na další stranu
Ilona Pluhařová
(*1973)
Z bývalého kartuziánského kláštera založeného Albrechtem z Valdštejna vznikla roku 1857 valdická věznice. Básnířka a spisovatelka Ilona Pluhařová však nebydlí uvnitř, ale za zdmi nápravného zařízení, na nějž má výhled ze svého rodinného domku.
Do jejího pestrého a nepředvídatelného života patří ještě manžel, dva dospělí synové, školou povinná dcerka, dále Agáta, kočičí anglická krátkosrstá dáma se zlatýma očima, a nejmladší zlatíčko rodinky jest právě čtyřměsíční zlatý retrívr Bára.
Ilona se dlouho nemohla rozhodnout, kde by zakotvila svůj život, proto se po absolvování střední zdravotnické školy a roční praxi v nemocnici obrátila na podpatku a začala studovat německý jazyk a dějepis na pedagogické fakultě. Od roku 1996 tedy rozšiřuje stavy českého učitelstva, avšak další její vášní se stalo psaní a literatura, proto v roce 2015 přidala ke svým učitelským aprobacím ještě češtinu, které se v té době i tak dost věnovala.
V Ilonině autorské literární dílně spatřil světlo světa skřítek Stulík (O skřítku Stulíkovi, 2007), aby se mu nestýskalo, o dva roky později přibyla víla Silenka (Stulík a Silenka, 2009). Jelikož však působení ve zdravotnictví zanechalo v autorčině duši silné vzpomínky a hluboké brázdy, nakonec se s tématem dětí trpících onemocněním krve poprala v knize Země bledulek (2013). A protože v domácnosti Pluhařových neměli pohádkových bytostí stále dost, zrodila se ještě víla Komolína (O popletené víle Komolíně, 2015).
A jak se říká, kdo s čím zachází… Nejspíš vlivem tolika kozel a čar čekalo rodinu velké překvapení v podobě narození dcerky. Ani na mateřské dovolené však nedala Ilona múzám pokoj, a protože němčina rovněž prodoutnávala jejími zájmy, se svými českými i německými přáteli dala dohromady knihu s názvem Žabolo a vešák Nefeš/ Froscholo und Unfesch (2019).
Těžko říci, jak k tomu došlo, ale někdy kolem roku 2015 začala Ilona psát i básně. Nejdříve dost mizerné, jež rovnou likvidovala jako nežádoucí literární plevel, později však její básnická dílka čím dál častěji zajímala i její literární přátele. Z kopce zatím nevydaných básnických pokusů vyčnívají především Labutí variace, dále pak Kafkovské immortelly, jež reflektují letošní 100. výročí úmrtí Franze Kafky. Ilona se totiž jednou začetla do Kafkových Pamětí a toto dílo na ní zanechalo vskutku velké následky. A protože si Ilona vážně nedá nikdy pokoj, Kafkovské immortelly přeložila i do němčiny.
Co říci závěrem? Když má Ilona jednou za rok všeho dost, popadne paddle board, odrazí od břehu nejbližšího rybníka a nechá se unášet na lesklých vlnách prosluněné volnosti. Co takové úlety, přesněji řečeno „úplavby“ přinesou, to se teprve ukáže…
NEODCHÁZEJ
V rakvi pokoje
světlo, přesto tma
v hrdle chroptění
k nebi chtě
padá v hrob.
Neodcházej!
Neodcházím.
Já odcházím!
GEH NICHT FORT!
Im Sarg einer Kammer
das Licht, trotzdem Dunkel
in der Kehle Röcheln
zu dem Himmel wollt´er
ins Grab fällt hin.
Geh doch nicht fort!
Ich bleibe da.
Ich geh´ ja fort!
LET POJIŠŤOVÁKA
Moře sivých ovcí
věrných svému proudu
a já, tečka černá,
hrubka stáda,
kaňka pera
s bílou duší
proti šedi
levituji v nebi.
DER FLUG VON EINEM VERSICHERUNGSVERTRETER
Das Meer grauer Schaffen,
Treuen ihrer Strömung,
und ich, Schwarztupf,
ein Grobfehler seines Triebes,
eine inhaltlose Füllerflecke
mit der weißen Seele
gegen das Grau,
levitiere
im Himmelblau.
Ilona Pluhařová: KAFKOVSKÉ IMMORTELLY (II. část)
ze sbírky básní věnovaných letošnímu 100. výročí úmrtí spisovatele
Franze Kafky
(tyto reflexe vznikly na základě studia Kafkových Pamětí)
F. K.
V objektivu světa
ctěn i milován
sebemrskačstvím
v lebi bahnem štván.
CESTA ZA NEKONEČNEM
Vězeň
lezec v kariéře
Hyde a Jackyll
trudně
stoupajíce
k cíli
na dně.
VYZNÁNÍ
Tváří v tvář němý
vyznání na pergamen
vrtkavý motýl třepe
vášnivý hráč
na ženskou oslí kůži
píše šach-mat.
(jedná se o reflexi Kafkova vztahu k ženám)
LET ÚŘEDNÍKA
V dešti splínů
nudou poskládaný
v papírovou loďku
plachtí do nebes
posel se vzkazem
SOS.
ZÁVĚŤ
Epitaf barda slova:
Na věčnost sklesle kráčím
dílo mé krach a plichta
obrať v prach moje stránky
čísti je byl by zločin.
(Kafka si na konci života přál, aby bylo jeho dílo zničeno)
ZÁMEK
Siluety zvěstí
samá asi
vrabec v hrsti
na střeše však holub
v sosu mlhy
marně k zámku
marně cválá
snaha
na houpacím koni.
(reflexe k ději Kafkova díla ZÁMEK)
V KLECI
Na stole klec
moje duše
já v ní, v kleci
vyplašený
dotýkám se
sebe, v kleci
dotýkám se
pěvce žalmů
vězněného
v kleci
v duši
v sobě – v hrobě.
(vyjádření Kafkova vztahu ke svému povolání)
LET POJIŠŤOVÁKA
Moře sivých ovcí
věrných svému proudu
a já, tečka černá
hrubka stáda
kaňka pera
s bílou duší
proti šedi
levituji v nebi.
(vyjádření Kafkova vztahu k úřednickému aparátu, jehož se necítil součástí)
KRÁTKÁ POVÍDKA
Nadpisy krájí stránky
bochníky listů sytí zemi
podvečer dlouhý vrhá kvítí
na oltář viklavého stolu
podvečer dlouhý sytí
povídku krátkou.
(prožitky Kafky při tvorbě svých děl)
DIVADLO STÍNU
Zbabělý
pod stolem duše své
v bezpečí rozmlouvám s jinými
nevida pro záři nevinnosti
anděly zčernalé předtuchou.
(vyjádření Kafkovy nejistoty a vztahu k ostatním lidem)
|
