literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

PROFESOŘI II.

Dávají si přednost ve dveřích,
komu se uklánějí,
když chodby zejí prázdnotou,
když mosty šlapou vodu
v měsíčním světle,
komu se uklánějí,
když nasedají do svých dlouhých
černých limuzín,
když popíjejí whisky
pod originálními obrazy
v homologovaných haciendách,
komu se uklánějí,
když mění obraz světa
k obrazu svému,
když jako zombie
ženou doktorandy života
z extrému do extrému?

BAJAJA

I kdyby se na hlavu stavěl,
muž nebude ženou
a žena mužem,
i kdyby na hlavě stál,
muž nebude jepice
a žena hovnivál,
jenže Mr.Bajaja
tvrdí,
že možné je všechno:
třeba
progresivně avantgardní techno
- pokud ještě můžem,
říkám já.

OLOMOUC

Všechno se odehrává
na Horním a Dolním náměstí,
holky z fakult
obcují s měšťáckým drilem,
alkalickou vodu z kašen
mění
v antarktickou vodu s krilem,
bojí se
sami sebe potkat
v jezuitských kobkách,
tuší,
že pod městem
bobtná obří
doutnající sopka.

KASTA

Stanov si takovou výši
základního platu,
abys nemusel brát úplatky,
vyhni se houštinám
v sluneční výhni
/houštinám v sluneční výhni
se vyhni!/,
skrývají krkavce
nemyté mýdlem,
krkavé špinavce
podobné lidem.

TICHO

Ticho není Brusel,
pupek Evropy,
ticho,
to je v malých dávkách
podávaný atropin.
ticho není Praha,
ani Babylon,
ticho, to je v zatopeném
lomu
utopený slon.

ROZEDMA SLOV

Zapisuji ticho,
neřekne mi víc,
než dušný chichot bezdomovců,
trollů popelnic,
ticho je zmar tvarů,
prázdná židle v baru,
pohřebiště Avatarů,
afráziez plných plic.

JAKO VE FOTBALE

Na světě je nepřeberné
množství zneužitých věcí,
není o co stát,
nejzneužitelnější je ale
/jako ve fotbale sudí/,
substrát státu,
právní stát.

PÁTEK TŘINÁCTÉHO

Den jako trhanec,
nemohu spát,
věci vědců
nepotřebná věc,
prostor prázdná chalupa,
čekám v blátě,
s hvězdou na kabátě,
na andělíčkářku,
která nepřijde.

POSLOUPNOST LÁSKY

Někde si ukládá šaty,
někderelikvie,
někde piječaj z máty,
někde destiláty,
někde si splétá vlasy,
někde je rozplétá,
někde vyrůstá z krásy
jako cuketa,
někde se přikrývá
hlínou v hlíně
jako dýně
zasetá.

MÍSTO NA HOŘE

Když je mi nejhůř,
odjíždímz města
k větrolamům
Českého středohoří,
tam, kde hoří osika,
tam, kde končí cesta,
tam, kdepouta
naparfémovaných pout
hodlám rozetnout.

V ZDÁNLIVÉM PRÁZDNU

Důležité je
vystoupit ze sebe,
potkat nevěstu i květ,
který ztratil vůni,
ta vůně někde je,
věnčí aleje
kolem cesty
promlčených let.

GREEN DEAL

Aktivistka - důsledek
dotačního podvodu,
prázdné vědro v horách,
když jdeš pro vodu,
oblak modravého dýmu
z levných cigaret,
zdevastuje ekosystém,
nebo spasí svět?

KVÁSEK, KTERÝ NEVZKYPÍ

Seděli jsme v potemnělém krámku,
u stropu visel auditor,
mělzjevně na kahánku,
bez náramků zavěšený tvor,
až bude nejhůř,
tak se s tím vytasíme,
bude svědectví,
vyměníme monitor
a roky bez radosti
nahradíme nespavostí,
jako mlha
sestupuje z hor.