na další stranu
Jakub Fišer
ROZJÍVENÉ SLUNCE
rozprostřelo
svou třesoucí se
ospalost
v zeleném světle
vzkříšeného
dne
Přikrčení bezzubí spěchající
s prázdným vnitřkem
ukrývají své šedé tváře
v uniformách
z latexu
hrbí se kráčejí
ode dni ke dni
od zboží ke zboží
bez očí
není jich třeba
bez dlaní
zmrtvěly samotou
bez srdcí
umělohmotných
nezdanitelných položek
z podhrudí
od zisku k ztrátě
od ztráty k zisku
od pondělí do neděle
nad propastí
živeni
mazlivou iluzí
dostatku
plného pandírka
spokojeného nechcípání
v nesvobodě
držhubství
Smíření postrašení bezešví
kráčejí
bez rtů
umlklých
bez uší
neslyší
pro vlastní bezpečí
bez jazyka
donuceni spolknout
bez ňader
zakrněla nepoužíváním
bez páteří
naplňujíce národní přesvědčení
bez pohlaví
zrušeno vyhláškou vlády
jako antidiskriminační opatření
ode zdi ke zdi
od berle k berli
od píva k bůčku
od bůčku k pívu
od úvěru do klece
od klece k úvěru
od tablety k tabletě
kávou ke kávě
až k rohypnolu
Zmatení slepí ujařmení
kráčejí
bez smyslů
zbavení
bez smíchu
zrušeno pro neprodejnost
bez svědomí
obtěžující obtěžkávající
obtížností
beze snů
není čas pro nepotřebné
bez víry
nahrazeno sebeklamem
beze jmen
nahrazeno číselnou identifikací
bez prožitku
nahrazeno poživačným užitkem
bez sebe samých
potracených
v nadhodnotě nadlidství
kráčejí kráčejí
ve světle
ukřižovaného slunce
jež s malovírou sebevraha
mizí v obzoru
zhasíná den
bez života
bez smrti
bez lásky
bez lidí
kráčejí a kráčejí
bez řečí
bez řečí
bez řečí
navzdory
rozjívenému slunci
jež rozprostřelo
svou třesoucí se
ospalost
v zeleném světle
vzkříšeného
dne
KDYBYCH NEVIDĚL
genius loci genocidy
přes stíny věží
ropných rafinérií
a mrtvá hladová těla
prachbídných
nevinně pobitých
vyzáblé údy ještě třesoucí se
děsem
z padajících bomb
US SS
které se v nebi
rozevřou jako květ
zastaveného času
kdybych neslyšel
sténání
bezdětných vdov
ryk nezrozených sirotků
lámání kostí
trhání hlav
kdybych neviděl
přes obézní nadspokojenost
psychopatických tlam
lakomců
žádající růst zisku
pro zisk
zisk růstu ze ztrát
přes nadnárodní
obludy chtivosti
požírající
poslední dobro na zemi
svou nenasytnou hodnotou
zotročující lži
falešného balastu o štěstí
a vládě lidu
kdybych neviděl a neslyšel
musel bych se vydat
hledat Boha
a vrátit mu svůj dech
pokud by ho vůbec přijal
nazpět
Kdybych se nechal zaslepit
tou monumentální
adorací hnusu
krabicových pomníků
modly bohyně
Spotřeby
množených s drzostí
sedmilhářů
válkotepců
grobiánů
sebestředných obrsobců
musel bych vrátit
Bohu hlínu
z níž mne uhnětl
a vrátit mu své jméno
člověk
Kdybych oslepnul
z problikávající vášně
všemdostupné
kapesní vagíny
masmediální neplodnosti
a iluze pokroku
v koupi léku na rakovinu
v koupi orálního sexu
v koupi análního čípku
v koupi pervitinu
v koupi prázdnin na Měsíci
v koupi početí dítěte
v koupi i vlastní smrti
když na to přijde
musel bych vyhledat
svou matku
a s výčitkou
očernit její lůno
nehašeným vápnem
Ptát se
k čemu byla ta něha
z níž jsem se zrodil
ta bolest
kterou jsem ti ukradl
Musel bych vyhledat
svého otce
a přestat ho milovat
Ptát se
proč jsi mi tolik věřil
proč si mne sebe klamat nenaučil
Kdybych uvěřil
lžipravdám šířeným
s amorálním gustem
tyranů
zeměvládců
ukrytých
za závěsem poroby
nejbědnějších
za samospasením
trhu
páchající nelidskosti
ve jménu lidských práv
vypouštějící lejno démona
ve jménu demokracie
hnojící humusem humanismu
měnící zbožnost za zboží
víru za virtualitu
ukusující sebe sama
s lačnou nenažraností
nezkrotnou hamižností
po hromadění nahromaděného
po židovské lichvě
po saudské ropě
po americké chuti po zemi
páchnoucí krví
jež proudí z tepen
planety jak z hrdla
souchotinářského
děvčátka
jemuž není
pomoci
kdybych tu krev
necítil
musel bych
přestat psát poezii
a jít prosit déšť
o poslední orchidej
jít prosit Zemi
o odpuštění
a Vesmír o milost
s trnovou přilbicí
na hlavě
a upocenýma rukama
musel bych sám sobě
vtlouct hřeby
do dlaní
do nártů
sám sobě probodnout bok
a ptákům snad
do modra
ukrást let
|
