na další stranu
Michael Lorenc
VHLED
Jako bych kroužil
kolem skal
v čím dál větších kruzích
a zároveň si vyčítal,
že jsem příliš blízko
středu jezera,
když, jak pyskoun,
odstraňuji parazity
z očí pozéra.
KŮLNA
Koho se bál,
že vcházel jako zloděj
do vratkého přístřešku,
čeho se zalekl,
když v haldě harampádí
objevil klíče, fotky z mládí,
strachoval se, že v té změti
zipů, spon a zdrhovadel
ucítí pach ekrazitu,
trnul snad, že v pyramidě
vývěv, hadic, sond
najde korzet, prázdný obal,
madla rukou, ruce madel?
Na koho čekal
po celou noc v stromořadí,
když nikdo nepřišel
a v hustém dešti
mizel horizont?
SLED
I hory mají ramena
a pas,
průsmyk, kterým proplouvají
karavany,
i hory mají bohatýrský
hlas,
když svolávají partyzány
k bitvě.
BLACKOUT
Vypnuli elektřinu,
zrušili i tmu,
zbyl Kuomintang rudých stínů,
v kterém zakmitnu.
V OHROŽENÍ
Pod nebem tenkým jak plech,
v ratejně matoucích světel,
uprostřed nikým neporušené samoty,
vnímáš sám sebe jako koridor
mezi ledvím a periferií svéhlavého světa,
ve snu, ve kterém jsi ještě bez viny,
nasloucháš mluvě, která bývala zpěvem,
a vracíš se k původnímu chaosu,
k mlžné zemi troglodytů,
kde na tebe čeká
tvá biologická matka,
duchovní otec
a bratr, který zemřel,
abys mohl žít.
JESTLI
Jestli někdy
napíšu báseň,
umřu bez výčitek
v povodí Moravy
na palouku
z nejkrásnějších kytek,
jaké si lze představit.
|
