Michal Bystrov

SEDM DNÍ (KRÁT ŠEST)

duben 2017

I.

Den prvý bez tebe. Hlásím, že je jaro,
naděje do pokoje rve se každou spárou.
Lačně ji lokám. V okamžicích zlých
usínám vsedě s prsty na očích,
na rozum tlačím, nic mě neosvítí,
třesu se strachy jako motýl v síti.
Břemeno strastí nést a neunést...
Jsme tady, lásko: na konci všech cest.

II.

Den druhý: vyskloňuj mi slovo DNO.
Den – dna – dnu – dno – dno! – o dnu – dnem. Těch pádů,
tajených vzdechů v suterénu ega...
Vzpomeň si, čím jsi byla, čím jsi byl.
A co když dosud nebyli jsme ničím
a osud neurčil nám žádný cíl?
Jednou snad – možná – budem prarodiči
se sny, v nichž moře dýchá na zahradu.

III.

Den třetí. Zmizelá jsi vždy jiná.
Déšť padá za okny Klementina,
psí víno. Hledání klidu v knihách,
stmívání. Stará známá tíha.
Pak za dětmi si pospíšit
a jenom u nich najít klid.
Král Karel prý tě stavěl, Praho,
tak, aby nešlo vidět za roh
ve staroměstských uličkách,
jimiž jsem bloudil jako v snách.

IV.

Už čtyři dny tě marně hledám
a nikde žádná nápověda.
V tisíci malých okamženích
hledám svou krásnou ženu. Není.
Hraju si. Znějí do ztracena
písničky o tom, že má žena
zmizela. Ztěžka polknu blues.
„You’re missing,“ zpívá z desky Bruce
a v tichém duše vlnobití
srdce se chvěje – motýl v síti.

V.

Na leccos jsem teď, lásko, přišel.
Ztišený ve své zvadlé pýše
umřel jsem trochu. A zas vstal.
Na mramorový piedestal
dál kladu tělo nahé ženy
a v duchu myslím na sirény,
které mne svádí k básnění.
Umím však žít i bez ženy.
A jsou-li všichni lidé cizí,
zamknem se každý do své schýzy.
Přesto bych radši, milá, dál
o nás dva s tebou bojoval.

VI.

Den šestý. Hlásím, že se žije
na jaře lépe, než když říjen
vydechne páru z bledých úst,
ačkoliv k smrti rád mám blues,
které mi zpívá listopad.
Ačkoliv mám ho k smrti rád,
přece jen bych teď radši nežil
podzimní noc, v níž prvně sněží.

VII.

Takových týdnů ještě mine...
V duchu tě prosím o jediné:
vzpomeň si na náš první den
tam za Sázavským klášterem.
V zahradě plné bílých hostí
zářivá voníš po radosti...
Tak se mi zdáš, když noční déšť
jde městem. Snad si vzpomeneš.

Michal Bystrov je český novinář, písničkář, spisovatel, básník a překladatel. Jeho nahrávky najdete na webech Bandcamp, Bandzone a Soundcloud, knížky seženete na internetu a u dobrých knihkupců. S Michalovými články se můžete setkávat na stránkách časopisů Reflex, UNI, Rock & All, Reportér a Headliner. Od roku 1999 publikoval stovky recenzí, portrétů, rozhovorů a reportáží v Lidových a Hospodářských novinách, Deníku, Respektu, v rozhlase atd. Překládá životopisy těch, které má rád (Dylan, Cohen, Springsteen, Simon). Pátrá po vzniku starých zlidovělých skladeb – viz úspěšná trilogie Příběhy písní. Jeho básničky by prý potřebovaly zhudebnit, písničky by se lépe četly jako básně.

Ostatní tvorba Michala Bystrova publikovaná v Divokém víně:
DV 122/2022: Z mnoha cest
DV 115/2021: Co ty si o mně vůbec myslíš a další
DV 103/2019: AUTOBUS DO HYDE PARKU a další
DV 81/2016: Prahoznámá postava
DV 75/2015: Zima za průhlednými záclonami a další
DV 74/2014: Barva na pláži a další
DV 71/2014: Až, Idioti s petardama a další