literární časopis založený v roce 1964

Zdroje obrazových příloh: commons.wikimedia.org, archiv autorek

OKŘÍDLENÝ OŘ PEGAS V MYTOLOGII

Milý Pegasi, zvedni křídla a leť
vezmi mě s sebou
k nekonečným příběhům dobra
Vítr očistí mé nohy od bláta cest
Leť a setřes, co vadí křídlům
že se nemohou setkat s nebesy
(Pegasovi, Olga Nytrová – ze sbírky Silokřivky na hladině)

Olga Nytrová a Františka Vrbenská

Pegas je symbolem kreativity a spontánnosti

Ze všech vizí, které jsou s nimi spojeny, je mýtus létajícího koně – ne vždy okřídleného – nejbohatší, nejobsáhlejší, symbolicky nejvýznamnější. Váže se k pradávným lidským kulturám a úsvitu soužití člověka s těmito nádhernými a inteligentními tvory.

MŮŽEME I DNES ŽÍT S MÝTY?

Tajemný svět antických mýtů tvoří už po staletí trvalý základ evropské kultury. Hlubiny našeho nitra jsou hlubinami kosmu, hlubinami, z nichž se zrodili všichni ti bohové, které si v dobách minulých lidská mysl promítala do zvířat a rostlin, do hor a řek, do běhu planet a do vlastních prazvláštních společenských zvyků.
Můžeme i dnes s mýty žít? Dokážou nám pomoci zbavit se naší moderní úzkosti, nebo ji spíše podporují? Jaká je vlastně funkce mytologie v současnosti a jak se nám jeví její působení?
Na tyto otázky můžeme odpovědět spolu s americkým antropologem, religionistou a filosofem Josephem Campbellem: „Do posledních dnů existence lidského rodu to vždy bude ta stará neměnná a věčná mytologie, (...) poeticky obnovovaná nikoli v duchu vzpomínek na minulost či vysněných dnů příštích, ale v duchu přítomnosti, určená nikoli k lichocení ‚národům‘, ale k probouzení jednotlivců k poznání sebe samých, ne jako prostoduchých nositelů ega bojujících o místo na této překrásné planetě, ale jako sobě rovných středů vesmírného vědomí, jdoucích každý svou vlastní, a přece společnou cestou.“
„Mýtus je poezie – a rovnováha krásné vážnosti a hravé lehkosti, kterou v mytologické fantazii ztělesňují Múzy jako bohyně poezie, dokazuje, že Řekové uctívali mytologii, rozvíjející se v pestrých proměnách poezie, nikoli navzdory její hravé proměnlivosti, nýbrž společně s ní. (...) O žádném mýtu nelze tvrdit, že je jedině pravdivý, pravda mytologie stojí tedy blíže pravdě umělecké než vědecké. (...) Apollón jako ‚sbormistr Múz‘, je božský patron básníků, ale především je božským prorokem, jenž v Delfách dvojznačnými slovy své kněžky Pýthie odhaluje budoucnost,“ uvádí zase klasický maďarský učenec Imre Trencsényi Waldapfel.
Spolu s myslitelem Umbertem Ecem můžeme prohlásit, že mýty jsou „falešné a prolhané“, ovšem jsou pravdivé svou vnitřní pravdou. Mýtus je s to nadchnout i toho, kdo zná pravidla vyprávění „a postřehne, kdy vypravěč chytí své prostoduché čtenářstvo za osrdí. Protože si uvědomuje, že pokud jde o manipulaci, manipulační gesto nám vždycky říká něco o fyziologii našeho osrdí: a tedy to velké soustrojí lži v jistém smyslu říká pravdu“.
A pak si z toho vyberme. Jsou různé úhly pohledu a jde v každém případě o archetypy, jak věděl C. G. Jung.

PROČ SE ZABÝVÁME ANTICKOU ŘECKOU MYTOLOGIÍ, PROČ SE K NÍ VRACÍME?

Možnou odpovědí je, že v řecké mytologii jsou obsaženy základy a předpoklady pro jednu z nejvýznamnějších podob sebereflexe a sebeporozumění člověka.
Smyslem mytologie bylo podle řady odborníků především uspořádání mýtů. Slovo mythos znamenalo ve starořečtině slovo, řeč, příběh. Mythos je podle názoru klasického německého filologa W. F. Otta „bezprostřední svědectví toho, co bylo, jest a bude, sebezjevení bytí v onom starobylém smyslu, který nerozlišuje mezi slovem a bytím“.
Mýtus není myšlenkový postup, nelze o něm říci, že je správný nebo nesprávný, pravdivý nebo nepravdivý. Mýtus je slovo o prožívaném „prazkušenost, která se stala zjevnou a která též teprve umožňuje racionální myšlení (W. F. Otto). Mýtus je osobitým výrazem světa. Spíše než reflexí je přitakáním světu a životu, je přizváním do světa, uvedením do jeho pravidel, která není radno rušit. Má hodnotový, mravní a existenciální obsah.
Pro filosofku a pedagožku Naděždu Pelcovou je mýtus zjevením pravdy bytí, zakládá prazkušenost světa, která nemá racionální charakter, avšak přesto umožňuje účinně porozumět. Mytické myšlení se hodnotově a eticky vyznačuje proměnou chaosu v kosmos. K antropologickému rozměru mýtu N. Pelcová říká, že „poukazuje na nedokonalost lidské bytosti (člověk je hybris), na rozdíl mezi časnou existencí člověka a božskou věčností, na existenciální úzkost ze smrti, na slabost i sílu člověka (přijmout a nést svůj osud, žít očekáváním nepoznaného, volit mezi zákonem obce a zákonem krve), na nutnost mít domov a kořeny“.

PEGAS V ŘECKÉ MYTOLOGII

Pegas (řecky Pégasos z původního pégé pramen, latinsky Pegasus) je v řecké mytologii okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy. Mýtus pravděpodobně pochází z chetitské mytologie (Pihassassi).
Poprvé se setkáváme s jeho jménem v podobě Pégasos v poezii antického Řecka. Řecko-latinští autoři mu připisují mnoho přídomků, mimo jiné Hyios gorgoneus (syn Gorgony), equus Gorgoneus (kůň Gorgony), pták Medúzy, Peirenaeos polos (epirský kůň), equus Bellerophonteus (Bellerofontův kůň), ales (okřídlený), aerlus equus (okřídlený kůň), sonipes (zvučného kopyta).

ve starém Řecku koně ctili; chovali osm plemen

Traduje se, že Pegas dokázal létat rychle jako vítr, žil na vysokých horách, zejména na Parnasu ve Fókidě nebo na Helikónu v Bojótii. Celý život pomáhal nemocným dětem a chránil všechno živé. Sám se pojmenoval Pegas a od té doby se všichni okřídlení koně nazývají pegasové.
Pegas je známý z mnohých mýtů. První z nich popisuje jeho zrození. Další z mýtů líčí hrdinské činy Bellerofonta, který s Pegasovou pomocí zdolá hrůznou Chiméru a vykoná další rekovné skutky. Poslední z mýtů popisuje, jak Pegas vytvořil pramen Hippúkréné.
Různá vyprávění o původu tohoto okřídleného koně se přitom liší. Podle jedné verze vyskočil z hrdla své matky Gorgony Medúsy poté, co jí Perseus uťal hlavu. Jiná zase líčí, že vyskočil ze země, na niž dopadla Medúsina krev.

Pegasus na iránské bronzové přezce, parthská říše, 3. stol. p. n. l.

Hrdina Bellerofontés svou neopatrností zavinil smrt svého bratra, a proto se uchýlil ke králi Proitovi. Tam se do něj zamilovala králova manželka Antea. Bellerofontés ji však odmítl a královna se rozhodla, že se pomstí. Neprávem mladíka obvinila, že chtěl pošpinit její čest. Král si nepřál svého hosta zahubit, a tak jej s dopisem, v němž žádal o jeho usmrcení, poslal ke svému tchánovi Iobatovi do Lýkie. Ani ten však netoužil heroa připravit o život. Bellerofontovi proto zadal úkoly, při jejichž plnění měl zaručeně zahynout.
Bohové ovšem našemu hrdinovi pomohli a seslali mu jako pomocníka okřídleného koně – Pegasa. Nebylo to tak jednoduché, k jeho ovládnutí však získal Bellerofontés od Pallas Athény zlatou uzdu. Na Pegasu se hrdina vznesl do výšek a skolil svými šípy obávanou nestvůru Chiméru. Po tomto úspěchu mu Iobates uložil další obtížný úkol, pokoření asijského kmene Solymerů a nakonec měl přemoci i nebezpečné Amazonky.

barokní vlámská olejomalba Zkrocení Pegasa – za pomoci zlaté uzdy

Aleksander Andrejevič Ivanov – Bellerofon se vydává zabít Chiméru, r. 1829

keramický talíř s Bellerofontem a Chimérou, 2. pol. 4. století p. n. l.

Bellerofontés všechna zadání splnil, a proto Iobates vybral nejsilnější muže z Lýkie, aby nepohodlného hosta připravili o život. Nějak to však nevyšlo... Ohromený Iobates potom prozradil vítěznému rekovi Proitovy intriky, dal mu za ženu svou dceru Filonoé, a odkázal mu dokonce své vlastní království.
Konec našeho hrdiny již tak šťastný nebyl. Podle jedné z mytických verzí začal být pyšný, podle jiné se znelíbil bohům, protože se stal miláčkem lidí. Když chtěl vzlétnout na Pegasovi až na Olymp, byl nejvyšší bůh Zeus jeho opovážlivostí velice rozhořčen. Seslal ováda a Pegas se splašil. Bellerofontés se na něm neudržel, zřítil se na zem do trnitého hloží. Oslepl a zoufalstvím přišel o zdravý rozum.
„Pégasos letěl vysoko, když shodil svého pána Bellerofonta, který se domníval, že je hoden božského obydlí a společnosti Diovy (…) spadl do nížiny Aléionské, nížiny bloudění, v daleké Malé Asii, kde se stranil společnosti lidí. Kulhaje truchlil nad údělem smrtelníků...,“ popisuje trefně situaci řecký lyrik Pindaros.
Sám Pegas se až na Olymp vznesl a stal se služebníkem nejvyššího boha Dia, pro něhož nosí jeho blesky a hromy. Slouží též bohyni Éós, která přináší jitro a zabývá se únosy jinochů. Ustájili ho do pradávné stáje pro božské oře. Jiná verze příběhu vypráví, že okřídleného koně Zeus nechal letět až na oblohu, kde z něj vytvořil souhvězdí Pegas.

socha Mercura řídícího Pegasa, zahrady Tuileries (jak jinak, v Paříži)

Ve třetí skupině mýtů je Pegas zmiňován jako jedinečný tvůrce pramene Múz zvaného Hippúkréné. Pegas, jenž byl jejich přítelem, vytvořil pramen úderem svého kopyta o skálu na hoře Helikón. Básníci navštěvovali toto zřídlo, aby z jeho chladných, svěžích vod čerpali inspiraci, touhu a sílu tvořit…

CO NÁS OKOUZLUJE NA PEGASOVI?

Odedávna se traduje, že tento oř bývá nakloněn básníkům. Dodnes ho opěvují. Co to tedy je inspirace, invence? Již mnohá staletí víme, že nám ji přinášejí Múzy. Kdo jsou tyto krásné polobohyně, kterým velí sám Diův syn Apollón? Víme, že je jich devět a s již zmíněným pramenem mají velmi mnoho společného.
Připomeňme si jména Múz, které pobývaly na Parnasu a Helikónu. Jedná se o devět dcer Dia a Mnémosyny: Kalliopé (epos), Euterpé (lyrika), Melpomené (tragédie), Thaleia (komedie), Erató (milostné básnictví), Terpsichoré (tanec), Kleió (dějepis), Úrania (hvězdářství), Polyhymnia (posvátný zpěv).

Odilon Redon: Múza na Pegasu, r. 1900

Přemýšlíme-li o antickém umění, uvědomujeme si, že staří umělci vytvářeli obrazy bohů a héroů na základě inspirace, intuice, vnuknutí, snů, zjevení, vyprávění a nadšení. Tímto způsobem pracuje lidská psychika, zejména u tvůrčích lidí, i dnes.
V pozdní antice byl Pegasův vysoký let interpretován jako alegorie na nesmrtelnost duše, v moderní době jako symbol básnické inspirace. Ta pro nás zůstává obestřena tajemstvím, vzbuzuje úžas a až posvátný údiv. Některé národy si svých básníků velice váží.
Pro antický polyteismus byl světem kosmos – věčný, božský řád. Křesťanství chápe svět jako stvoření. Ale i dnešní věk vědy zná mystická vzepětí k nebesům, návraty k počátkům, ponory k hlubinám.

PEGAS VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ

Dnes si Pegasa spojujeme obecně s uměním, zejména s tím básnickým. V rané antice tomu tak ale nebylo. Jediné, co měl tento božský oř s uměním či Múzami společného, bylo vytvoření zmiňovaného pramene.
Jak zmiňuje Lucie Tabarová, Pegasa a Bellerofonta si přisvojili obyvatelé Korintu a použili je jako motiv při výrobě mincí. Podle Blomberga se dostal okřídlený kůň na korintské mince v průběhu 6. století př. n. l. Tento oř je obecně považován za samotného Pegasa. Na aversu mincí je zobrazen, jak nespoutaně letí, pije u pramene Peiréné, nebo je krocen Bellerofontem. Revers je pak zdoben hlavou Athény, hrdinovy ochraňující patronky, nebo Poseidónem, jenž byl otcem Bellerofonta i Pegasa.

stříbrný denár císaře Domitiana, r. 79 – 80 n. l.

Zanedlouho po tom, co se začaly vyrábět mince s tímto motivem v Korintu, objevily se též i na jiných místech. Podle Nikolaose Gialoures a Helen Zigady se nejdříve vyskytly ve městech, která se nacházela nedaleko Korintu, například v Argu či Sikionu. Později se rozšířily i do korintských kolonií nebo měst, která s Korintem udržovala přátelské vztahy. Nakonec se tento motiv objevil i v menších městech na území Malé Asie. Mýtus o Bellerofontovi byl tehdy velmi populární a rozšířil se i do sousedních zemí, kam pronikala řecká civilizace, například do Etrurie či do Orientu.
Později Bellerofontova obliba opadla a jako jezdec na Pegasovi byl nahrazován jiným lidovým héroem, Perseem. Tradice po konci antiky spojuje Persea s Pegasem: hrdina na něm přilétá, aby osvobodil Andromedu připoutanou ke skále. Žádný starověký text se o této koňské epizodě nezmiňuje; jedná se o uměleckou licenci a fabulační snahu rozvíjet příběhy. Perseus byl obdařen mocí stoupat vzduchem pouze díky okřídleným střevícům, které mu nabídla Athena.

Perseus, jak ho ztvárnil francouzský malíř Paul Joseph Blanc, r. 1869

Perseus bojuje s Krakenem - nizozemský surrealista Johfra Bosschart velmi často pracoval s mytologickými a esoterickými náměty

Pegas ve výtvarném umění by byl tématem na samostatný článek. Autorkám působilo značné dilema jen vybrat vhodné ilustrační přílohy, protože zajímavých, krásných i vypovídajících děl s námětem Pegasa existuje nepřeberně, včetně moderních obrazů, grafik a soch. Nelze však opomenout významného francouzského symbolistu a dekadenta s vazbami na naši zemi, Odilona Redona (Bertrand-Jean Redon, 1840-1916). V jeho tvorbě se motiv Pegasa objevuje velice často a plátna, která jej zachycují, patří k nejpůsobivějším.

znovu Redonův Pegasus, osamělý na výšinách, r. 1900

impresionismus a symbolismus připojil k bojovnému podání mýtu nové výtvarné pojetí a kontrastní ženský prvek

Mary Hamilton Frye: Bellerofontés a Pegas, r. 1914 - ilustrace k řeckým bájím pro děti

Pegasus čelí drakovi, r. 2014 – bronzové sousoší v Gulfstream Park na Floridě je vysoké 30 m, takže je světově největším a nejvyšším artefaktem, zachycujícím koně (totéž platí pro draka)

PEGAS POETICKÝ

Slavný německý dramatik a básník Friedrich Schiller o Pegasovi napsal:

„Jak přepyšně se zpíná wzhůry!
Stawí se lid, jaký to diw!
...
Že z wzácného prý plemene,
Wšak kdož by zlétal hory, wěže?“

(Bedřicha Šillera Básně lyrické, překlad Jan Evangelista Purkyně, 1841)

A v současné české poezii nás k tématu kupříkladu zaujala báseň J. H. Čermákové:

PEGAS na PASTVĚ

Lomená silueta koně
Skloněn
k pampeliškám
pysk ozdobený čerstvým listem
pase se Pegas
Hvězdy pětilisté
dávají liškám dobrou noc
Obzor se chvěje
chladem
Kometa
sedmým pádem blýskla do naděje

(ze sbírky TOULKY po RTECH)

Alexandre Falguiere: Apollón na Pegasu, aneb Básník jedoucí na Pegasu, aneb Pegas unášející básníka do krajiny snů – bronzová socha v Paříži, r. 1897

Spojení Pegasa s literaturou a zejména poezií se v kulturním obraze ustálilo. Používá se rčení „osedlal si Pegasa“ ve smyslu: dostal inspiraci, pustil se do básnění, vyjadřuje se poeticky, chodí s hlavou ve (snových) oblacích, podniká heroické skutky… Objeví se i pejorativní spojení: spisovatel Miroslav Huptych sarkasticky podotýká, že: „Básníci krmí Pegasa senem z vlastní hlavy.“ Arciť se jedná o „básníky“ takzvané či samozvané, Múzou a poctivou tvorbou nepolíbené.
Pro ty ostatní představuje okřídlený kůň svého druhu duchovní závazek, tvůrčí obdobu Hippokratovy přísahy. Jako svůj symbol jej zvolil například mělnický literární klub Pegas a s jeho jménem i vydává sborníky beletristických textů a veršů. Odvolává se na něj renomovaný slovenský literární festival PegasCon, od r. 2012 pravidelně pořádaný v Prešově a vždy doprovázený účastí českých spisovatelů.
Pavel Petr je autorem knížky Aréna Pegas: vybrané básně z let 1990-2008 (Host, 2009). Supraphon vydal pod názvem Místenka na Pegasa v r. 1978 čtyřdílné, ikonické elpíčko s recitací moderní poezie proložené hudbou. Nezapomeňme na hudbu samotnou: v podkrkonošské Rtyni vznikla big-beat-rocková skupina Pegas. A oblíbený holandský písničkář Peter Adriansee zasvětil Pegasovi dlouhohrající desku.

LITERÁRNÍ PEGAS DNEŠNÍCH DNÍ

Tituly z moderní knižní distribuce většinou tematizují Pegasa jako skutečného, reálného koně, jindy zavítají do hájemství mytologie a fantastiky. Nedivme se, že jsou často určeny mladším čtenářům. Pegas od známé spisovatelky Daniele Steelové vypráví generační příběh dvou přátel a šestice lipicánů v období nacismu (Ikar, 2015). Pegas – závodní kůň (Víkend, 2015) od Pippy Funnellové je dívčím románem, v němž holčička Tilly pomáhá majitelce jízdárny znovu soutěžit. Případ Pegasus (Mystery Press, 2016) přináší thriller, v němž se pátrá po tajemství templářů a vzkříšení Krista, symbolicky ukrytých ve starém obraze; okřídlený kůň je v něm pouze pro jméno.
Zajímavějšími texty z hlediska mytického oře jsou vtipné Zápisky křídlem a kopyty (Albatros, 2004) od Ivy Peřinové, kde vypravěčem antických bájí pro děti je Pegas osobně. Ačkoli Pegas byl na rozdíl od kentaurů původně jediný, tvůrci fantastiky se s tou představou nespokojili a pegasy jednoduše zmnožili. Rebecca Lisle napsala půvabnou dětskou fantasy Tajemství ohnivých pegasů (Albatros, 2016), zasazenou do pseudoviktoriánské doby. Osiřelá dívenka doprovázená věrným kocourem pátrá po zmizení nádherných okřídlených koní, pegasů, jejichž slzy lidé považují za zázračný lék.

ve fantasy sérii ze světa koní si daly dostaveníčko nejznámější mytické varianty ořů

Pro náš seriál o mytologii a folklóru magických koní se znamenitě hodí Kroniky Kavalonu (z italského cavallo – kůň) od Kim Foresterové, jejichž úvodní díl Hněv Pegasů vyšel loni (Fragment, 2019). Fantastickou zemi Kavalon obývá pětice ras, které spojuje válka, ukončená před stovkou let. Lidé – řemeslníci a obchodníci, jednorožci – obratní lovci a válečníci, učení kentauři, hrůzu nahánějící kelpie – vodní koně s tesáky, a pegasové, kteří údajně Velkou válku vyvolali. Stáhli se po uzavřeném míru do hor a po celou dobu je nikdo nezahlédl. Zbyla jich jen hrstka. Zato kdosi spatřil divoké Minotaury, kteří prý už dávno vyhynuli…

Pegas se stal oblíbeným hrdinou současné fantastiky

A to jsme ani nezabrousili do vod cizojazyčných, u nás dosud nepřeložených titulů – za celý zástup jiných např. série šesti románů s hlavním názvem Pegas podle ústřední postavy. Autorka Kate O´Hearn se proslavila bestsellery, v nichž zpracovává mytologické náměty do moderní kategorie young adult fantasy.

PEGAS PROFÁNNÍ

Náš hrdina je stále populární nejen v literatuře. S žádnou jinou legendární postavou se nesetkáme tak často!
Pohřební služba, zmrzlina, realitní kancelář, sada nářadí, pražské divadlo, lůžkoviny, řádka restaurací, hotelů a penzionů, věšák na prádlo, kárka, lovecký nůž, typ dřevostavby, pojišťovací společnost, jízdní kolo, koloběžka, autoškola, sportovní drak (tzv. kite), muzeum britských výsadkářů, mobilní mapovací systém, autoklempířství, pizza bar, předválečný letecký motor, strojek na vlasy, šicí stroj, plazmový řezací stroj, vršovické knihkupectví, kožené rukavice, turecká letecká společnost, koupelna, dětské punčochové kalhoty, motocykl, technologie pro stáčení do lahví, rybářský prut, velká textilní továrna, motorové oleje (Mobil Oil), sportovní obuv firmy Niké, reflexní luk, vzdušný (letecký) tanker, odvodňovací žlab, brněnský minipivovar, pivnice, meteorologická družice, výrobní značka pásových pil či – poměrně logičtěji – jezdecké potřeby, kloubní výživa pro koně, krmivo, jezdecký klub nebo jízdárna. To vše, a moře dalších věcí, je zváno Pegasem. Nemluvě o hračkách či jiných užitkových i ozdobných předmětech, které jej přímo zpodobňují.

reklamní Pegas si uprostřed vánoční komerce zachovává kouzlo, tajemství a oslnivost; Berlín, Postdamer Platz

Proč taková obliba? Okřídlený kůň se drží ve všeobecném povědomí, jméno je krátké, snadno se pamatuje, dobře zní a dobře se vyslovuje. Představuje synonymum vznešenosti, krásy, rychlosti, spolehlivosti, vstřícného vztahu k člověku…

PEGAS VZLÉTÁ NA STŘÍBRNÉM PLÁTNĚ

Pastorální symfonie, reminiscence na antickou mytologii ve snímku Fantazie, r. 1940

… a také na televizní obrazovce či v internetových seriálech. V některých snímcích statuje nebo má tzv. cameo (drobnější role / krátké vystoupení, jehož se zhostí známá či významná osobnost). Zato v animované Fantazii (1940) z dílny Walta Disneyho zmiňované v souvislosti s kentaury, s nimiž sdílí část nazvanou Pastorální symfonie, má důležitou úlohu rodinka pegasů. Sličná, ušlechtilá matka pečuje o své maličké ve velkém hnízdě a chrání je křídly jako pták. Protagonistou je malý Péťa Pegasus, který dovádí se svými sourozenci, je nejčipernější a nejroztomilejší. K této pasáži Fantazie a k Péťovi Pegasovi se vrací kultovní detektivní komedie Falešná hra s Králíkem Rogerem (1988), která je poctou zlatému období animovaného filmu.

lehce ironický Herkules, v němž hraje Pegas úlohu společníka a toho rozumnějšího z přátel

Kreslený Pegasus se v plné kráse představil v Herkulovi (1999), dalším snímku studia Disney (a humorné variaci na vážněji míněný seriál The Mighty Hercules z let 1963–1966). Provází nejslavnějšího rekovného svalovce všemi dobrodružstvími a před demytizovaným héroem si krade celý příběh pro sebe. V rámci trendu převádění úspěšných animovaných filmů do hrané podoby Disney nyní plánuje znovu vrátit do kin poloboha s jeho věrným druhem, okřídleným hřebcem.

Souboj Titánů z r. 1981 spojuje báje o Bellerofontovi a Perseovi

Nezastupitelnou, ale méně osobitou úlohu zastává Pegas v historických fantasy snímcích, z nichž ten nejstarší se stal sám legendou kinematografie. Souboj Titánů (1981) s nezapomenutelnou mechanickou sovičkou doznal méně úspěšného, ale digitálními efekty vyšperkovaného remaku pod stejným názvem (2010), s jiným fešným Perseem a Pegasem pro změnu vraným. Inovovaná dvojice se znovu zjeví v Hněvu Titánů (2012), volném pokračování posledně uvedeného blockbusteru („trháku“).

remake Souboje Titánů, r. 2010 – Pegas dostal černou srst, Perseus zůstává hlavním hrdinou

Hněv Titánů (2012) chtěl oslnit digitálními triky, ale Pegas v něm nesměl scházet

Nemá smysl vypočítávat více než půl stovky snímků hraných i animovaných, krátkometrážních i celovečerních, nijakých (Barbie and the Magic of Pegasus, 2005) i pozoruhodných (právě že animovaných kraťásků), o počítačových hrách nemluvě, v nichž se dostalo prostoru Pegasovi. Ale nesmíme zapomenout, že Pegas – vlastně dřevěný dětský koník s křídly – působil coby oživlé logo Studia Jiřího Trnky, odkud vzešly jedny z nejkrásnějších českých a československých animovaných filmů.

ukázka filmového příběhu pro dívky; často inklinují ke skutečným koním a dostihovému sportu

Protože jsou tyto články o snových koních (dá se to tak vyjádřit), pak musíme zmínit fenomén, který strhl nejen děti od téměř předškolního věku, ale také mnoho dospělých a jinak soudných osob, velmi často mužů. Jmenuje se Můj malý Pony: Přátelství je magické (My Little Pony: Friendship Is Magic). Americko-kanadský seriál běží v televizi i na internetu od r. 2010! Dočkal se i speciálních dlouhých dílů, dokonce samostatného filmu a obrovského množství merchandisingu, převážně produktů licencovaných megafirmou Hasbro, která seriál na základě svých hraček iniciovala. Příběhy vycházejí také jako komiks. Fanoušci „Poníků“ pořádají časté akce a srazy a přispívají ke kánonu vlastní tvorbou literární anebo výtvarnou (tzv. fan-fiction).

světový fenomén: kultovní My Little Ponny běží už dvacet let

Příběhy se odehrávají v zemi Equestria (equus = kůň), kterou obývají především poníci, ale setkáme se i s jinými tvory (draci, sovy, fénixové, gryfové, vlci, medvědi, pestří netopýři, nebezpeční changelingové, minotauři apod.). Létající Pegasové ovládají počasí, Unicorni kouzlí svým rohem. Alicorni jsou okřídlení jednorožci, mimořádně dlouhověcí a výjimeční. Bez rohů a křídel tu žijí vynalézaví Zemní poníci, kteří pečují o přírodu, a vzácní Křišťáloví poníci s třpytivou srstí a hřívou. Okrajově se objevují také bojovní Netopýří poníci. Protagonistkami je šestice klisniček, přítelkyň ztělesňujících různé charaktery, mentality, zkušenosti, dovednosti – i harmonické elementy.
Seriál může na první pohled působit prostoduše, ale scénář je velmi důmyslný, s hlubokým etickým a psychologickým poselstvím, s citlivou poetikou; nenásilně klíčuje lidské vztahy a morální hodnoty.

PEGAS HERALDICKÝ A VESMÍRNÝ

Okřídlený kůň – Pegas, nesoucí někdy Jupiterův blesk, je znamením bystrosti ducha, nadšení a básnické tvořivosti. Do heraldiky vstoupil až za renesance v 16. století. Používal jej např. slavný nakladatel, učenec a humanista Daniel Adam z Veleslavína, astronom a matematik Martin Bacháček z Nauměřic, humanistický učitel a spisovatel Matouš Collinus z Chotěřiny. aj. Svého času byl Pegas stojící na raku novodobým znamením knihkupců, akcentujícím osvětu. Pegasa v signetu používala rodina Wechelů, renesančních nakladatelů a tiskařů evangelického vyznání, působících ve Švýcarsku, ve Francii a později v Německu.
Bílý okřídlený kůň – Pegas zdobí erb Toskánska a jeho oficiální bílou vlajku lemovanou červenými horizontálními pruhy. Bellerofontés na okřídleném koni se dostal za druhé světové války na insignie tehdy nově zformovaných výsadkářských jednotek britské armády. Podle výsadkářů a jejich statečných bojů při vylodění v Normandii byl nazván důležitý most v Caen, který uhájili proti Němcům: Pegasus Bridge. Tradici symbolu útočícího Bellerofonta s Pegasem obnovila současná elitní 16. Air Assault Brigade, která se zúčastnila mimo jiné války v Iráku a v Afghánistánu.

insignie britských paradesantních jednotek odkazují k héroovi Bellerofontovi, socha stejného vzhledu korunuje i jejich památník

Konstelace Pegasa patří mezi 88 oblastí – souhvězdí, mezi které je rozdělena obloha. Znali jej za starověku; podle jeho výrazné hvězdy zvané Markab (arabsky koňské sedlo) navigují námořníci až dodnes. Rozlehlý Pegas dominuje podzimní obloze, ačkoli jeho hvězdy patří mezi slabší. Nejjasnější z nich je nevelká, oranžová Enif (arabsky chřípí, nozdry), umístěná v přední části pomyslné koňské hlavy.
Pegasa přesto nelze přehlédnout: leží mimo Mléčnou dráhu v místech, kde se nachází málo stelárních objektů. Jeho obrazec je utvářen především tzv. Pegasovým čtvercem, představujícím polovinu koňského trupu a složeným z hvězd Markab, Scheat, Algenib a Sirrah (Alpheratz) – tu poslední sdílí se souhvězdím Andromedy, které by vlastně mělo být zadní polovinou hřebcova těla.

mapa souhvězdí Pegasus a sousedícího Equulea (Koníčka) od astronoma Sidney Halla, r. 1825

To, že je Pegasa jen půl, působí poněkud komicky, stejně jako fakt, že z našeho pohledu jakoby visí hlavou napravo dolů. Vpravo nahoru trčí přední nohy, vlevo nahoru by měly být situovány zadní nohy, ale tyto hvězdy byly přiřazeny ke konstelaci Andromedy.

ODKUD PŘILÉTL A KAM SE VZNESL

Lidé často spojovali koně se slunečními božstvy, s vládci nebes a blesků (odtud symbol Pegasa s bleskem, viz výše), ale paradoxně také s vodním živlem – možná proto je Pegas potomkem Poseidonovým. Tím se dostáváme k fénickým mořeplavcům. Přídě jejich korábů zdobil obraz poloviny okřídleného koně s uzdou (Pega Sus), což odkazuje na nebeské souhvězdí… a podává alternativní vysvětlení jeho jména.
O původu, významu a oblibě Pegasa můžeme dlouho diskutovat. Ostatně se jeho mýtem zabývá obsáhlá odborná monografie Jana Bažanta Perseus & Medusa: zrození mýtu od počátku do dneška (Academia, 2017). Odhlédnuto od závěrů zajímavé knihy určitě stojí za povšimnutí, že koně byli v dávných kulturách předmětem zbožnění (není divu, jde o nádherné zvíře i v původní podobě tarpana či stepního koníka). „Skutečná svoboda člověka je na hřbetě koně,“ praví arabské přísloví.

hlavy Tulparů na státním znaku Kazachstánu – velmi připomínají skytské artefakty

Starořeckého Pegasa předcházeli okřídlení oři z Přední Asie a Indie, z říše Chetitů, z Mezopotámie. Nezávisle na peloponéských Achájcích je najdeme u Etrusků i Thráků. Stopa sahá daleko do minulosti. Koně zřejmě domestikovala první tzv. botajská kultura v Kazachstánu před 5 500 lety, ale podle nových nálezů ze Saudské Arábie se zdá, že tamní makarská kultura používala koně k zápřahu a jízdě už před devíti tisíci lety. Skytští Pazyrykové v horách Altaje před dvěma a půl tisíci lety vyšili na koňskou pokrývku obraz hřebce s perutěmi; mohla v tom působit magie, přání, aby kůň pádil rychle, jako letí pták. Možná měla křídla jen zdůraznit jeho běžecké schopnosti – koně pasteveckých národů sdíleli život se svými jezdci.

Čchien-li-ma (Chonma), pomník v Pchjongjangu – pro Koreu má tato bájná bytost mimořádný duchovní a ideový význam

Jiné vysvětlení je vázáno k okřídlenému / létajícímu hřebci turkických kultur – Tulparovi, který zdobí i státní znaky Kazachstánu a Mongolska. V těchto oblastech je obvyklý lov s koněm a dravcem, např. orlem; proto prý došlo ke spojení koně a ptačích perutí. Létající koně zná kromě střední Asie také Čína a Korea. Z východoasijských tradic pochází okřídlený „kůň tisíce li“ (li – délková jednotka, cca 640 m). Nazývali jej Čchien-li-ma nebo Chonma; setkáte se s přepisy Qianlima, Senrima, Cheollima. Byl příliš rychlý a vznešený, než aby jej dokázal osedlat smrtelník. Koním v čínské mytologii se ještě budeme věnovat, ale zmíníme „nebeského oře“ Tian-ma, jehož aspektem – podobně jako Pegasa – bylo souhvězdí. Dokázal létat, aniž by byl vybaven křídly.

Tian-ma, nebeský oř – bronzová soška z období říše Východní Chan před 2 tis. lety

V islámské mytologii nosí proroky počínaje Abrahamem bělostný al-Buraq – Blesk (sic!) či Zářící, kterého Bůh seslal prostřednictvím archanděla Gabriela. Z nejasných důvodů bývá téměř vždy zobrazován s půvabnou lidskou hlavou, často ženskou; podle alternativního názoru se jedná o boží klisnu. V perském a arabském folklóru se objevuje také čarovný okřídlený hřebec Dul-Dul, což bylo původně jméno koně či muly proroka Mohameda.

al-Buraq (Dul-Dul) – Zářící, okřídlená klisna z islámské mytologie a folklóru – lidová malba

PEGAS ZÁHADNÝ

S al-Buraqem souvisí i zdánlivě nepodstatný detail, a sice umístění křídel na trupu mytického koně. Podle původních písemných pramenů vyrůstaly na jeho stehnech, což ovšem generace východních výtvarníků ignorují a lokalizují perutě na koňské plece. Tak je až na výjimky zachycovaly i nejstarší zobrazení Pegasa a jeho druhů, stejně činila většina starých mistrů. Anatomicky je to rébus, navázat křídla na kosterní systém předních končetin. Výrůstek pažní kosti nebo prodloužení lopatek? Někdo to řešil důmyslněji, někdo vůbec ne. Na některých sochách a obrazech je znát, že přídavné vybavení koně komplikuje usazení jezdce – buď by při prvním pohybu komoně spadl, nebo by oř nemohl vzlétnout. Další umělci se otázkou netrápili, a prostě přilepili křídla Pegasovi na záda či po stranách hrudního koše.

představa al-Buraqa není vázána jen na Blízký východ a Persii ani na islám jako náboženství, setkáme se s ním běžně v jihovýchodní Asii i v křesťanské kultuře, např. na Filipínách

Značný technický problém představovaly perutě samy. Nejde ani tak o jejich barvu – ostatně Pegas, původně bělouš, během posledního století morfuje také do vraníka. Většinou rovněž bělostná křídla občas viděl umělec kontrastně temná, případně pastelově zbarvená, zlatá či přímo duhová. Háček tkví v jejich rozměrech, nezřídka spíše symbolických, anebo v nepraktickém tvaru. Nezanedbatelná skupina tvůrců usoudila, že mytičtí koně k letu žádná křídla nepotřebují! Konec konců, Pegas a jeho kolegové jsou bájná stvoření, ne? Jenže proč mu pak sochaři, malíři a vyšívačky dodávali ideální vzhled skutečných ořů toho typu, který byl v jejich době nejvíce ceněn?
Představa okřídleného koně, jímž zřejmě nebyl jmenovitě Pegas, ale jeho prastarý předobraz, vstoupila do pohádek a legend. Ve slovenských a maďarských vyprávěních jezdí (či vlastně létá) rek na tátošovi, rychlém, bujném, bohatýrském koni, zpravidla vybaveném křídly i kouzelnými schopnostmi včetně lidské řeči. Hrdina jej získá od čarodějnice, někdy je nutno krmit jej ohněm. K tomu se váží další etnologicko-lingvistické teorie, které bájné létající koně spojují se šamanismem a cestami do jiných světů – podrobněji si o tom řekneme příště. Ve středoasijských příbězích se také na strašidelném okřídleném komoni objevuje zlý dív (netvor, démon).

táltoš, šaman z maďarské (ugrofinské) minulosti; cesty do jiné reality podnikal na okřídleném tátošovi

Balkánský bojovník kralevic Marko, historický makedonský (srbský) král vládnoucí v druhé polovině 14. století, je v pověstech obdařen zázračným hřebcem Šaracem, kterého mu věnovala víla. Chytrý Šarac uměl mluvit, spolu se svým pánem dokázal vypít obdivuhodné množství vína – a podle dalších verzí měl křídla. Šarac znamená strakatý, skvrnitý, z čehož se odhaduje, že se jednalo o jablečňáka (síťovaného bělouše, grošáka). Jenže ve slovanských jazycích zněl výraz pro skvrnu „pega“. Takže…Pegas?

rytíř polské korouhve – Aleksander Orłowski: Útok husarů, r. 1810

Místo tečky za zpočátku tak jasným, ale stále tajuplnějším putováním za Pegasem připomeňme, že legendární polská kavalerie, husaři sloužící v polsko-litevské unii od 16. do 18. století, byli vybaveni obřími opeřenými nástavci v podobě křídel, připevněnými k zádům rytíře či k zadní části sedla. Nejednalo se o dvě křídla, jak bývá zobrazováno či zachyceno ve filmech, ale pouze jedno. Není jasné, proč – snad tak plašili nepřátelské koně, děsili hlukem a vzhledem, nebo se jen bránili zachycení do lasa. Ale zajímavé je, že tyto korouhve byly původně tvořeny srbskými a maďarskými žoldnéři, válečníky z krajů, které znaly kouzelné létající oře…

William Blake: Ohnivý Pegas, r. 1809 – „kůň intelektu vyráží z neúrodné skály paměti“

Loučíme se s pegasovským mýtem, kterému jsme se jako spoluautorky s potěšením věnovaly. Uvědomujeme si, že slovo je vlastním prvkem mýtu. A co je mýtus? Je to vyprávění, které je možné jen díky řečové komunikaci a tradici. Je to základní forma lidského odhalování skutečnosti. Pro Junga jsou nosnou podstatou mýtu archetypální symboly. Jistota symbolu se osvědčuje stálým opakováním v nejrůznějších mýtech.
Všichni se chceme tak trochu dostat za hranici symbolů, abychom sami na sobě pocítili na okamžik nekonečno. Mytologie má pro nás přichystána různá svědectví, zašifrované vzkazy. Provází nás od úsvitu věků, je tu s námi, protože k nám patří. Je nablízku našemu bytí, rozviřuje i odhaluje mnohá tajemství. Nahlížíme do lidského nitra.