Oldřich Damborský

LÉTO BEZ HRANIC

Sladkost tvých malin jako rtů
je dána úsměvem slunce
a tvým úsměvem
léto je plné náhod
pojď poběžíme
prostovlasí až k minaretu nebo budeme
zbůhdarma krmit na Mušovských sumce
či dojati příběhem dětí od Nových mlýnů
poplujeme na voru bílých mraků
a já utonu v tvých očích
z vltavínů
zahoď všechnu pokoru
a svým snům dej křídla letních ptáků

LÉTO

Mraků barokní měchuřina
dvojsečné dýky stébel
vzduch jako vědro vína
ptáci nám křídly dávají befel

Tůň se zrzavými vlasy
hloubka očí nedohledná
útlé krky ohýbají klasy
královna chrpa jen jedna

Slunce na pahorku oblohy
vydává horké rozkazy
prach se plete pod nohy
ale sny jsi touhou porazil

NA KOPCI NAD BOŘETICEMI

Stojím na kopci s vinohradem
zelené révy se ve větru vlní
tam dole jsou vinaři veselí i starosti plní
s malým domkem či honosným hradem.

Stojím na kopci v plném slunci svitu
a baseballová čepička mi žár stíní
tam dole mladá léta prošla rychle jako síní
se živými sochami Dubčeků i Mohoritů

Stojím na kopci, dole krabičky sirek nachové
někdo možná řekne Ospalá Díra
mne však nějaký kleště dojetí náhle svíraj
když se za zatáčkou pod benzinkou kostelík
vyklene...

ZA ZÁŘIVÉHO SOUMRAKU

Zajdi na soumračnou stranu Kraví hory
a pozoruj ležící siluetu ženy - hory Pálavy

benátské zrcadlo Mušovských jezer dálavy
ale nesmuť jako bys vypil celou flašku od Cory

Jen vstřebej poslední paprsky, tu jiskru v oku.
Pozoruj tichou velebnost jež nepočítá tíhu roků...

PIETA

(Asociace nad slavnou sochou Michelangela Buonarroti)

Jsi madona z obchoďáku při polední siestě
a tvůj syn je vousatý a starší než jsi ty

válečná kořist vyvdaný na úkor Piety
nosí bezdomovcům krabice a courá se po městě

Léčí rány slovem a hází drobné slepému harmonikáři
sám neví že zůstane navždy mladý a nepolíbí Máří

Ještě neví že se v metru zastane okradeného
a jazyk nože vklouzne mu lehce do žeber

a nikde nikdo jako by plnou dávku vystřílel kvér
dveře se zavírají zapomeňte jeho jméno

Zatímco madona z obchoďáku čte čárkové kódy
a krásky si vybírají jaké si koupí na pláž body

ANDĚLÉ ZJEVENÍ

(k výročí 450 let úmrtí Michelangela Buonarroti)

K tobě skláním se jako k Pietě s madonou
a cítím ten kámen v Davidově praku

čas nás doběhne rychlejší perutí ptáků
horce cítím ten prst života z Boží nahotou

A bolelo mne za krkem když viděl jsem Sixtinskou kapli
nepomohl jsem si úprkem andělé zjevení mne za duši čapli

A tak sonet jsem opracoval z hrubé žuly slov
hladké kontury v nebeském požáru smyslů

z vrbových proutků vypletl jsem si svou bustu
a rybáři Petrovi přál v jezeře myšlenek dobrý lov

V kamenných vousech Mojžíše četl Desatero jež nás spasí
A věčný vítr a liják průměrnosti ve mně marně krásu hasí

SVĚTLO V ZÁCLONÁCH

Láska se nedá vyprosit vyhrozit ani si nedá poroučet
jablko si nevybírá ten nejsilnější sad a přece je na slunci

láska nemá výuční nebo živnostenský list maturitu promoci
Jen jí napište tisíce hlazení polibků objetí smíchu na účet

ať třeba zaplatí všedními dny odloučením hádkou stýskáním
Však tehdy je celá a jako světlo v záclonách prochází svítáním...