literární časopis založený v roce 1964

Vladimír Konůpka

BEZ VZPOURY

(Zdeňku Marvanovi)

Ano, jdeme,
boty v blátivém obalu
s kvítky levandulí
na špičkách.

To aroma
vydýchané bezmála stoletím
nás pokouší
spustit se do kolen.

Jdeme,
dočíst si,
co jsme v dětství nestačili přehltat,
pak to znovu ukrýt pod slamník,
že příště…

A příště,
to se choulí za tím v pantalónech,
ušiska sklopená před ohňostroji
i hlomozem, co vydává
utržený vagon – ale:
On je plný!
Je plný rozmařilých pocákaných šašíků.
Vejdem se ještě?
                              I/2024

UŽ SE STMÍVÁ.

Venku je mráz,
co nehtem malují dítka
do památníčků…

Ale kde jsi se zapomněl,
zhlouplý tuláku pod schodišti
do suterénů.

Venku je mráz,
co vyťukáš, klikneš a vypustíš
nehmotná oblaka páry od úst:
Ach…

(… ta láska nebeská –
hned tě napadá a
s notoricky známou melodií
nad hlavou,
pelášíš to zveřejnit,
než tě někdo předběhne!)

Venku je mráz,
displej tvého žití
bude ztuhle pomalý,
ukázat ti, kamže se to plahočíš…

Venku je mráz,
zmoudřelí mentoři
nehty přimalovali
na bělostříbrná skla oken
ideální místo k následnému setrvání.

Venku je mráz,
tak si odrecituj dva tři otčenáše
a po dlaždičkové šachovnici
táhni ve jménu Páně…
                              I/2024