Lukáš Roháček

OBŘÍ CHAPADLO

drtíš pod
botou
smysl
-
slyšíš šelest
slyšíš rozražený
dveře
prasklá struna
sebere ti palec
a chobotnice
mihne se
za oknem

má obří chapadlo
přitisklé
na sklo
a volá o pomoc

HLEDÁM TĚ

co víc
když hledíš
do krajiny
šedomodrým okem
měříš
listy lopuchů
a směr
větru
podle listoví
co víc
když mlčíš
a já čekám čekám
jako zlomená střelka
na východ

FLEK

leť
-
ustřihnout
křídla
bylo by marné
-
vyplašený
střemhlav
k obloze
-
nepoznám tě
jsi rozmazaný flek
na mým srdci

ŘEZNIČINA

s
kleštěmi
přichází
vytrhnout
ohanbí
mých
smyslů

rukojeť
tajných
obřadů
vytrženeckou
plíseň
ulhaných
slov

je silný
hlas
ustrašený
holčičky
rve ze mě
vnitřnosti
vše
co
je
ze
mě

VYSNĚNEC

je noc
a šarlatové srdce
krvácí zevnitř
jako když
země se obrátí
naruby
a hlína sežere
tvé
hladovějící tělo

budeš můj další hřích
postřehneš
jaro
mýma očima
a nosem
nasaješ déšť
co děrkuje
parapet
bytu
kam půjdu
za tebou

utrhneš pampelišku
a přiložíš ji k ústům
oblohy
přestane dýchat
slunce pohasne
mraky zkondenzují
poslední kapku rosy
pak strašně kýchne
povalí tě na zem
na záda nebo na čtyři
a bude ti civět
do rozkroku

hej ty tam
dáváš mi zabrat
dva dny
jsem neslyšel
jediný slovo
...
myslím na tebe
salámku








zpil bych se
zhulákal
tu mysl
rozeklanou vedví
ten srostlý baobab
co býval
dvěma kmeny
zbylo mi pomyšlení
na krásný uvěznění
v pondělí sami
ve dvou

už nejsi reálný
nemáš nic smrtelnýho
jsi víc než plavovlasý
eféb
překonals fauna
v polonahý
buši
jsi přízrak vysněnce
maličký papír
se vzkazem na dálku
miluj mě !

a já ?
copak to nevidíš ?
malátný duchem
shrbený touhou
toužím
polepit tě štítkem
a zastrčit
do popsanýho
deníku

než usnu
budu přemýšlet
jak přivolat
tě zpátky
lesní roh
tamburína
píšťalkou z vrby
touláš se po lesích
a já se mohu zbláznit
radostí
ze šíleného Tebe

WALPURGISNACHT

mluvit
a mluvit ... co víc ?
blízko tebe
cítit tvůj dech
rychle tlukoucí srdce
proskočit ohnivým kruhem
nepatrně
ohořelé řasy
...
na kampě
je oheň a
v jiskrách
letících k nebi
skládám hlavolam
naší blízkosti

ČEKANKA

prázdný
slyšíš ?
prázdný !
slyšíš
jak to chrastí ?


ve výkřicích
v přikrývkách
malomocných
chorý
myslí
tebou
sasanko
pomoz





jdeš ke mně
nebo pryč ?
vzdoruju
ale stejně
umřu touhou




když hladovím
roztáhnu prsty
ta jáma
je zástup
žebřík tváří
nevidím víc
než penisy


piha
nad ústy
k tvé tváři
tři malá nadechnutí
visí ciferník
hrozba útěku


vyzpívej
árii
růžový list platanu
zarži
posteskni
už
už



nacucané klíště
agónií
kéž bych
ti předtím
neustlal


těžkou etudu
hraji





čekanka
v průchodu
uvízla
...
nečekej
...
poslední tón
zaskřípl
mezi zuby

NOČNÍ TATÉR

vyhni se
-
jdi obloukem

ze srázu teče
voda
a pouliční lampa
tetuje
moje myšlenky
do vzduchu
-
chtěl bych
je zakrýt
zastřít oči
sžíravým
plamenem
lží

uvěříš
všemu
co říkám ?
-
cítím se
vyvržený
z vlastního
těla