Domluvím se zuby za zuby
Ve čtvrt na čtyři jí svlíkám podvazek
A ona mi dá ránu do huby.

(17.7.2008 – v době mobilní komunikace už to není takový problém. Nejprve vše vykomunikujeme a pak už nedochází ke zbytečným nedorozuměním.)

FILOSOFIE MÉHO JÁ

Fofrem jde život světem
I
Letí to, a já to vím
Odpusťte lidé - bděte
Sofokle, tak co s tím
Odpusť mi i ty světe
Fofrem i smrt jde s ním
I ona sbírá suvenýry
Ešusy a oficíry

Malý, maličký je oficír
Égo utrpělo
Holubi kálej na empír
Odpusť mi - moje tělo

Jsem cosi kdesi
Á, už asi vím, kde jsem.....

(17.7.2008 – někdy je lepší nejmenovat.)

JESENÍK

Jako prales vousů na bradě Praděda
Existují lesy tady kolem
Srdce člověka bije srdcem hor
Emocionálně to působí na nervovou soustavu
Načež máte pocit něčeho nadmíru krásného
Ííí hučí vítr za bouře mezi stromy a štíty hor
Každý to musí cítit, hory, to je něco víc

(17.7.2008 – ani se to nemusí rýmovat.)

LOVE MI TENDER

Letošní podzim začal divně
Okolo stromů se vrší listí
Volají ptáci, a letí pryč – klidně
Ej juchů padá listí jak parašutisti

Modly se rozpadly v prach
Expedice za poznáním sebe sama se v

Trosky rozpadla
Ende
Noční zprávy změní zemi
Dech jsi druhý popadla
Evropa a nezdá se mi
Rosa letí, a už dopadla

(5.8.2008 – podzim bývá poněkud melancholický)

STÁNI

Skutečně bijí hodiny jedenáctou
Trosky jsou z času našeho
Ámen je vlastně velkou poctou
Našemu „já“ co kecá do všeho
I do vlastního života

BLANCE

Bolest patří k životu
Lodi co se zmítá na vlnách času
A tu a tam nabere vodu
Nenosí andělé, nenosí spásu
Couvají a bojí se tu
Emisí paprsků nedodáš jasu

F E E L I N G

5.12.1996 - 12:54

Morální kodex je zákonem bez hranic
Amfora s kyticí rozkvetlých růží
Rituál dvoření mění se s milencem
Tarantule poraněných citů
Intimní čistota ducha i těla
Nevinná dívčina dychtící po vině
A ?
Hanebná lež nám nepoví zhola nic
Indikátor pravdy se zarudlou kůží
Na líci. A v ruce s roztrhlým růžencem
Gratuluje ti k získání bytu
Intimní nahota ducha i těla
Spanilá miss slepě toužící po víně.

SONET

5.12.1996 - 12:02

Moře vzpomínek splynulo s oceánem času
A racci bělaví jak oblaka nad zčeřenou vlnou
Rojí se, lovíce ryby i za nečasu
Tonoucí myšlenka se touží státi rybou.

I když se brání, jsa utopena v lihu
Nazítří nastane bolestné zmrtvýchvstání
A holič po práci čte rozečtenou knihu
Hlavu svou před smutkem neochrání.

I moje hlava sní svůj divný sen
Naději ztrácím každým dnem
Going in my foolish inner hearth.

I moje myšlenky se spřáhly proti mně
Stačí, když ocitnu se v husté tmě
(I’m promplty feeling somewhere your sweet hears).

SONET 2

5.12.1996 - 12:25

Míjím Tě, což pramálo mě těší
Amora bez luku uchvátil Satan sám
Rarach ten zjizvený teď na futro ho věší
Ten účet krvavý musí však splatit sám.

Improvizace, ta pánu Bohu nesluší
Napříště musí si svou roli připravit
A pustí-li hudbu svou Satan nám do uší
(byť by to kdysi byl třeba i megahit)

Hanbou se propadne, jelikož netuší
I když je Satan, že stejně se nesluší
Nahlížet pod pokličkou noci.

Gumovat namísto tenoučkých retuší
Intimní soužití, vzniknuvší souduší
Souznění, splynutí - bez pomoci.

M.H.

5.12.1996 - 9:20

Máš v očích střípky - hvězdný prach
A závoj štěstí na řasách
Riskuješ denně pěšcem mat
Tisíckrát myslíš na návrat
I na bílým světlem posypané louky
Na návrší, co vzor pro klobouky
Aleje, když je listopad.

Halíš se rouchem tajemství
Intimní zpověď sláva nepřipouští
Naději má jen přátelství
Gloria! - ať ji neopouští
Imaginární anděl strážný
Střežící něžné hájemství.

DARINKE V SEDMI PÁDECH

Divukrásná pohoda se vznáší nad tebou
A tvá ruka nesmělá sahá po štěstí
Romány o lásce, kdeže ty doby jsou
Ikarus letí a netuší neštěstí
Nejednou přemítám o tobě v podvečer
Kolikrát vidím tě v snách
Apoštol na roletách.

Démoni lásek vynášejí rozsudky
Amoři obnovili arsenál zbraní
Ranami do spánků ničí se vzpomínky
I tobě chtějí zničit tvé lehoučké spaní
Nevidíš zrádce, co sklání se nad tebou
Kráčíš po ledě a nohy tě nezebou
Yes, je to tak, k čemu lhaní.

Doktoři léčí ti staleté neduhy
A nevědí odkud se vzaly
Ropuchy hrají si oddaně na sluhy
I když by tě raději spraly
Noc, když je, to jsou ty přeludy
Které ti tvé dětství vzaly
Exhibice nepřátel v maskách přátel.

Divíš se slovům jež čteš
Ale proč? Sama víš kde je pravda.
Rozum ti velí – proč neutečeš?
I v rodině můžeš mít hada
Naoko přátelé a zatím grázli
Kolem se toulají bez bázně a hany
Uslyšíš za chvíli řinčení hrany.

Dávej pozor!
A věř jen sobě!
Rozum do hrsti
It is a horror!
Noc je
Krysy se pohostí
Oh! Sanna!

Oči jsou krásnou předností

Dar přírody těm co chtějí vidět
Ačkoli ryba se odkostí
Raději měla by se stydět
Imunní pár vůči neřesti
Nahatí, spráskaní lidé
Klečící v přírodě v bolesti
Erosi, nenech je v bídě.

Slovíčkaření ve prospěch věci

Dar rozumu těm, co chtějí myslet
Alkohol nemáme, leda dvě deci
Rozum se zastavil, meze jsou vyschlé
Internacionální pomoc zrádcům
Nenech se ubít k neřesti
Krok zpět a jsi zachráněna
O trochu zpět, jsi teď na scestí
Uchovej sebe. Chci spásu!

ING

Ikarův pád
Na dlažbu
Gramotnosti

DR

Do
Roka a …

KOHOUT

31.8.1995

Kokrhá za vraty
Otočen do dvora
Hraje si s kuřaty
Ochočen docela
Udrží pořádek na dvorku
Troufalče – klovne tě do morku.

STŘEDA

3.2.2005 9:07

Starosti přináší každý den v nůši
Trpělivost přináší ovoce
Řekněme že snášet rány se sluší
Experti zvládají promoce
Dlaní si zakrývám namrzlé uši
A kritizuji porotce.
9:11

TŘI SONETY NA TÝDEN

3.2.2005 12:23

Pythagoras zadumán spí
Opřen o vrchol trojúhelníku
Nadchází zpívání večerní
Dokončil pár skic do denníku.

pĚtkrát se na židli otočil
Libost či pověra?
Í dlouhé z podvodu osočil
Údajná nevěra.

Tichá jak kvílení času
Elizejská pole v noci
Rychlík vteřin do úžasu

Ý v prstech proutkaře cvičí
Sentiment má ve své moci
Trn v jeho oku už klíčí.

Řeka snů zamrzla svítáním
Empirik lekl se faktů
Doprovodil mlhu zpíváním
Akordy, noty – pár taktů.

Čachruje s pavědy myšlenky
Trní ho do rukou škrábe
Volání zestárlé milenky
Refrény poněkud slabé.

To by byl příteli ohýnek
Erbovním znakem je bída
Kopali do shnilých vzpomínek

Pompézní mudrci povstali
Á – je to přece jen křída
Tabule již nudou popsali.

„Ecce Homo!“ zvolal vězeň
Krátce před popravou
Sfoukl svíci, snědl „rezeň“
Omyl kůži zdravou

Blůzu sváteční si svlékl
Otřel slzu v oku
Tam co doteď stál si klekl
A trochu ho píchlo v boku

Nikdy by si nepomyslil zkrátka
Euklida když zdárně pochopí
Do života, že mu zavře vrátka

mĚstem zní smutný nápěv kostelní
Lež pravdu v lihu topí
Elegie, to není báseň nedělní.
13:00

AUTO

3.2.2005 21:50

Aritmetická přesnost času
Utopila věčnost na lžíci
Těším se do Moravského krasu
Opráším boty ve tmě ležící.
21:57

POZÚSTALOST

9.2.2005 21.39

Pomalý běh hodin
Odtikává věky
Zatoulaný slon se rozhlíží
Útulný byt vteřin
Strážce fonotéky
Triumfálně z děr se vyplíží
Aljaška je postižena chřipkou
Léků proti ní je nedosti
Ondatra se prošla starou sýpkou
Stačí trocha známé bdělosti
Tam těžko nakrmí se slípkou.
21:45

NEJKRKOLOMNĚJŠÍ SLOGAN

17.7.2008 14:30

Naslouchám pozorně pozounu
Eléva učíce písni.
Ječící díra na běhounu
Kulhavou subretu plísní.
Rozmarná sólistka baletu
Klopýtla o běhoun prastarý.
Očima prosila za letu
Lakomce – ať ji zastaví.
On je však zahleděn do měšce.
Mince ho svým leskem laskají.
Narazí za letu do pěšce.
Ěžíši už zase chlastají
Junáci kořalu ohavnou.
Šupáci na zbytky čekají
Í chu chů – sklenici popadnou.

Sólistka baletu dopadla na refíž.
Lakomče – ty vždycky penězům naletíš,
Oči tvé slepé jsou pro krásu.
Golem se v úkrytu odporem otřásl.
Apoštol zachránil sólistku,
Načež pak obdržel po lístku.
14:41

NEJNEOBHOSPODAŘOVÁVATELNĚJŠÍMI

17.7.2008 14:42

Naši zemědělci plakali nad výdělkem.
Eroze rozebrala brázdy.
Jaro se v neděli zasnilo nad pondělkem.
Navzdory úl zůstal prázdný.
Entita kombajnů odpočívá v hale.
Ozimy ustlaly si na nádvoří statku.
Brambory ve sklepě jsou malé,
Hovězí na pastvě se neoddává zmatku.
Obilí zaseté před týdnem už klíčí -
Sojové boby, oves, žito, pšenice.
Pan předseda to pobaveně líčí,
Olejku nám zatím žerou sinice.
Dodávky do skladů jsou pevné
A naše dravá měna jak bys met.
Řepky je hodně, brambory jsou levné,
Oves jsme seli letos naposled.
Vláčíme po poli své otesané klády -
Ámen všem pocestným – pravím já.
Valíme sudy a zapíjíme vlády,
Akorát padouchy dál halí tma.
Těžko je předvídat, co počasí nám dodá.
Eliška odešla svou krávu podojit.
Letící čmelák pak do půdy nám dodá
NPK, ledek – je nutno pohnojit.
Ěmine, to je letos chmele,
Ječmene, žita – bude strouhanka.
Šílenče – jdi už s tou prací do pr...
Ííííí – fičí vítr a zvedá stromy celé,
Mokro je v gruntě – žádná selanka,
I stohy slámy jsou už zpráchnivělé.
14:58

ERICH VON DANIKEN

3.9.2008 22:20

Elysejská pole
Rozervaly salvy
Impotentních střelců
Civících na hromadu
Hnoje

Vyprodali role
Opuštěný sál ví
Nač jsou slova vědců

Darující podlou zradu
A to je
Nečekaná role
Intrikáni, želvy
Krunýře na hrbu světců
Euforie u rozkladu
Nepokoje
22:01

MARIKA

31.1.2005 8:28

Miluje dušenou zeleninu
Artyčok a sestru Heleninu
Rozumí zásadám modelingu
I různým pózám při strečingu
K obědu koupí si sádlo husí
A vyhodí je, neboť se jí hnusí.
8:34

ZDISLAVA

31.1.2005 8:35

Za úsvitu s červánky
Do vázy si utrhla
Iris u lesní studánky
Snění v trávě zavrhla
Lkala nad rozlitým mlékem
Až mi srdce pukalo
Vypila to mléko s lékem
Až mi pukat přestalo.
8:39

INGRID

31.1.2005 8:40

I když sojku z klece
Nechce
Gorilu si koupila
Raděj chleba z pece
Ince
Do košíku vložila.
8:43

ZORA

Západ slunce právě zhas
Oheň v krbu plál
Roztesknil ji tenhle čas
Ač vedle ní stál.
8:48

MILENA

31.1.2005 8:53

Miluje koupání při Luně
Ibišky když kolem plavou
Lenoší svlečená v laguně
Evino roucho jí sluší
Nevím co jí běží hlavou
Alespoň zčásti to tuším.
8:55

BĚLA

31.1.2005 14:59

Bílá zima pod peřinou
mĚla zrána žlutý sen
Lkala smutkem za zvěřinou
Až vylkala modrý den.
15:01

ILONA

31.1.2005 15:02

I když do řeči ti skáču
Lásko má
O to víc po nocích pláču
Na to mám
Alespoň mi připrav sváču.
15:04