na další stranu
Michael Lorenc
RÁNO
Nelze nevidět,
že vidíme věci,
které bychom radši
neviděli,
nelze nevidět,
že bráníme životu,
který bychom chtěli,
obzor je čistý,
sem tam pohozená žiletka
jinovatky,
je nabíledni,
že se zviditelní
každý lidský tvor,
který najde cestu zpátky.
MRAK
Díváš se ze tmy
jak pravěký pták,
dohlédneš z Etny
na zobák času,
až bouřkový mrak,
znak oblohy letní,
zpustoší krásu
a polibek letmý
odvane severák?
KMEN
Po celý život
měním se v kmen,
který se rozpíná
současně s vesmírem,
který pobízí hvězdy
a vládne nad kořeny,
jejichž slunce
září v zemi.
POŠTOLKA
Když poštolka ztrácí kořist dálky,
dostává křeč do křídel
a dosedá
na plechové střechy,
ještě z války
rozpálené deštěm střel.
Jako pták
s kolmou dráhou letu
promění se v pouhý znak
na radarech nižších světů.
X X X
Jen z nejhlubšího ponížení
povstane píseň.
Voda,
vzniklá z ticha,
ze skály nepramení,
v půdě nevysychá.
Něco z nás vyvěrá,
vine se a svíjí,
zároveň vše odpouští
i nepromíjí.
SOUMRAK
Soumrak uléhá na hladině,
brousí ji křídlem vlaštovčím,
pod stříškou z proutí, v tiché dílně,
znovu se učím psát a číst,
znovu se učím napodobit
klínové písmo dávných těl,
abych směl času vyrvat hroby
a hrůzným obrům zrůdnost doby...
Abych byl dobrý učitel.
BÁSNĚ
jsou masožravé květy
v pachovém ohradníku
odpíračů poezie
a znalců etikety
|
