na další stranu
Michal Černík
SAMOZŘEJMÁ ZEMĚ
Bez naší vůle se probouzí hlína
a naše vůle ji nezajímá
Bez naší vůle hlína voní
a před naší vůlí se nepokloní
Bez naší vůle procitnou zrna a semena
a bez naší vůle se každé zelená
Bez naší vůle se olistí stromy
a naše vůle je neochromí
Bez naší vůle se ohlašuje země
tak silně tak nezadržitelně
a žádná síla nezabrání
osudu zrození a zelenání
UPROSTŘED LÉTA
Na modrých květech bodláků
se pasou čmeláci
Právě teď zde mají svou práci
Právě teď zde mají svůj střed světa
na naší zahradě
uprostřed léta
ZPRÁVA Z LETNÍHO DNE
Toho letního dne u nás nedošlo
k žádné nepříjemné události
S radostí to dosvědčuji
Odpoledne v letním žáru
se k nám přiznávala lípa
svým stínem
Někde v jejím stínu se skrývalo štěstí
někde ve vráskách našich tváří
někde v zákoutích našich myslí
Naše štěstí toho dne
opravdu bylo naše
i když nemáme přátele mezi svatými
ZACHVĚNÍ
Tak laskavý je letní vánek
tak laskavý
že milostí nachází zemi
jako bych to byl já
A já jsem jen
srozumitelnou ozvěnou světa
kterému stále víc
nerozumím
BERÁNCI
A já také chci
být laskavý
jak na obloze beránci
a plout si beze spěchu
a nevědět kam
a nebát se
že budu větrem rozfoukán
ÚDĚL JIŘIČEK
Tryskové letadlo ti nad hlavou
páře nebe a ticho
I tvá duše je rozpáraná
A hle
přilétají jiřičky
radostně švitoří
a za letu rychlými tahy sešívají
to potrhané
DOKONČENÉ STMÍVÁNÍ
Z bílého křesílka na terase pozoruješ
mezi stromy slunce
jak tě naposledy laská a opouští
aby si tě zítra zase našlo
Tu zaslechneš své kroky
Vzdalují se od tebe
stejně jako ty se vzdaluješ od světa
Musíš je dohonit než tě zastihne noc
OČISTA
Adélce
Ten hrnek co jsi pro mne vypálila
jsem při snídani polaskal
Když jsem dopil
zůstal na dně jen můj kal
Do výlevky jsem pak vylil
veškerý svůj kal
hrnek umyl čistou vodou
abych ho zas ráno polaskal
STUPNĚ
Zeptal se mne život
odpověděl jsem láskou
Zeptala se mne láska
odpověděl jsem životem
A život se
nepřetržitou smrtelností
postavil
proti přesile smrti
POMÍJIVÁ KRÁSA
Daroval jsem ti květiny
a teď pozoruji
jak je ve váze upravuješ
Jako bys uhlazovala ticho
jako bys konejšila život
jako by ses vyznávala
My si přece nezasloužíme
abychom umřeli
ČISTÝ SVĚT
Nechte maličkých přijíti k sobě
Jen ať si ještě nějakou dobu myslí
že svět se narodil kvůli nim
a je samá láska
Láska ať se jim stane postýlkou
a vy jste jim otcem i matkou radosti
UKOLÉBAVKA
Nasloucháš tichu noci
Tma ti sahá až k nohám
tak jako k nohám
ti sahá zem
Náhle z nějaké hvězdy
zaslechneš ukolébavku
Zpívá ji maminka
svému dítěti
tak jako kdysi dávno
zpívaly maminky ukolébavky
svým dětem
tady na Zemi
Ta hvězda je tvá je tvoje
ZOBRAZENÍ
Až k nebi jsi
životem zotvírán
a přeješ si
abys mu byl přán
Ráno vyjde slunce
a uvidí tě
a jsi to třikrát ty:
stařec muž a dítě
STAČÍ I MÁLO
Prostý je chléb
prostá je voda
a prosté slovo
ruku ti podá
Někdy nám k životu
stačí i málo:
aby nebe za nás
bolest vyplakalo
UPALOVÁNÍ
Něco živého se zoufale
třepetá v plamenech ohně
Něco jako ptáče
Něco jako naděje
Rukou to chceš vytáhnout z plamenů
a ucukneš
Nenecháš se upálit pro pravdu
VÝZVY
Ať je to radost
která si nás přivlastní
Ať je to naděje
která se nás nevzdá i když bude nejhůř
Ať je to lípa
která se v nás rozpřáhne do všech světových stran
Ať je to úsměv dítěte
který slétne na naše ústa
Ať je to píseň
která se zmocní našeho hlasu
Ať je to živá voda
která nás svou kapkou zasáhne doprostřed srdce
UPROSTŘED
Uprostřed země
uprostřed krajiny
uprostřed polní cesty
uprostřed života
stojíš bez hnutí
namířený proti nebi
jako vykřičník ticha
Je po létu je po létu
Nebe si dosud nevšimlo
že jsi tu
TAKÉ OBĚŤ
Všude kolem se děje život
A vždycky se najdou kapky deště
které dopadnou na zem
a zabijí se
Zabijí se
aby jiným daly pít
CELÝ ŽIVOT
Kropíš zahradu a trvá to celý život
Pořád nemá dost vláhy
Svlékáš se a trvá to celý život
Pořád nejsi dost nahý
Krájíš chleba a trvá to celý život
Pořád máš stejný hlad
Jdeš po cestě a trvá to celý život
Tolik věcí máš rád
ZPRÁVA O ZPĚVU
Nejsem k otvírání
nejsem k zamykání
nejsem k darování
nejsem k rozprodání
nejsem k ochočení
ani k pohřbení nebudu
Nezpívám
Ale kolemjdoucí slyší zpěv
To zpívá kos
na střeše našeho domu
DLOUHÁ POUŤ
Na konci věty jako na konci cesty
na konci cesty jako na konci světa
na konci světa jako na konci života
na konci života jako na začátku zpěvu
Sekyrou zpěv sťali
na popravčím špalku
a my jsme k němu putovali
tisícletou dálku
NA KONCI SVĚTA
Byly doby kdy se za konec světa
považovalo moře tam
kde se na obzoru prudce svažuje dolů
ale loď má ještě možnost
vrátit se do přístavu
Na konci světa je nebe
Na konci světa se už nemůžeš otočit
a vydat se na počátek
I kdyby se ti nabídlo dětství
uzamkneš dveře
aby si pro tebe nepřišlo
VLASTNÍM JEN MÍR
Jakoby svět byl
báječným místem k žití
Tak pokojně se usmívám
A je to jen klam
Vlastním jen mír
který tu pro mne zbyl
V sobě si ho nosím jako vir
Ani v myšlenkách jsem nezabil
TŘETÍ BŘEH
Díváš se na řeku
a myslíš na to
jak ji přejít suchou nohou
Dno stoupá až k tobě
Tam na třetím břehu
stojí tví zemřelí
a vesele na tebe mávají
aby ses nebál
PŘED DOPADEM
Zvysoka pršíš
zvysoka sněžíš
zvysoka opadáváš
zvysoka se řítíš
Tu krátkou chvíli před dopadem
se nadechuješ duše
někoho blízkého
kdo tu už není
POSLEDNÍ PŘÍLEŽITOST
Nezasloužíme si zatracení
dokud ještě umíme poprosit
nezapomněli jsme děkovat
a nikomu nezůstáváme dlužni
dobré slovo
ČAS POKORY
Dosud jsme neporazili svou chamtivost
dosud jsme se nesklonili k prostotě
dosud jsme se nevykoupili skromností
A mysl přátelé naši mysl stále křiví hrb
|
