na další stranu
Jakub Fišer
KORESPONDENCE Z ŠEDESÁTÝCH LET
Vojáček to má špatný víš když je zamilovanej
celej den jen držím samopal
a nejradši bych držel tebe
zdálo se mi zase že umím létat
letěl jsem k tobě
jedinej šrám na tom byl
že jsem měl na sobě zelený sako
přeletěl jsem na útes a tam jsi byla ty
protože moře mělo barvu tvých očí
pak jsem se odrazil a byli jsme spolu
udělala jsem zkoušku
ať žije Puškin
anglický romantismus
lumírovci a ústřední výbor KSČ
byl chvalitebný
škoda že mě nepotrkala ovce
když jsem byla malá
bečet umím
přetočila bych hodiny o dva dny dopředu
abych byla s tebou
Bramborka chytila na zahrádce ještěrku Pepíka
všechny příkazy plníme
houbovou omáčku snědla
jen vyplivla malý kousky hub
na pusu pusy pusou
půjdeme na ten film o Apačích
ten se ti bude líbit
já teď jen ležím v blátě
kterým za mnou půjdeš asi kilometr
je dobře že prší protože jen voda
může umýt ten stesk po našich dětech
které se nám ještě nenarodily
omlouvám se ti že jsem byl včera tak nervózní
chtějí mne poslat na Kubu
když se vrátím
pojmenujeme tak
našeho syna
HLASY
Někteří kohouti kokrhají příliš brzy
ze sna budí noc
měli by nechat spát
jsou tmy ve kterých by se mělo mlčet
co když jsou to jen sýčkové
co když se pleteme
a nejsou to slavíci
kdo má rozpoznat den od noci
mělkost od hlubiny
spánek od bdění
slova a mlčení
kdo má rozpoznat jednotlivé
hlasy
kolem sebe
které jsou mé
které z nich jsou uvnitř
které tu blikají ze dna obrazovky
čemu věřit
třeba ses jen probudil
pod Roxaniným balkonem
a ona to byla Julie
máš sucho v ústech
a žebráš aby ti dali oprať
klapky z očí
aby ti jedna z nich dala obroku
aby se dokázal najít vždy jeden člověk
který ti udělá spravovací polévku
aspoň přinese
a ty uvěříš
jeho hlasu
ROUHÁNÍ
Jeden můj přítel
pan jmeno Vat By Byl Hřích
se mi často ptá
kde je ten tvůj bůh
kam se všichni poděli
a jak to že nikdy nikdo nikoho neviděl
a ukazují se nám v průniku množin
našeho překrývání
mám pocit že se rouháš
řekl mi jiný pan Jiný
mám pocit že se rouháte vy
řekl Zasek dosi
a třetí a šestý a devátý
zavolal možná že se rouháme všichni
Je možné že se jmenoval pan Pravý
nebo pan Skutečný
přijde mi že se možná jmenoval
pan Neskutečný
V té množině podmnožin
je ukryto zrnko písku
drhne o dno a okno
nadýchneš se přílivu
vydýchneš odliv
a uprostřed tebe
oceán
a oranžový psací stroj
SMRT
Každá smrt je
možná jen podivuhodným
zrcadlem
ve kterém se odrážíme
my mrtví
a oni živí
jako hladina řeky
ve které jsem dosud nepoznal
jaké stromy
jsou odrazem
a jaké stojí na břehu
Vždyť ten břeh je jen jeden
a dosud nevím
jestli obloha nebo hladina
nejsou totéž
Osobně se domnívám
že všechno je totéž
duha je motýl
mraky jsou kameny
a hvězdy promlouvají
stejně jako lidé
Kdybych uměl udělat přemet
viděl bych jak je Země kulatá
a nebe může být v pekle
a peklo v ráji
Nejraději jsem za zjištění
že to nevím
neboť kdybych se to dozvěděl
tak bych pravděpodobně
oživnul
Pepíčkovi
BLBČE ČLOVĚČE!
Elita ovládá
kapitál
ovládá elitu
kdo šplhá po pyramidě
vytváří tím svou pyramidu
vyšší a vyšší
vlastní hrb
činí nedosažitelným horizontem
není poznat rozdíl
mezi laboratorním potkanem
a laboratorním kolem
obojí se otáčí po směru
i v protisměru
cílem hledání řešení
je vyloučení možnosti
řešení nalézt
Blbče člověče!
Ideále stvoření
vrcholný článku v řetězech evoluce
jsi už natolik
zpostmodernizovaný
abys nepochopil
že oprátka kterou si škrtíš krk
je tvořena
jen a jen
ze tvých rukou?
Když elita ovládá kapitál
kapitál ovládá elitu
|
