David Mišťúrik

(text není redakčně upravován, už na ty korektury nemám sílu L. H.)

VÁHAJÍCÍ LARVA

Lezou mi po zemi brouci narkomani mniši státníci umělci i zasraní normies
zašlápnu je
a píšu dál

Vyhodím z hlavy veškeré věřící – ať už v Boha v Klimta v drogu nebo rodiče
věřím v sebe a věřím v tebe
v tvé i mé chlupy v tvé i mé údy, nosy, uši i malíčky na nohách
otevři dveře zrcadlu z tvé koupelny a už navždy se zbavíš svých nekompromisních stínů, které akorát okopírují tvůj vzhled a opijí tvůj chtíč – ale jde o dvojvaječné dvojče
zemřeš

ZAVŘENÉ TRAFIKY

Je to jak procházka ne příliš pěkně rozkvetlým dojezdem tripu
všechno se motá – lidi se nediví – lidi nevidí – lidi vypouští obří oblaky halucinogenních prdů plných lidských životů, arogance a malých něžných ptáčků
jsou žlutí – a mrtví
stejně stále letí vzhůru a vzhůru

Došli mi chutě.. nepůjčíš mi jednu?
–
Ne sory mám poslední dvě

DALŠÍ MODLITBA

Do stínu pampelišky schováš tak maximálně svou hrdost
poezie je ten nejlepší stimulant
    dej mi jen vědět, drahý, až uslyšíš první bubny
            až ledovce roztají zas o něco víc
                až se nevyhneš další mířené kulce
té rudé, fialové a žluté odpovědi na věčně nezodpovězenou otázku lidských - našich - osudů
za tím úsměvem se neskrývá nic jiného než Strach
strach z toho, že lidští mravenci přijdou na robotí původ všech Goliášů a velikánů
kéž by z kohoutku teklo víno
kéž by peníze padali z nebe vždy, když neprší a na zemi vládl nejteplejší z Elementů
stejně by nejdražší peněženky světa stále zůstávali plnější
– šílenství
tak usměj se na mě a dej mi zapomenout – aspoň na malinkatou chviličku
teď!        teď!        ..teď!        ..teď        ..teď..

VIDÍŠ?

I v sobě, i v světě, i v lese najdeš pochopení
i v tam té můžeš najít společné prvky s Tou
a i v něčem tak krásně světlém jako je slunce najdeš věčnou tmu – když budeš hledat opravdu dlouho
i černá může být opravdu nádherná, když půjde o něco tak nádherného jako je káva
i roční období může být sem tam absolutně nekonkrétní a nepředvídatelné jak holubí pohyby hlavou
a i na zemi můžeš najít právě ty dvě kačky, které ti chybí do vysněného piva
osmdesátičtyřletý stařík je víc punk, než já
a tyjo – ta lampa svítí

Vidíš?
–
..vidím

RUCE

Začerníš si ruce, aby zmizely ty podezřelé černé tečky na tvých dlaních
začerníš            a už nesmyješ
                    nesmyješ
                nesmyješ
Kolik je hodin? Je o dvě míň něž před dvacetičtyřma
jo dík
–
podej mi ruku                nesmyješ
                    nesmyješ
                nesmyješ)
to ticho je tak zlé, že si uvědomíš, jak nemáš co říct
ani sám sobě
–
kolik je hodin?                (nesmyješ
                    nesmyješ
                nesmyješ)

PURPLE LIFE

Musíš umět rozeznat únavu z vína od ospalosti
protože pak se vzbudíš po pár hodinách nádherného spánku plného vizí a všemožných souvislostí do svého útulného živůtku a vše si najednou uvědomuješ
to že jsi sice velký
ale právě proto
ti ty šaty budou asi malé

JMÉNO?

Prázdnota domu            prázdnota pivní sklenice
cesta
která mě ničí už svou strašnou časovou vzdáleností
taky přijde
když se svleče tak ji to sluší
– jak směšně krásné se zdá být vše abstraktní a nepoznané
ťap        ťap        ťap
chybí mi to triko co jsem ztratil
ale daleko víc to
které jsem ještě ani neviděl

ŠPATNÝ VÍTR

V prsní kapsičce schovaného mraveniště najdeš klid
ztracenou pomalost
    černobílé filmy
        šišku trávy
a            medaile z dětství
aspoň vím kde mám hledat
..ani ty zkurvené papírky nemám

LALALA (USÍNÁNÍ)

..Jakoby
právě odjíždějící vlak
ve světle žlutém tunelu
jak kočka která probíhá myší dírou
prazvuky které zůstanou nepochopeny
věci
které nemusím chápat
ale mám je žít
            ona
jak je krásná i když spí
spi drahá – já mám ještě pár řádků
pak přijdu..
za tebou
a tím vlakem který mě vzbudil

**

Rozhovor stejně pokračuje a polyká další a další hnízda, domovy i osamělce
                        letadla stále hlučí
                melodie je delší a delší
zkracuje se pouze účtenka a dlouhá chvíle