Jaromír Louis Konůpka

BRZY BUDE JARO

Jednou jsem se zeptal
jisté dívky: Máš raději
jaro nebo teplé párky?
Ne, já mám nejraději
velké obchody nadité
konzervami, osvětlené a pusté
a když ožrala zvrací v noci
naproti u stromu.

Vždycky jsem si myslel,
že je všechno jasné,
vždyť hmota se mění
zase ve hmotu.

Utečeš neonům a
    zapomeneš na mejdany,
kde jsi pil sladké slzy
    rozteklých očí
a při souloži poslouchal
    Presleye
a myslel na hádku se šéfem,
    zapomeneš na prokletí
kyberneťáků,
co za tebe vypočítají, že
    1+1=2.
Smrt všem účetním!

Celá složitost je v tom,
    že jsi se narodil
a nikdo tě nenaučil žít,
ačkoliv bys klidně a rád navštěvoval
    večerní kurzy Umění žít
    (150 Kč měsíčně předem složenkou).

Ještě tě trápí svědomí?
Teploušci se sebevědomě usmívají a
pán jde se psem na procházku.
Z otevřených dveří chrámu tlumeně zní varhany.
Ze sta lidí jdoucích kolem
    se deset pokřižovalo.

Jiná dívka zase prohlašovala,
že jde s každým, ale
před vlastním svědomím utekla.

Brzy bude jaro
starci si zase vynesou stoličky před zápraží
a zdvoj- či ztrojnásobí se počet
    zamilovaných,
snad i tobě slunce prosvítí
    tu tupou palici…

Ženy chodí se džbány pro vodu prostovlasé a krásné
psi se dívají velice chytře na filmové plakáty s BB
vojáci spěchají za milostnými dobrodružstvími
a ty sedíš za okny kavárny
a směješ se tomu všemu
a směješ se sám sobě
a svým myšlenkám na duševní rakovinu…

A JARO

Bachovy sonáty a
zpěv skřivanů
vezmi si ty květované šaty
Ave Maria Ave Maria
veselí uzenáři zaplňují
nedělní ulice
pro chovanky tajemných ústavů
už nezbylo místo
ani na trávníku před
lochneskou
ampliony řvou do světa
komplexy zestárlých milovníků

JSI JAKO ZAVŘENÁ KNIHA

Obsah nabízíš jen
stručným titulem
vytištěným petitem.

K otevření je zapotřebí odvahy
Kolumbových mořeplavců
či prodavačů kýčů.

Já nemám ani odvahu
Kolumbových mořeplavců,
ani drzost prodavačů kýčů.

A taky se bojím, že bych
našel to, co jsem si už
mnohokrát přečetl
v desítkách podobných knih….

MOUDRA

Potkal kocour psa a řekl: Nazdar bratře.
Psovi to dlouho vrtalo hlavou.
Ponaučení: Medvěda zrním nikdy nenakrmíš.

JEDNOU SE JEDEN LEV POKOUŠEL KOKRHAT A MOC MU TO NEŠLO.

Přítomný kohout řekl:
Vy lvové jste nikdy neměli hudební sluch.
Lva to mrzelo, protože měl rád Strausse.
Řekl: No, vlastně jsem jen lev. A sežral kohouta.
Ponaučení: Máš-li rád topinky, nenadávej zmrzlináři.



Zdravím Ludvíku,
jak jsem před rokem zmiňoval, v pozůstalosti po bratrovi jazzmanovi jsem nalezl i jeho letmé doteky s poezií. Objevil jsem i jednu zajímavou věc - program z vinárny Violy, Poesie Allena Ginsberga, z roku 1963. Je na něm malůvka s podpisem Allena Ginsberga, kterou pro Louise sám autor stvořil. Matně si pamatuji, že mi o setkání se slavným básníkem bratr Louis kdysi vyprávěl, ale už se mi z hlavy ty vzpomínky docela vykouřily. Napsal jsem tedy Zdeňkovi Marvanovi, o němž jsem věděl, že se v té době s Louisem hodně vídal. Toto je jeho vzpomínka na ono setkáni:

 

Co se týká Allena Ginsberga, tak potvrzuji následující - ten den jako obvykle jsme s Louisem večer začínali v restauraci Varieté Lucerna pod patronací vrchního Poštolky, který nám často odpouštěl naší momentální nesolventnost, kterou jsme ale vždy po čase zaplatili. Takto jsme často začínali večer dobrým pivem, abychom se, vždy v devět večer, přesunuli do Violy. Ten večer, když jsme se chystali k přesunu, přišel k nám Vašek Hrabě se slovy, když mě půjčíte 20 Kčs, tak vám řeknu novinku. Dal jsem Vaškovi dvacetikorunu (mimochodem je mým věčným dlužníkem, protože v noci po tomto setkání zemřel doma na otravu plynem) a Vašek řekl: ve Viole je Ginsberg...
Po rychlém přesunu, jsme ve Viole našli Ginsberga, seděl sám u stolku, nikým nepoznán, v džínách a bílých teniskách. Tak jsme s Louisem přisedli a Louisovou perfektní angličtinou rozmlouvali o poezii a beatnictví a o životě a Allen na papírovém programu Violy napsal každému z nás jiný text a podpis, takže potvrzuji pravost a originalitu.

V příloze tedy posílám zmíněný program z Violy s jednou fotografií Ginsberga odtamtud.
K tomu přikládám ještě pár básní Jaromíra Louise Konůpky.

Zdraví
Vladimír Konůpka