literární časopis založený v roce 1964

Otakar L. Pasíř

PODZIMNÍ

Červánky hladí větve stromů.
Opona listí zteřelá čím dál víc
kořenům splývá vstříc

To vítr rudovous
za létem poklízí
chladně a bez svévole,

abychom zjara odznovu
začali na čistém stole

TICHO

Dáme si ticho do talíře.
Nejhlubšího
ať nepřeteče
a posolíme.
Jenom trošičku.
Pár zrnek mezi prsty
ze slánky prastaré
rodu lipového.

V sepjatých dlaních
stříbrná cinkne
lžičenka
a ticho
pomalu
stydne.

NOVOLUNÍ

Voníme oblohu
a netušíme,
kdo se ptá,
když ze tmy průchodu
hlas tiše zašeptá,
zda už je čas.

A bojíme se ohlédnout,
po zádech přejde mráz,
když znovu hlas se ptá,
zda už je čas.

A za námi,
tam, ve tmě řidší
než oblíbená košile,
chechtá se opile
frajer Měsíc.

Nese si mlhu před očima.