|
na další stranu
Ivan Fontana
I. BÁSNĚ
SVATÉ PRAVDY
Svaté pravdy, ano, i takové existují.
A není jich málo.
Věřícím není třeba podávat důkazy.
Víra sama nalézá oporu a střeží je
jako oko v hlavě boží. V oltářích hlavních
i bočních lodí, v monstrancích,
šlojířích a škapulířích.
Svaté pravdy nepodléhají zkáze ani diskusi.
Nelze je rozložit jen tak na kusy.
Už dávno, je to už pár století, co byly
nabalsámovány. A jsou věčné.
Svatých pravd není mnoho, možná bys je
spočítal na prstech jedné ruky, jako pán
prstenů, ale právě z nich se rekrutují zázraky.
Svatý grál je pln tajemství a věř, že je
dobře střežený. Nikdo vlastně ani neví kde.
POD SVÍCNEM TMA
Každá policejní stanice má místo, kde se
zločinu docela dobře daří, kde kvete
a kde má vlastní (data)bázi.
Kde má podhoubí a udržuje bujnou
podzemní rhizosféru.
Pod svícnem tma, tam osnují se zločinecké
záměry a plány,
tam bují kdejaká černota.
Mýtné si vybírá na Černém mostě.
Děje se tak často i za nemalé účasti
místního policejního sboru.
ANI VE SNU
Ani ve snu by mě nenapadlo rozpustit se
v louži nebo v kyselém nálevu.
Jsem přeci neutrální.
Ani ve snu by mě nenapadlo opustit břehy
císařské vodní cesty, zdýmat vody.
Břehům jedné řeky jsem stále věrný.
Sejít z cesty, nedodržet slovo,
zapomenout na sliby, bloudit v neznámé
krajině, v její skalní roklině, v labyrintu
nákupní galerie, v tůni ztracených slov.
Oprostit se od malicherností a maličkostí,
nechat školy, vzdát se cti.
REKLAMA NA TŘETÍ SVĚTOVOU
Poslední šance cínového vojáčka.
Blýsknout se na přehlídce, nebo se na ní
aspoň mihnout.
Naleštit si vysoké holínky. Dopnout knoflíky
a oslnit diváky. Být v první řadě,
před celým světem se zviditelnit.
V jedné linii vstoupit do války,
mezi bonvivány, globetrotry a šviháky.
Odlíti olovo na kulky, doplnit proviant.
Jémine, vždyť zbraně jsou tak hladové
a po válce neustále žízní...
Hlavně kanónů (kručí jim v břiše
a jsou nenasytné) míří do války.
Kalibr 350 a když nehodí se, hodí se jiný.
Stíhačky trefují se do modrého nebe,
jakoby jim cosi vadilo v božím království.
Je na čase posílit roli válečných štváčů.
Vykolíkovat jim válečné pole.
Zapomenout na diplomacii.
MIGRACE
Pokus o návrat husí letky do domovské
krajiny, ještě zbývá vyplnit pár nezbytných
údajů, pár sloupců a několik delších řádků
v tabulce přeložit. Jeden štempl.
Zaplatit asijskou daň. Proletět celní sítí.
Letíme na sever podle hvězd, jsme ptáci
stěhovaví, letíme ve vzorné formaci,
ve znamení Labutě a Lyry.
Z jihu přelétáme mys Dobré naděje,
ze západu oblétáme masiv Himalájí.
Evropská směrnice pro přelet velehor
tu ještě neplatí. Aspoň celní správa,
o tom mlčí, zatím přivírá oči.
MEDAILONEK
Dívčí sen, stejně jako celé curriculum
vitae. Večerní i ranní odlesky šermují
na jezerní hladině jako noční baterky.
Dobíjí se snadno z rybářských sítí,
ze spodních proudů, z prudkých břehů
a filigránských krajek vln.
Dívčí kameny, i když jsou to vzácné
gemy, bývají poněkud chladné.
BÁSEŇ V TĚLE MÚZY
Báseň je napjatá jako plachta harfy,
jako houslový partet s kalafunou
a dlouhou žíní.
Sólo pro hoboje a žestě.Zní jako španělská
rapsodie, jako uherský tanec (opus 119).
S toreadorem se točí na vinylové desce,
do nekonečna v madridské aréně.
Ještě téhož dne, odpoledne, leží býk
jako zabitý. Báseň je hotová.
HVĚZDNÉ VÁLKY
Hvězdné války skočily, zatočil s nimi
výbor pro kulturu a pro obranu
(prý nejsou prachy a nenašli se sponsoři).
Poslední výstřel, kdo to schytá.
Na které hvězdě padne?
Proslýchá se, že brzy prý zelenou
dostanou války žabomyší.
Kdo ví, co je psáno ve hvězdách.
VÝBUCH POEZIE
Proboha, kde? Snad někde v centru
Mléčné dráhy. V rozhlase či na vlnách TSF.
Nebo snad na Jávě, Trinidadu a Tobagu
či na Sumatře? Kráter, který se jen tak sám
nezavře. Tak velkou pokličku ani nemáme.
Jediné, co nám zbývá je roubík.
Než se vše utiší, než se sopouch uklidní,
než policie propustí všechny zadržené,
než proběhne asanace, poslouchej verše,
nezdají se ti verše poněkud morbidní?
Chvilka nedělní poezie, trpí na závratě.
Je jazykovým cvičením, časem zvykneš si
i na rým.
PŘED STÁVKOU
Noty se bouří, vaří se divoká krev, notová
osnova se starými klíči je ve stávkové
pohotovosti.
Hudební scéna mlčí, je ticho před bouří,
dirigenti váhají a všichni hráči mají
prázdninovou pauzu.
I VE SNU
I ve snu to někdy zaskřípe a nebe se
potáhne tmavými kaňkami.
Zaskřípe to ve chvíli, kdy uklouzneš,
kdy přitáhne tě hluboké podsvětí.
I ve snu ti přeletí hlavou mračna
olovnatých liter, velkých jako kroupy,
krasopis geniálních literárních děl a výtvorů
a hladce spočítáš všechny integrály.
I ve snu ti někdy přeskočí. Cvak a praskne
klečko, vodní vak. Sny zamícháš tak, že je nikdy
nezapomeneš. Co s tou míchanicí, co s tím
šejkrem, co s tím hvězdným kaleidoskopem.
Ve snu lehce překračuješ řeky, jezera a hory.
Všechny normy.
Boty máš sedmimílové. Snadno chytíš zlatou
horečku. Na Klondajku vždy o tunu zhubneš,
X X X
Co dobrého vzejde z této básně?
Neptej se a přečti si ji do konce. Nejsou to
noviny, časopis, kniha beletrie ani zmije.
Brzy poznáš, jestli tě báseň vodí na nos,
nebo s tebou jen smýkne o zem,
či chytí tě za dlouhé licousy.
Báseň je dobrý tahoun, vydá za dva páry
koní. Za dva licipány v cirkusové manéži,
a za dva orlovské klusáky na královské
scéně a ve městském varieté.
Jako rachejtli vystřelíš barevný chochol
na oblohu, celá se v podvečer rozzáří.
Já vím, že nejsi žádný cirkusový jezdec,
mág ani kouzelník.
Zítra večer, či pozítří hned zrána, najdeš
jej v nové hvězdné konstelaci.
POŠTOVNÍ BALADA
Poštovní brašna leží v příkopu u cesty,
co se chudák nadřela na tom božím světě,
co se, od domu k domu, nachodila.
Kolik doručila depeší, telegramů, cenných
papírů, poukázek. pohledů a dopisů,
kolik prošlapala párů střevíců?
Najednou je nepotřebná a zbytečná.
Jako patník vyvrácený u cesty.
Je na odpis.
Tulák ji opatrně zvedá z příkopu, celou
mokrou zkřehlou a plačící.
”No ták, paní, prosím neplačte, vše se
spraví, vše se obrátí k lepšímu”.
Poslední stříbrňák, co dostala od cesty,
našel na dně, skoro utopený, spolu
s adresou zrušené pobočky.
Za tu minci dostala královskou večeři.
II. ZATOULANÉ AFORISMY
- Proč při sčítání lidu nezaokroulit i přečnívající hlavy? Proč to nevzít jedním vrzem.
- Podpořit myšlenku znamená vesměs vsadit na černého koně.
- Separujte slabiku „re“ od reklamy a dostanete její podstatu.
- Síla tisku nespočívá ve snech, ale v tom jak odhaluje realitu.
- Jakmile Finsko vstupí do NATO, dostaneme volňásky do sauny.
- Paravánu je zcela jedno brání-li ve výhledu španělské nebo italské stěně.
- Velmi záleží na interpretaci, mnohem víc, než jsme ochotni si připustit.
- Je mi smutno, to víte stáří, ale prapor napůl žerdi přeci kvůli tomu nevyvěsím.
- Ping pong: turnaj u Pinkasů, s mezinárodní účastí.
- Tvář mistra Dalího rozložená na pomfrity.
- Nejsou lidi, ale medicína vám dnes složí člověka i z náhradních dílů.
- Dát do toho celou duši? Předem si dobře rozmyslete, do čeho vlastně jdete a s jakým podílem? Hazardujte se svou pověstí, duše je křehčí než porcelán, tak aspoň na první cestu ji dobře zabalte.
- Brýle, které se snadno ztrácí, zabloudí někdy do Molin Rouge, kde mají předplatné v lóži spolu s obstarožním divadelním kukátkem.
- Stínový ministr s dlouhatánským stínem, nezodpovědný za nic, navíc z Nemanic.
- Džin vypuštěný z plastové láhve do volné přírody.
- Svačinka v ráji: Jonathan pro Evu a Reneta pro Adama.
- Mraky a mlhoviny, záclonky božího království.
- Bankovní účet na veslo. - Chyby osudu suplují omyly. - Maratón, běžel už i Achnaton. - Auta, se slzami benzínu. - Kostlivec v alobalu u nejvyššího soudu. - Svět je barevný, ale má už i šediny. - Domácí oltář přitahující anděly. - Boj o místo na slunci se přesouvá do stínu. - Kuželka pláče, protože ji nikdo netrefil. - Spisovatel s papírovými předpoklady. - Croisant, ještě z dob křížových výprav. - Dar času ve svátečním balení. - Bourací kole: splašené pendulum. - Teatro mundi má kulisy z divadelní půjčovny.
|
