na další stranu
Vladimír Konůpka
KONKRÉTNÍ PRELUDIUM
/Městská knihovna září 1970/
A tam se probouzím…
Rock´n´rollové vstupy do tohoto města
za úsvitu: přichází požehnaný čas:
rozbor plánu skutečností a bubnová sóla:
v pozadí nové filmy promítané zpět:
vstup do této souvislosti…
A naše kroky po koberci
neustálé pře o slova:
tolik se blížíš k oslavě:
a mává se: tedy přináší
svůj vítězný symbol:
naši vykupitelé! anebo klid popsaný list popelník:
neplánovaná provokace s ohněm v ruce:
tedy kontrolu v této síni!
A začínáš myslet na jinou knihu
jiné ruce v této souvislosti:
v předsíni děti smíchem kropí
koberec: opuštěné slavnosti říkali: bližší než tato láska
ke klasikům: ruka v rukávě
a mysleli: někdy i s touto hudbou!
A přihlížím tomuto stání:
jako národní sbírky: slíbené
naděje: losujeme: první den
A to potom občané zardělí svou láskou si kupují nové svazky:
a to se říká: ohněm to se říká: na další desetiletí:
je třeba v tichosti vyklidit tuto síň…
Buď též naše chvíle
vyjmuta z prostoru a potvrzena…
Když k slyšení je jen kašel
a v bolesti odmítání
tiše do pozadí se mi vkrádá potlesk
Dřevorubci jdou krok za krokem
a tiše mluví:
Tehdy jsem ji miloval snad víc
než svůj zdravý žaludek A ona
mi dala syna mrzáka a tak jsem
odešel Prý je z něho básník a je
ctěn Tak nevím…
Miluju borovičky mé dětské rozhledny
a vím i ony uhnívají zevnitř
Vítr stoupá a ty má drahá
věříš v radost z prvorozeného…
Oblékání
Bůh suď – řekla jsi
to vše zůstalo včera
uprostřed cesty zapomenuto
Ty nikdy nebudeš chlap
Lituji?
A poslouchám:
Je tomu dávno, co muž proti muži
stanul, oči jiskřící, kopí ohmatávala
játra, ledviny a jen z milosti osudu
přímo srdce. Umíralo se v hrdinství
malých činů pro malé věci. Ale už
není dostatek koní pro boje…
Mám chladné ruce když si tě beru
a zůstávám v tobě
dokud nepocítíš můj strach
že ač jsi žena
přec můžeš zůstat opuštěna…
19:10:1970
21. srpna 1968
Ulicí proběhlo splašené spřežení
vítr vířil prach popel a strach
dusot se násobil výstřel
a končil ráj…
Studené vlny houpavě vzrušené
stoupaly do určených výšin
klid jen ticho se šířilo vzdechy
Vždyť ještě nebylo k uzoufání
a úplně cizí ruce nám tleskaly
A zástup se pohnul
své ruce zaklíněny bloumali beze slov
těžké ponížení mysleli a brali hole
přestože ještě nebylo k uzoufání
a psíci se volně potulovali ulicí parkem
To jedné noci komusi zachtělo se
nejen ohňostroje ale ohňostrojů
a nehledě na všechny skrčence
stažené rolety a zabedněná vrata
klidně si pokuřoval a říkal:
Eh toho vám bylo třeba bezbožné duše…
16. 10. 1968
Spring flowers 69
/Přibližně 3. května 1969 se Praha rozzářila
čarovnou mocí květů. Jinak vše zůstávalo obvyklé./
A vítr, když si zmyslil, pokrýval zemi sypaným kobercem.
Ale to nikomu nepřidalo. Byl jakýsi neklid.
Dobyvatelé a ženy
v neobvyklém choulení a láskyplnosti
pohroužení a prudké neurčité bouře
máš lítost v očích krásko…
Květopády šílenství barevných květopádů!
Znám bouři klenby v pochodech
co krok barva výstřel
a mlčení
ani v nejhlubší noci už nepřichází
Jen my jsme tu pořád cizí
a lítostivě pohrouženi v bezmoci
Cizí poutník svou pochodní zapaloval
jejich příbytky stáje i chlévy
Kolemjdoucí krčili rameny
příliš slabý je jediný hlas v této poušti
a vyvolení se ukláněli
na každou stranu zvlášť a hlouběji
až nakonec jako sloupy spadali do prachu…
Hloupý a hloupí a hloupí mocní
jsou ve smíchu k nerozeznání
dobrý bože mých dobrých skutků nepočítej
mám žízeň potím se v tvém stínu
a přesto
kolikrát jsi hasil mou touhu po poznání
vše jsi mi zavrhoval a co nyní vím
víš to je předposlední víra
Všichni máme ještě tolik před sebou…
Jak toto uvést v pohyb?
/zástupy lidí jdou pozpátku vpřed… K. K./
S úzkostí v hlase:
vysloužilí hrdinové tedy náš bezstarostný zisk
Zápasy krutosti: dlouhé ruce
vedené: záplaty na jazyk
kterým se mluví o všem: jsme v těsném objetí: jsme
společně v této době
pochybnost básníkům: společně
v tomto propadlišti: vzhůru! opakovat si slova písní: už nejsme:
ano: líbat jazykem kterým se mluví
tedy výnosná povolání a v obchodech
a ve státní službě a v míru: pošetilé spory o první slovo básně:
JAK TOTO UVÉST V POHYB?
Tedy jsem pro nic! kdyby říkali:
myslíme toto společenství: tuto záruku
našeho prvenství (myslíme v kapsách):
nebo: už zakázané písně:
zakázané žerty: až do podráždění si vyprávět osud:
bohatý strom co si sklízíš:
nevěřící v očích zástupu: prozatím
máme co ztratit: řekl: v definitivní
budoucnosti: s úzkostí v hrdle
vysloužilých hrdinů: tedy opijeme: a tak mluví
o tomto společenství
v rozdvojeném čase: my: v polopravdě:
a co je správné z hlediska příštích časů:
tedy mluví se o všem v tomto společenství:
ptát se po historii: nebo:
to ostatní o světě: velikášství se bude vyplácet
už plné ruce lásek: tomu sloužit?
přísahat na slova tolikrát smyšlená:
plné ruce lásek a víc než to je vidět se
v čase: a postavení: tedy jakoby řekli:
obrácení: a nahmatat ve tmě:
nebo dolů!: to se vrací ta nálada:
připravené kompromisy: říkali:
už známe: za všech režimů tento
stejný postup: to byli ONI: ruce v kapsách: tedy plných!
s hlavou vzhůru: Klient tahoun: Jak toto uvést v pohyb?
28. 9. 1970
|
