literární časopis založený v roce 1964

Stanislav Vávra

NAGASAKI

Osamělý chodec na ulici tma jako při náletu nikde nikdo dokonce ani policajta nevidět a kdyby se kolem hotelu Imperiál neometalo pár holek které ještě shánějí na poslední chvíli zákazníka bylo to jeho město jako po vymření Zamířil Na Poříčí do kavárny Canada vrchní mu pokynul on jemu Sedl si k baru dostal svůj obvyklý koňak údajně francouzský něčemu člověk věřit musí Stáňa Baurová krásná blonďatá holka ze Záběhlic zpívala Vyznání v růžích usrkává tekutinu co mu barmam natočil do boubelaté sklenky a rozhlíží se po sále jestli tam není něco nového k vidění a přemítá o dnešním dnu Před rokem odvedli tajný bratra Vladimíra z práce a doma obrátili byt vzhůru nohama Být to o den dřív tak seděl v antonu taky protože měl v šupleti staré knihovny malý browning taková malá pochromovaná hračka naštěstí ji dal včera večer pryč a může teď upíjet koňak který nejspíš Francii nikdy neviděl ale k pití je Co brácha vnucoval se barman Má se dobře To víš lázně Jáchymov jsou vyhlášený na ža1udek Kolega měl žaludeční vředy a za měsíc mu je tam vyléčily Zázrak ale mně vyhovuje spíš sedět tady je to tam přece jenom z ruky Barman se otráveně odšoural asi si myslel že nemá zapotřebí aby z něj kde kdo dělal blbce Kdo by mu to nevěřil Rozhlíží se po kavárně ale pořád nic zajímavýho když však zabloudil očima na druhý konec barpultu přestal na chvíli polykat Dívala se na něho stejně drze jako on na ni Její oči byly velké a v nich lesk a žár jako měla jaderná puma nad městem Nagasaki Jste krásná Byla Ještě pořád byla doba krásných žen Ne na dlouho Vám bych tu kytici růží dal lhal Máte možnost to udělat přivřela již mnohokrát láskou unavené oči První květinářka která přijde je bude pro vás mít Malounko se usmála a on cítil že jeho srdce je svíráno věncem růžových trnů Kdy sem však naposledy nějaká květinářka vešla Jednou tu jednu viděli a to bylo to loni na podzim Možná přijde znovu Nepřijde teď se pěstujou jenom rudý karafiáty a ty se tady neprodají Šla byste se se mnou vyspat Nešla na to nemáte ale víte co Ne Když už tu jste co byste mi mohl dát místo těch růží Bonbóny z růžového fondánu zašeptal Takový jaký dělá libeňský cukrář pan Viškrna To je prosím mimořádně noblesní cukrář To byste si pošmákla Neuspěl Můžete si je večer dumlat místo bradavky nějakého neviňátka sykla Ale víte co Objednejte mi místo kytice růží stejně je nemám ráda takovej pugét jakej dělá Olda a to je prosím noblesní barman nezřetelně naklonila hlavu k barmanovi ukaž Oldříšku pánovi jak vypadá kytice pro dámu V životě nic takového neviděl a asi nikdy neuvidí Barman téměř nepostřehnutelnými pohyby pokládal na pult a do výše koňakové skleničky a hned do nich naléval rum podle toho co potom účtoval měl být kubánský odměřováním se nezdržoval a přesto bylo ve všech sklenkách přesně stejně po půl deci tmavé tekutiny Trvalo to snad minutu dvě a před dámou stála rumová pyramida a pak na její špičce v posledním pohárku vykouzlil zázračnou květinku Podle odhadu jak stačil sledovat do něho postupně lil rum griotku šartrésku vaječný koňak a vodku a ani do té poslední pruhované sklenky tvořící špičku pyramidy nenalil víc něž to půl deci Vypadalo to spíš jako skleněný dort než jako kytice ale v žádném případě by to vypít nechtěl Dáma však měla na věc svůj názor Zatleskala pěstěnýma ručkama barmanovi ten se polichoceně uklonil a současně mu nenápadně podstrčil účtenku s částkou za kterou tleskat nehodlal Dáma však již kytici oškubávala lísteček po lístečku Šlo jí to moc hezky měl však takové tušení že by nebylo dobře aby byl u toho až bude kytici ukládat do mísy na dámách čili na dámském hajzlíku Byla to Dáma a květinám rozuměla Přesunul se k orchestru poslouchal Stáňu Baurovou a podléhal iluzi že zpívá jenom pro něho a nebo aspoň pro jeho bratra Vladimíra který ji miloval Byla to velká láska a ty jak známo končí jenom špatně Dámu zanechal v květinovém opojení a na víc než na tu květinovou kytku stejně neměl Později dozvěděl že dáma nafackovala příslušníkovi Veřejné bezpečnosti když ji přesvědčoval o zbytečnosti její další přítomnosti v kavárně Odmítla odejít i po zavírací hodině a domáhala se dalších květin Pan SNB byl netrpělivý řekl jí že je vožralá a ať kouká táhnout domů jinak že ji sebere To však neměl říkat protože s dámou se takhle nemluví A pak došlo k té trapné fackovací události O dámu ztratil zájem nechal se kolébat hedvábným hlasem zpěvačky a přemítal o tom že je to něco přes rok co bratra odvedlo STB že je to půl roku co měl soud a že teď před ním leží na kavárenském stolku dopis psaný na průklepovém papíru dopis to je proto že ten konvolut je opatřený poštovním razítkem a známkou s Janem Švermou vlastně to jsou dopisy dva a v obou mu jakýsi Vladimír Boudník klne že se zabývá surrealismem a co si to vůbec dovoluje a vnucuje mu jakýsi explosionalismus Čte oba dopisy již po několikáté váhá a uvažuje jestli nejde o nějakou provokaci a nebylo by to poprvé ale cosi mu říká že se ho tak snadno nezbaví Má mu odepsat Odepsal ve stejném tónu jaký použil onen Boudník Třeba ho to odradí Nedal se Dámu uviděl znovu až po delší době to však se kavárna již jmenovala Ural a za barpultem nestál barman Olda nestál tam totiž vůbec nikdo Nezpívala tam ani Stáňa Baurová kterou přemohla tuberkulóza a nás připravila o potěšení poslouchat příjemný alt této krásné blonďaté Záběhlické dívky Do kavárny Na Poříčí chodil málo ale zase se coural ulicemi Starého města a Malou Stranou a Libní a kde všude a postával s Vladimírem Boudníkem před každou roztřískanou zdí očima se proplétali starými omítkami a to co tam našli to malovali nebo kreslili na čtvrtky papíru Veřejná bezpečnost je měla ráda ale protože je považovala za cvoky tak je nechala žít Na Dámu pomalu zapomínal že ji někdy viděl Až jednou s Boudníkem stáli před světlou zdí někde blízko Klementina a tam jí ve velké skvrně na zdi uviděl Hověla si na jakémsi divanu obložená polštáři patrně připravená přijmout milence Na kartonu na kterém tuto chvíli namaloval čeká na toho svého milence pořád Když někdy vezme karton do ruky říká si že ten milenec je možná on Pak se jednoho dne Dáma do kavárny vrátila z převýchovy Byla v poněkud pomuchlaném vydání lásku ke květinám však neztratila i když již nebyly tak pestré a nákladné Její ruce byly stále pěstěné voněla však lacinými parfémy a její šatičky byly také trochu obnošené ale stále elegantní Sedla si k němu ke stolku ukázala před sebe prstem číšník před ní s odporem postavil obyčejnou hrubou sklenku v níž bylo deci obyčejného rumu Ještě chceš se mnou spát navázala na kdysi započatý rozhovor Myslím že ne a víš co přizpůsobil se nebudeme o erotice mluvit Už se dávno holím a jak se na tebe dívám tak potěšení z novosti se také už jaksi vytratilo Nejsem drahá bude měna a co s penězma na co chceš šetřit No právě Všechno šlo někam Místo do kavárny Začal chodit vysedávat k Doktorovi obojího práva Hrabalovi v ulici Na Hrázi s kterým ho seznámil Vladimír Boudník a tam pil kafe zadarmo a po večerech spolu mluvili o poezii a umění vůbec Jak a proč psát a co psát a když nás to již unavilo šli jsme k přátelům výtvarníkům do ulice Na Žertvách nebo jsme chodili na dlouhé procházky kolem Vltavy a spřádali plány o tom jak napíšou svoji velkou povídku Toho že je mezi nimi rozdíl jedné generace si neměli čas vůbec všimnout Čas běžel příliš rychle a zabývat se maličkostmi tak na to právě ten čas nebyl Nebyla ani kavárna Ural kde zpívala blondýnka ze Záběhlic byla jen jakási dělnická vývařovna a shromaždiště somráků kteří dojídali po hostech z talířů Bylo pozdě a byl čas jít domů Vedle kavárny nahlédl na desku divadla D34 potom Divadla E F Buriana Hrálo se tam denně před natřískaným hledištěm dobrý divadlo Teď je tam Divadlo Archa a bez toho že by jim někdo připlácel nedají dohromady ani Pohádku máje Je hodně divadel a ještě víc herců bohužel však málo umělců a všichni se do televize nevejdou Naštěstí ve Kbelích začalo vysílat rádio a tam se ti na které se nedostává snad jednou uplatní Vycoural z kavárny z jejích velkých skleněných oken se až k němu na chodník třepetala melodie zpívaná tím hedvábným hlasem Moje srdce housle jsou Nějak ho to po rozhovoru s dámou u rumové kytice přestalo dojímat Vešel do pasáže a na vývěsce divadla se díval co dávají a jestli ještě stojí za to vejít Hráli Milence z kiosku vešel dovnitř k pokladně ze sálu se však již nesla závěrečná píseň a pak všechno zanikalo v potlesku Tramvaj mu jako obvykle ujela čili také jako obvykle zašel do kavárny hotelu Opera naproti Denisovu nádraží a tam tři čtvrtě hodiny přemítal o tom proč se Dámě s žárem v očích a rumovou kyticí přezdívalo Terakota Jestli proto že jeden umělecký sochař podle ní vyráběl z terakoty Venuši v nestydatých pozicích a v co nejdokonalejší nahotě a prodával ta skvostná díla starožitníkům Asi ne spíš to bylo po tom japonském městě co v tom žáru také hořelo Nebyla prostitutkou byla jen krásnou a nechávala si za své společenské a jiné služby platit od pánů kteří na to měli Ale jak se měnila doba oblékla modrou svazáckou košili a svoji krásu i dovednosti dala k dispozici pánům kteří na to měli teď Byla dívkou prodejnou E F Burian byl členem předválečné surrealistické skupiny podepsal dopis protestující proti moskevským procesům ve třicátých letech a byl to umělec jakých jsme moc neměli a nemáme Pak aby mu zůstalo divadlo a pro lesk vojenské uniformy psal a hrál v tom svém báječném divadle sociálrealistické pomatenosti Byl prodejný nebo měl jenom strach A co svazáčtí básníci a básnířky kteří vyměnili svoje nadání za kariéru a pochybné ideály které však když dosáhli jisté proslulosti zase vyměnili za ideály jiné Byli prodejní anebo se jen ve svých ideálech někdy zmýlili Nechce to vědět Taky proč Platí moka naskakuje do rozjeté tramvaje Napadá ho však že od Dámy měl za tu kytici chtít třeba jen malou protislužbu a nebo aspoň být tím milencem na kterého na kartonovém obrázku čeká Minulost se však již ztrácí v černé noci