na další stranu
Jan Stanislav
KAŽDODENNOSTI
několikrát týdně se sbírá moje tělo z postele nikoli pod vlivem touhy po neopakovatelných okamžicích a zážitcích na celý život
nýbrž kvůli různým očekávaným a vyžadovaným aspektům
které společnost považuje za důležité
bez nichž by "slušný" jedinec nemohl žít
nedosáhl by nádherných interakcí a sympatií s druhými
a skončil by jako dokonalý prototyp asociála
několikrát týdně se sbírá moje tělo z postele nikoli pod vlivem vnitřních i vnějších energií
jež by do mne vstříkly živelné šťávy opravdového živočišného elánu
ale kvůli zachování obrazu užitečné a prospěšné jednotky která dokonale zapadne do mozaiky s vyrytým nápisem LIDSTVO
několikrát týdně se sbírají naše těla z postelí nikoli pod dojmy z různých naplňujících vizí
nýbrž kvůli takzvaným "nezbytnostem" které kdosi definoval a sám byl přitom "zbytečný"
a tak vstávám a deru se k rychlovarné konvici
venku se slunéčko tetelí blahem
ptactvo nebeské se vysmívá lidstvu
jak trpí pláče a naříká
nebo se naopak nadšeně řehotá
protože lepší obranu v pozemském vězení nezná
zalévám rozpustné pseudokafe
a elipsovité obláčky stoupající z hrnku mi připomínají moje kruhy pod očima
přilepenýma jako věžáky k dalším barákům na sídlišti
odebírám se do pokoje a zírám na blba
jehož obraz se vytváří na vypnutém monitoru
celý úžasný denní harmonogram mi prolétává jedním uchem tam, druhým ven
nad hlavou krouží vzdušné víry které volají: "Kašli na to, pitomečku!"
jenže není čas na hrdinství
a tak se zbaběle odebírám do koupelny a připravuju se na krásný den
k tomu usrkávám z pseudokafíčka
připadám si krásně probuzený
jako byste bez přestání mačkali zoufalý molitan
který během předešlého dne nasákl lihem
a najednou zjišťuji
že je nejvyšší čas vyrazit
obout se
hodit na záda polorozpadlý bágl
otevřít dveře bytu
pečlivě zamknout
přivolat výtah
sjet dolů
vyjít z baráku
a debilně se usmívat na lidi
a na svět
|
