na další stranu
Michael Lorenc
OBŘAD
Pod pákou kříže
mění si místa
nevěstka
a panna čistá,
mezitím
někdo místní
vyjmul z dělohy klisny
hříbě,
ne nepodobné člověku.
Pod kotvou luny,
z hlubin snu vykvetlá
orchidej tváře,
vesmírná očista,
všichni ti z mačet,
náhle bez poskvrny,
vynesli z brlohu
spáče,
vyslance pravěku.
Pod pákou kříže
dvě nevěsty,
jedna je pravá,
ta, co nosí pod srdcem
malého Mefista.
OKRESNÍ PŘEBOR
Štulpny a lokty
znovu přijdou
v sepraných návlecích
okresních nemocnic,
i tráva zbledla:
vesnický idol
zrudnul, když zapomněl
co mi chtěl říct.
ÚČET
Tři keře,
tři tmavá světla
v bílé noci dne.
Čekám,
až co mi řekne řeka,
klinkání zvonků
z tenkého skla.
Život jak útrata
za hosty,
smrt jako datum
splatnosti.
Čekám,
jestli se slunce
ohlédne.
KDO
Doluji v paměti
kdo to vlastně byl,
kdo posvětil hlavu,
pec jménem Černobyl,
kdo vyklidil pole
pro vousatý ječmen,
kdo nabrousil zbraně
bodné i sečné.
DUNÍ DONBAS DĚJIN
Tři schody do sklepa,
tři k sobě,
padají bomby,
nová mana nebeská,
válka je hra nedospělců,
umění bez umělců,
despocie dělostřelců…
Perverzní diverzní
groteska.
|