na další stranu
Jiří Žáček
KDYBYCH BYL RYBÁŘ Z BRETANĚ
Kdybych byl rybář z Bretaně,
chytal bych ryby do dlaně.
Kdybych byl lodník z Quimperu,
klidně se s mořem poperu.
Kdybych byl farmář od Brestu,
najdu si hezkou nevěstu.
Kdybych byl doma v Bretani,
kamarádil bych s vorvani.
Ale jsem suchozemská myš,
která jen brblá: Když… a když…
VE SNU
Vypni ty zprávy, dej si radši dvacet,
ve snu se můžeš kdy chceš kam chceš vracet:
buď mořeplavcem v pruhovaném triku
a jako první objev Ameriku,
buď vynálezcem, ať jsi kde jsi,
a objev lék, jenž v hlavách krotí běsy,
soupeřům střílej góly jako Pelé,
ať tleskají i tvoji nepřátelé,
ožeň se s Miss World a měj s ní tucet dětí,
netrap se tím, jak bláznivě čas letí,
vracej se domů jako včela k česnu,
i kdybys umřel, bude to jen ve snu.
JAKO JÁ TOBĚ, JAKO TY MNĚ
Nejsme si souzeni… Nebo přece?
Jak ptáci větru, ryby řece,
jako tvář dlani a dlaň tváři,
jako dva svátky v kalendáři,
jak blízkost dálce a mír válce,
jak život vrásce a smrt lásce,
jak jaro létu, podzim zimě,
jako já tobě, jako ty mně.
RYBKY V AKVÁRIU
Myšlenky jsou jak rybky v akváriu,
čichají k sobě, třou se, nemluví,
žijí své životy a stejně tak já žiju,
proč je to tak, sám Pámbu ví.
Ani bůh o tom nejspíš nemá páru,
hádám, že nemá zájem o rybky.
Když v noci táhne z nebeského baru,
rozdává vzdušné polibky.
Kdyby měl aspoň občas zájem o mě,
dávno by věděl, že sním o dárku:
žít bezstarostně, poklidně a skromně
jak malá rybka v akvárku.
|
