na další stranu
Jan Musil
ZIMNÍ NEČAS
Jen ptáci,
jen vítr a sníh.
Stopy od ničeho nikam.
Bez nohou se chodí kolem.
Táhle.
Komínem a vikýři.
Chtělo by se
snést to černé s nebe
a ve sněhu
ho vyválet.
POKUS
Vypustit duši
vyjel jsem rázně.
Pohledem veden
pronik jsem za každý roh.
Tam řeči mlčky
čekaly na mne,
abych promluvil první.
Sílí má vůle.
Už téměř letím,
však nohama za sebou
dál ořu svoji brázdu.
STOPY
Hledím před sebe.
Stopy,
po kterých jdu,
se ztrácejí.
Dál už musím po svých.
Tykadly náhod a zmarů
vjíždím na koleje,
které tady zanechal děj
při svém couvání.
Už vidím do všech stran.
Jen moje mysl
se dál zamotává
do svých pavučin.
NÁVRAT
Tak jsem zase tady,
i když kolem je mrtvo
a všechno tady stojí
na jedné noze.
Přesto jsem zase tady,
abych si napravil reputaci
a můj hlas už nepadal
jen tak ze skály dolů.
Abych oddělil
vodu od oleje
a prosby od žebrání.
A abych svoje hříchy
dál koupal
jen ve vlastní špíně.
|