|
na další stranu
Ivan Fontana
AFORISMY A BÁSNĚ
I. HRST AFORISMŮ
- Zavřeme-li oblíbenou knihu, nastane zatmění.
- Hovořit o poezii je mnohem těžší než o penězích. Obratný makléř jen naslouchá.
- Četba poezie, ano, ale proboha nesmíte se začíst, nebo propadnete romantismu.
- Knihovna by neměla být daleko od školy, jen co by kamenem dohodil.
- Webové stránky se záložkou a s kapitolou knižního smetí.
- Na displejích už rostou lyšejníky.
- Pošetilost starých pánů, mírní jejich ješitnost.
- Tulákům patří všechna rozcestí s tulipány.
- Každá kašna je plná snů, o vánocích se hemží kapry a úhoři.
- Historie se neopakuje, ale trochu šišlá, trošku koktá a potřebuje logopeda.
- Bio nebe, vytržené z kontextu bezlepkových knedlíků.
- Láska má otevřenou náruč. Někdy i klepeta.
- Rozum se převrací vlastní vahou. (podle Horácia)
- Mozek má úschovnu mládí a čekárnu stáří. Za použití draze zaplatíš.
- Sir Winton s dětskou vintovkou, mířící na Němce.
- Dětská modlitba začíná přáním anděla.
- Nedostatek rozumu. Trestuhodná chyba školství už od první třídy.
- Propadnete-li ve škole, nic si z toho nedělejte, neznamená to, že neprojdete životem.
- Ekonomika je jako písek. Udává čas a průtok.
- Jednička je kotvou matematiky, která nebyla nikdy spuštěna, je praporem ekonomiky, který nebyl nikdy vztyčen.
- Srha říznatka, občas zaskočí skalpel vraha.
II. BÁSNĚ Z MODRÉHO BATISTU
ZATRACENÁ BÁSEŇ
Báseň je vzpurná, jako Anapurna.
Neomalená, nezkrotná a pyšná,
jakoby se z divokých vajec zrodila.
Kdo ví, co si o sobě myslí,
lítá v oblacích.
Báseň je tažný kůň, čínský rikša,
jako limuzína, která jede do Radotína.
Báseň je vetřelec, chomáček slov,
babí léto, pohár trpkých višní.
Báseň je pohár ovocné zmrzliny.
Dvojplošník plný víry, patron, který tě
brokem zasáhne do chlopně.
Báseň má dny, kdy ji lze beztrestně
číst. V takové dny neodkládej ji.
PTAČÍ ORCHESTR
Ptačí vláda jedné obrovské říše
na svém sněmu rozhodla se,
založit velký symfonický orchestr.
Už hledá dirigenta,
už vyhlásila konkurz.
Vláda předem řekla, že nechce supa,
straku ani nějakého kolibříka.
Pár ptáků, našich i zahraničních,
se už přihlásilo. První koncert zazní
na zelené louce adventní.
DVOJICE
Dobro a zlo nelze vážit ani měřit.
Sotva je lze zaměnit.
Jednou hranou se skoro dotýkají.
Zlo roste pod rukama, dělí rodinné
štěstí na kroužky a segmenty,
někdy štěstí trhá vánoční řetězy.
Utíká před zákony.
Pne se po zdech do výše oken,
po plotech i po pergolách.
Před ničím se nezastaví, netrpí
závratí. Stane se, že přeroste i hlavu
staré kostelní věže.
Dobro, mnoho toho nenapovídá,
přiloží spíš ruku k dílu.
MODLITBA ZA TETU ELZU
Panebože dej mi internet, podej mi hůl,
o niž bych se mohla opřít.
Hvězdu, na níž lze hledat štěstí.
Vezmi těžký kříž, já už ho neunesu.
Teleskop lze vysunout až na kraj
tvého království, až na konec světa.
Kaleidoskop, v němž složí se
barevná sklíčka v okenní vitráže,
v hvězdokupy, v barevné lampióny.
Divadelní kukátko pro štěstí,
co všechno dokáže. Panebože ponech
mi aspoň střechu nad hlavou.
PÁR PÍSMEN
Dva řádky, hrst kostrbatých písmen
a kvůli tomu jsi vstával kolem druhé
ranní hodiny?
Ty blázínku. Písmenka vysyp před
domem na úhlednou hromádku.
Vyber si jen ty nejsladší.
Ty ostatní ať vezme vítr, ať si je vezme
třeba ďas v adidaskách
nebo divá meluzína, nebo zvědavý
kolemjdoucí, čumil a vejral.
Takové písmeno A je babylónskou
věží, podívej se jak se kroutí.
Možná je opilé inkoustem.
B je svatojánskou beruškou,
jež prosvětluje robustní budovu.
A konečně písmeno C je povedená
(d)céruška, zkroucená tuška,
zakletý diamant.
Cháska, která vůbec nečte, sem tam
narazí na písmeno v počítači, ani neví
jak ho má přečíst.
Neví je-li původu řeckého, nebo
pochází-li z Říma.
J je skluzavka do lavóru,
pro elfy a skřítky.
OLIVOVNÍK V PROŘÍDLÉM SADU
Starý olivovník je porostlý mechem
a lišejníkem, jakoby byl oblečen
v hávu lučištníka, jako poznávací
znamení má na hlavě zelenou čapku
s dlouhým kšiltem.
Starý strom, mohl by vyprávět,
mnoho pamatuje, ale moudře mlčí.
Je obtěžkán četnými a trpkými plody.
Pár větví má větrem zlomených
a také velkou vahou vlastních oliv
opírá se o zem.
Olivy se míchají se šípky, někdy
spolu i tančí, v páru nebo v kole,
občas se o trny poraní.
Směs je tmavo-červená a sytá,
jakoby země dostávala transfuzi,
jakoby krvácela.
Ne vždycky hlídačův pes tak kňučí,
jako když olivy čekají na lis.
OPÁLOVÉ HORY
I hory mají své vrásky, štíty a obzory.
Opál je luna chladná jako dýka
zabodnutá do živého těla.
Opál je vrchovina a slatina.
Je tím, co jsi dávno chtěla.
Voda, voda, voda, samá voda.
Vody po kolena… nic tu neroste,
ani šťovík, modrý bodlák, pryskyřník
a dlouho nevydrží ani rašelina.
Opál je vrchovina a slatina.
V letním horkém odpoledni se opál
mění ve výheň dne, v kamenné
vyhlídky a v horské hřebeny.
VYBRANÁ SLOVA
Některá slova už patří do skanzenu
Jiná by měla být chráněna,
aspoň futrálem, jako housle,
bendža, trubky, saxofóny či kytary.
Evidována jsou jako soubor muzejní.
Některá slova, zvláště ta horká,
se skleníkovým efektem, by měla být
pěstována v oranžérijích, snad by
tam dozrála. Některá patří
už dávno do starého železa.
HRÁČI KULIČEK
Jamka je plná barevných kuliček.
Až oči přechází. Dětská hra skončila.
Jenda, Jitka, Pavel a Petr už mají
prázdný pytlíček, vše prohráli.
Jirka všechno vybírá. V každé kuličce,
v každé skleněnce je zakletý život.
Stačí jen lehce cvrknout
a kulička odkutálí se.
Jen cínové kuličky potopí tě.
STARÝ OLIVOVNÍK V PROŘÍDLÉM SADU
Starý olivovník je porostlý mechem
a lišejníkem, jakoby byl oblečen
v hávu lučištníka, jako poznávací
znamení má zelenou čapku
s dlouhým kšiltem.
Starý strom, mohl by vyprávět,
mnoho pamatuje, ale moudře mlčí.
Je obtěžkán četnými a trpkými plody.
Pár větví má větrem nalomených
a také velkou vahou vlastních oliv
se opírá o zemi.
Olivy se míchají se šípky, někdy
spolu tančí, v páru nebo v jednom kole,
občas se o trny poraní. Směs je tmavo-
červená, sytá, jakoby země dostávala
transfuzi krve, jakoby krvácela.
Ne vždycky hlídačův pes tak kňučí,
jako když olivy čekají na lis.
TOYEN
Celé hračkářství patří paní Toyen,
včetně železničního království,
všech tunelů a pastelek Koh-i-nor.
Pastelek, jež každému dni udávají
barvu a tóny. Všech plechovek
od barev a laků.
Všech nadějných palet.
To je on, to je přeci celý on,
nadržený a nenasytný doyen.
Říká se „na jménu nezáleží“,
ale když za ním stojí dva básníci,
a jací, tak to je jiná.
PREMIÉRA HRY O ŠTĚSTÍ
Lopuch a ropucha spolu dovádějí,
jako malé děti. A jde jim to skutečně
k duhu.
Hra je o štěstí začíná.
Ropucha skáče radostí,
lopuch se zelená.
Ale pak přišlo stáří, a to docela rychle.
Lopuch vadne, o hru ztrácí zájem,
ropucha je na dně.
Na scéně divadla zůstaly jen kulisy
a hlas stříbrného Měsíce
s ozvěnou Fobosu.
Na jedné kartě, nikoli platební,
jsou spolu, jeden nahoře a druhý dole.
Tak to ve hře bývá.
Otočíš-li dvouhlavou kartu,
odteče moře vody. Na trůně sám
pak král na dudy hrál.
Šašek otočil rolničky na ruby.
Chceš si zahrát? V tokijské herně
na Ginze, nebo v Las Vegas?
nebo doma v Savarinu, ve Varech.
Chceš riskovat, kolik vsadíš,
máš přeci v rukávu eso, dvojhlavou
kartu krále a bezednou tůň.
Nakonec zazněl zvonec a král
se do tůně propadl.
BLACK
Black friday, snad největší akce roku,
je tu, a možná bude trvat
po celý čas adventu.
Blackout, zlevní tmu. Slevy mají
zelenou, už jsou skoro stoprocentní.
Zapalte prskavky, pochodně,
bengálské ohně a svíčky.
Black holes, je jich přeplněný vesmír
a brzy pohltí všechny paprsky.
Blackwells, to si panečku počteš.
Uvidíš a prozříš.
|
