na další stranu
Dagmar Burianová
MOCNÍ NEMOCNÍ
Nemocní na těle,
nemocní na duši,
nemocní ve snech a tužbách.
tváří se nesměle.
Bohové? Zloduši?
Jsou snad v cizích službách?
Strach kryjí úsměvem
a důvěrou v sebe,
jako štít bezpečí
před sebe staví tebe.
Víc nahlas a rychleji!
Toč se, Káčo! Toč!
A Káča tancuje
a neví proč.
Zraněni na duši
a s vyprahlým srdcem
bojují ve stínu
o kontakt se sluncem.
To se jednou skloní
a paprsky spálí
ty ruce, co chtěly je pohladit.
Pak s novými jizvami
ty ruce se chválí,
že chtěly jen slunce ochladit.
Nemocní vlastním smutkem
neumí vyjádřit přání,
že jediným dobrým skutkem
je skutečnost.
Ne jen její zdání.
Nemocní na těle,
nemocní na duši,
nemocní ve zlobě, v pýše, v dobrotě,
zraněni v lásce,
zraněni v jistotě,
odsouzeni k hromadné samotě.
JINÝ POHLED
Letadlo je jako Trojský kůň.
Plné lidí.
Plné Achilleů, Parisů a Helen.
Bojují o trůn,
Zeus to vidí
a je z toho tak trošku jelen.
Vlak je jako ropovod.
Stále je plný cenných surovin.
Ty se pak dodávají, kde je třeba.
Do měst, do firem, do rodin.
Člověk je soustava mikrosvětů
v Komuny hodném souznění.
Nefunkční buňky se odstraní.
Není třeba žádná svolení.
Život je souhra náhod.
Letadlu vypoví motory,
vlak zůstane bez proudu stát,
člověka zuby rozbolí
a Zeus, ten má pořád čemu se smát.
|
