Zdenka Obrová

AŽ VÁS NĚKDO

probudí svým sněním
až na hladině rybníka zapomnění roztaje led
až se ze zašedlé srsti vytratí zápach střelného prachu
vyběhne do polí stádo koní
bez sedel a bez udidel…

PROUDEM VODKY

smyju smutky
putují si trubkami
potkají se s krysami
dobrých úmyslů

NAROVNAT SE UVOLNIT SE ZKLIDNIT RUKU

správně vysedat
zachytit se hřívy
když už není zbytí
a život klusající v harmonii
shromážděný a klidný
s hlavou na kolmici
zlehka nacválá
a ponese mě mokrými loukami
pryč od rotování v mokrém písku
po jízdárně bez-mo-ci

JSEM BRIKETA

z hnědého uhlí
snadno zápalná
hořím optimálně
a zůstávám pak dlouho žhavá
než pro tebe vyhasnu

DUSÍM SE

nevyřčenými slovy
nepřečtenými dopisy
neuskutečněnými rozhovory
vztek mě chytil za vlasy
cloumá se mnou sem a tam
koleny svírám klisnu jménem Zuřivost
bezmocnost se směje hlasem bez zvuku
a švihá bičem do taktu

ZAČÍNÁM KULTIVOVAT SLOVNÍK

žádné vulgarismy
slušná holka
SHIT
má to drobný nedostatek
většinu dne pak strávím mlčením

BOLEST A RADOST PÍŠÍ BÁSNĚ

ta první vede o celou koňskou délku
je plodnější
barevnější
mnohovrstvá
jako matka Země
s odstíny hnědi
chvála bolesti?
nikdo ji nechce
nevítá
sedí na mezi na kraji dědiny
chvěje se zimou
přes úzká ramena pléd
obejmu ji
zahřeju
vaříme si čaj
kolébáme se navzájem
mám sestru

ODLOŽILA JSEM KNIHY

tančím podle vnitřního rytmu
každý den nacházím jiné kroky
dívám se na červené boty
leží nahoře na polici
a krásně se lesknou
lákaly i moje babičky
mé vlastní jsou plné prachu
nestejně velké stehy
impregnace z krve a potu
lehce se zapotácím
a pokračuji v pohybu
s tajnou touhou obout si ty červené
a v šíleném víru odtančit
někam za obzor

PODZIM POZNÁŠ PODLE PONÍKŮ

v opuštěné zahradě dětství
spásají nažloutlou trávu
při první jinovatce zapomenou
na měkkou vůni pilin
na dětský potlesk
na šminky
s hřívami pročechranými větrem
běhají o závod mezi nahými stromy
vrostlí do přítomné chvíle
až žlutozobý zpěv jim vrátí paměť
přelíná srst a shromáždí krok
nastupujíce do pomalovaných vozíků
už jsou zase cirkusoví

KAŽDÉ RÁNO PIJU SVOJE DE-PRE-SSO

ani dvěma kostkama nepřerazím jeho hořkost
polykám staženým hrdlem závist
prochází mnou jak tektonické vlny
závidím:
pevnost a rozhodnost
jednoznačné cíle
absenci nejistot
domy s bezchybnými pravými úhly
na okrajích městských mlhovin
ošetřené cash flow
a předem naučené kroky
na plese matky korporací

MÁM RÁDA TVŮJ OCAS

Oblost dokonalého zadku
nikdy se snad nedosytím
objímám tě
hladím tě
čichám k tobě
ztracená v žíních souladu
tajemný miláčku z jeskyně Altamira

KLIMATIZOVANOU

chtěla bych mít klimatizovanou
náladu
se standardním nastavením
stejnou v horku
stejnou v zimě
tak už sakra PŘESTAŇTE
přestaňte otáčet těmi termostaty!!!

VÍDEŇ

stará kurtizána
s velkým množstvím šminek
prázdná kolébka monarchie
se smutnou ozvěnou koňského spřežení
rozléhající se nad zašlou slávou

HLUBOKÁ VÍRA

a pohanská
propletené v jedinečném objetí
usínají večer co večer
na stejném polštáři
vlk s něžnou nevinností
leží v rozkvetlém heřmánku
beránek barvy sněhu
okusuje rozvážně a jemně
výhonky čerstvé zeleně
na malé luční slavnosti
Velikonočního usmíření

BLOUDÍM ZAMLKLÝM LESEM

a volám
Keltského Kouzelníka moudrých rozhodnutí
slyším šelest dávných kroků
ve spadaném listí
vnímám chvění šepotu v rozpouštějícím se sněhu
hledám ho v kávové sedlině nechtěných rozhodnutí
Merline, kde jsi?

MAZLÍM SE S MYŠLENKOU

na Nebytí
chutná po rozmrzlém masu
žaludek ji vrací nazpět
chybí vhodný enzym

PROSÍM

ať mám mléko pro své kočky
voňavé seno pro rychlonohé koně
plné misky pro psí oddanost
a nikdy nekončící víru
v teplo slunečních paprsků
a schopnost vidět za obzor
kde každý večer usíná Naděje

VISÍM NA ŠŇŮŘE OČEKÁVÁNÍ

na každé tlapce kolík
jsem už dávno suchá
a ty se nevracíš
vlaju si ve větru
a bolí mě paže
odešel jsi tak zlehka
jen jako bys šel za roh
koupit čerstvé rohlíky
pustit se a skočit dolů znamená
že už mě nenajdeš

***

Potkat básníka je jedna z možností, jak vyzrát nad časem, nad současností, nad přírodními zákony, nad věčností, nad trendy, nebo nad počasím. Potkat básnířku vše předchozí násobí třemi. Zdenka Obrová píše hojně, její blogy najdete na iDnes, píše recenze na knihy (www.kritiky.cz), má vlastní blog www.calhoun.cz, překládá beletrii i odborné texty... Ale napsat si vlastní medailon byl pro ni nepřekonatelný problém.

Jak dlouho píšeš básničky?
Začala jsem před deseti lety, a pak si je přečetl pan Pitínský, a pak jich už moc nebylo....

O čem byla první básnička?
To mě určitě někdo zklamal, mám pocit.

Jak se učitel dostane k překládání?
Učení byla prostě taková marnost. Jsem si myslela, že je to možnost, jak něco sdílet a předávat.
Ale nefungovalo to. Asi nějaká chyba v Matrixu. Tak jsem zkusila něco jiného.

Co děláš, když nepíšeš a nepřekládáš?
Pěstuju svého koníčka. Tedy spíš koně. Tedy ho nepěstuju, ale chovám. Je to rošťák, v něčem mi připomíná mou první koňskou lásku a stejně jako on nemá rád, když ho nevnímám a myšlenky se mi zatoulají někam jinam. Zakopne, uskočí nebo se rozcválá, říká mi svým jazykem, já jsem tady, a kde jsi ty? Koně jsou v tomto směru takoví zenoví mistři pro to tady a teď.

Nedávno ses odstěhovala na vesnici. A co?
A nic. Dobrý. Pohoda jazz... Takové ty věci jako zatápění v kamnech, jsi intelektuál a neobjednal jsi dost dřeva, to pak v zimě v tričku s krátkým rukávem obcházíš chalupu a hledáš klacíky, stará prkna a staré dřevo. Je pravda, že tím, jak jsme se odstěhovali na vesnici, vzrostl počet mých úrazu. Každý den si něco udělám...

Zdenka Obrová ráda běhá s vlky, je překladatelka, tlumočnice, hobby jezdec ve westernovém sedle, někdy i mimo něj, nadšená zahradnice, čtenářka, básnířka, bio-kuchařka a - jak sama říká - příležitostná hráčka golfu s tím nejhorším handicapem. A toto jsou její básně.

(připravil Dalibor Maňas)