na další stranu
Vladimír Stibor
O SPÍCÍCH ÚŘEDNÍCÍCH
Potvrzení o smrti
se nevydává
ani na kolkovanou žádost.
Není vlastně ani komu;
je vlhké, drsné,
s tisíce ostny,
co vědí,
jak chutná každá sláva
zůstávající za nehty.
II
Potvrzení o smrti
se nevydává;
lomcuje s námi jako křeč
a doutná jako rezatá tráva,
když do ni podzim
hned napoprvé nepoklek.
III
Potvrzení o smrti,
takových už tu bylo -
a každé další
posype schody kazatelny
štěrkem i vanilkou.
Mistře Jene,
šetři s tou nádherou,
co se nám vzdaluje.
O TVÉ TMĚ
A tak se sejdeme.
Neuvěřitelná tma,
tma na špičce loučí,
když dodýchává oharek.
Tma,
co jsem v tobě miloval,
a vážil si jejích nosičů
přicházeli v převlečení,
měnili mimikry;
spali na holé zemi
a mezi tvými stehny
a také v Indii.
Tma,
co mě provází,
nutí mě
stát pod kříži,
na cestě do Říma
všímat si Vesuvu;
udeří,
zapláče.
Ve tmě jsme si rovni.
Ve dveřích osudu.
|
