literární časopis založený v roce 1964

Stanislav Vávra

Bohumil Hrabal, Pipsi, Stanislav Vávra

ŽÁR NAD NAGASAKI

Na ulicích tma jako při náletu nikde nikdo dokonce ani policajta nevidět a kdyby se kolem hotelu Imperiál neometalo pár holek které ještě sháněly na poslední chvíli zákazníka bylo to moje město jako po vymření Zamířil jsem Na Poříčí do kavárny Canada vrchní mi pokynul já jemu Sedl jsem si k baru dostal svůj obvyklý koňak údajně francouzský něčemu člověk věřit musí Stáňa Baurová krásná blonďatá holka ze Záběhlic zpívala Vyznání v růžích usrkával jsem tekutinu co mi barman natočil do boubelaté sklenky a rozhlížel se po sále jestli tam není něco nového k vidění a přemítal o dnešním dnu Před rokem odvedli tajný bratra Vladimíra z práce a nám obrátili byt vzhůru nohama Být to o den dřív tak jsem seděl v antonu taky protože jsem měl v šupleti staré knihovny malý browning taková malá pochromovaná hračka naštěstí jsem ji dal včera večer pryč a můžu teď upíjet koňak který nejspíš Francii nikdy neviděl ale k pití je Co brácha vnucoval se mi barman Má se dobře To víš lázně Jáchymov jsou vyhlášený na žaludek Kolega měl žaludeční vředy a za měsíc mu je tam vyléčily Zázrak ale mně vyhovuje spíš sedět tady je to tam přece jenom z ruky Barman se otráveně odšoural asi si myslel že nemá zapotřebí aby z něj někdo dělal blbce Já mu to věřím Rozhlížím se po kavárně ale pořád nic zajímavýho když jsem však zabloudil očima na druhý konec barpultu přestal jsem na chvíli polykat Dívala se na mne stejně drze jako já na ni Její oči byly velké a v nich lesk a žár jako měla jaderná puma nad Nagasaki Jste krásná Byla Ještě pořád byla doba krásných žen Ne na dlouho Vám bych tu kytici růží dal lhal jsem Máte možnost to udělat přivřela již mnohokrát láskou unavené oči První květinářka která přijde je bude pro vás mít Malounko se usmála a já cítil že moje srdce je svíráno věncem růžových trnů Kdy sem naposledy nějaká květinářka vešla Viděl jsem tu jednu a to bylo to loni na podzim možná přijde znovu Nepřijde teď se pěstujou jenom rudý karafiáty a ty se tady neprodají Šla byste se se mnou vyspat Nešla na to nemáte ale víte co Ne Když už tu jste co byste mi mohl dát místo těch růží Bonbóny z růžového fondánu Takový jaký dělá libeňský cukrář pan Viškrna To je prosím mimořádně noblesní cukrář To byste si pošmákla Můžete si je večer dumlat místo bradavky nějakého neviňátka Ale víte co Objednejte mi místo kytice růží stejně je nemám ráda takovej pugét jakej dělá Olda a to je prosím noblesní barman nezřetelně naklonila hlavu k barmanovi ukaž Oldříšku pánovi jak vypadá kytice pro dámu V životě jsem nic takového neviděl a asi nikdy neuvidím Barman téměř nepostřehnutelnými pohyby pokládal na pult a do výše koňakové skleničky a hned do nich naléval rum podle toho co mi potom účtoval měl být kubánský odměřováním se nezdržoval a přesto bylo ve všech sklenkách přesně stejně po půl deci tmavé tekutiny Trvalo to snad minutu dvě a před dámou stála rumová pyramida a pak na její špičce v posledním pohárku vykouzlil zázračnou květinku Podle odhadu jak jsem stačil sledovat do něho postupně lil rum griotku šartrésku vaječný koňak a vodku a ani do té poslední pruhované sklenky tvořící špičku pyramidy nenalil víc něž to půl deci Vypadalo to spíš jako skleněný dort než jako kytice ale v žádném případě bych to vypít nechtěl Dáma však měla na věc svůj názor Zatleskala pěstěnýma ručkama barmanovi ten se polichoceně uklonil a současně mi nenápadně podstrčil účtenku s částkou za kterou jsem tleskat nehodlal Dáma však již kytici oškubávala lísteček po lístečku Šlo jí to moc hezky měl jsem však takové tušení že by nebylo dobře abych byl u toho až bude kytici ukládat do mísy na dámách čili na dámském hajzlíku Byla to Dáma a květinám rozuměla Přesunul jsem se k orchestru poslouchal Stáňu Baurovou a podléhal iluzi že zpívá jenom pro mne a nebo aspoň pro bratra Vladimíra který ji miloval Byla to velká láska a ty jak známo končí jenom špatně Dámu jsem zanechal v květinovém opojení a na víc než na tu květinovou kytku jsem stejně neměl později jsem se dozvěděl že dáma nafackovala příslušníkovi Veřejné bezpečnosti když ji přesvědčoval o zbytečnosti její další přítomnosti v kavárně Odmítla odejít i po zavírací hodině a domáhala se dalších květin Pan SNB byl netrpělivý řekl jí že je vožralá a ať kouká táhnout domů jinak že ji sebere To však neměl říkat protože s dámou se takhle nemluví A pak došlo k té trapné fackovací události. O Dámu jsem ztratil zájem nechal jsem se kolébat hedvábným hlasem zpěvačky a přemítal jsem o tom že je to něco přes rok co bratra odvedlo STB že je to půl roku co měl soud a že teď přede mnou leží na kavárenském stolku dopis psaný na průklepovém papíru dopis to je proto že ten konvolut je opatřený poštovním razítkem a známkou s Janem Švermou vlastně to jsou dopisy dva a v obou mi jakýsi Vladimír Boudník klne že se zabývám surrealismem a co si to vůbec dovoluji a vnucuje mi jakýsi explosionalismus Čtu oba dopisy již po několikáté váhám a uvažuji jestli nejde o nějakou provokaci a nebylo by to poprvé ale cosi mi říká že se ho tak snadno nezbavím Mám mu odepsat Odepsal jsem ve stejném tónu jaký použil on Třeba ho odradím Nedal se Zato Dámu jsem znovu uviděl až po delší době to však se kavárna již jmenovala Ural a za barpultem nestál barman Olda nestál tam totiž vůbec nikdo Nezpívala tam ani Stáňa Baurová kterou přemohla tuberkulóza a nás připravila o potěšení poslouchat příjemný alt této krásné blonďaté záběhlické dívky Do kavárny Na Poříčí jsem chodil málo ale zase jsem se coural ulicemi Starého Města a Malou Stranou a Libní a kde všude a postával jsem s Vladimírem Boudníkem před každou roztřískanou zdí očima jsme se proplétali starými omítkami a to co jsme tam našli to jsme malovali nebo kreslili na čtvrtky papíru Veřejná bezpečnost nás měla ráda ale protože nás považovala za cvoky tak nás nechala žít Na Dámu jsem pomalu zapomínal že jsem ji někdy viděl Až jednou jsme s Vladimírem stáli před světlou zdí někde blízko Klementina a tam jsem ji ve velké skvrně na zdi uviděl Hověla si na jakémsi divanu obložená polštáři patrně připravená přijmout milence Na kartonu na kterém jsem tuto chvíli namaloval čeká na toho svého milence pořád Když někdy vezmu karton do ruky říkám si že ten milenec jsem možná já Pak se jednoho dne Dáma do kavárny vrátila z převýchovy byla v poněkud pomuchlaném vydání lásku ke květinám však neztratila i když již nebyly tak pestré a nákladné Její ruce byly stále pěstěné voněla však lacinými parfémy a její šatičky byly také trochu obnošené i když stále elegantní Sedla si ke mně ke stolku ukázala před sebe prstem číšník před ni s odporem postavil obyčejnou hrubou sklenku a v ní deci obyčejného rumu Ještě chceš se mnou spát navázala na kdysi započatý rozhovor Myslím že ne a víš co přizpůsobil jsem se ne-budeme o erotice moc mluvit Už se dávno holím a jak se na tebe dívám tak potěšení z novosti se také už jaksi vytratilo Nejsem drahá bude měna a co s penězma na co chceš šetřit No právě Všechno šlo někam Místo do kavárny jsem začal chodit vysedávat u Doktora obojího práva Bohumila Hrabala v ulici Na Hrázi se kterým mne seznámil Vladimír Boudník a u něho pil kafe zadarmo a po večerech jsme mluvili o poezii a umění vůbec jak a proč psát a co psát a když nás to již unavilo šli jsme k přátelům výtvarníkům do ulice Na Žertvách nebo jsme chodili na dlouhé procházky kolem Vltavy a spřádali plány o tom jak napíšeme svoji velkou povídku Toho že je mezi námi rozdíl jedné generace jsme si neměli čas vůbec všimnout Čas běžel příliš rychle a zabývat se maličkostmi tak na to právě ten čas nebyl Nebyla ani kavárna Ural kde zpívala blondýnka ze Záběhlic byla jen jakási dělnická vývařovna a shromaždiště somráků kteří dojídali po hostech z talířů Bylo pozdě a byl čas jít domů Vedle kavárny jsem nahlédl na desku divadla D34 potom Divadla E F Buriana a hrálo se tam denně před natřískaným hledištěm dobrý divadlo Teď je tam Divadlo Archa a bez toho že by jim někdo připlácel nedají dohromady ani Pohádku máje je hodně divadel a ještě víc herců bohužel však málo umělců a všichni se do televize nevejdou Naštěstí ve Kbelech začalo vysílat rádio a tam se ti na které se nedostává snad jednou uplatní Vycoural jsem se z kavárny z jejích velkých skleněných oken se až ke mně na chodník třepetala melodie zpívaná tím hedvábným hlasem Moje srdce housle jsou Nějak mě to po rozhovoru s dámou u rumové kytice přestalo dojímat Vešel jsem do pasáže a na vývěsce divadla se díval co dávají a jestli ještě stojí za to vejít Hráli Milence z kiosku vešel jsem dovnitř k pokladně ze sálu se však již nesla závěrečná píseň a pak všechno zanikalo v potlesku Tramvaj mi jako obvykle ujela čili jsem také jako obvykle zašel do kavárny Hotelu Opera naproti Denisovu nádraží a tam jsem tři čtvrtě hodiny přemítal o tom proč se Dámě s žárem v očích a rumovou kyticí přezdívalo Terakota Jestli proto že jeden umělecký sochař podle ní vyráběl z terakoty Venuši v nestydatých pozicích a v co nejdokonalejší nahotě a prodával ta skvostná díla sta-rožitníkům Nebyla prostitutkou byla jen krásnou a nechávala si za své společenské a jiné služby platit od pánů kteří na to měli Ale jak se měnila doba oblékla modrou svazáckou košili a svoji krásu i dovednosti dala k dispozici pánům kteří na to měli teď Byla dívkou prodejnou E F Burian byl členem předválečné surrealistické skupiny podepsal dopis protestující proti moskevským procesům ve třicátých letech a byl to umělec jakých jsme moc neměli a nemáme Pak aby mu zůstalo divadlo a pro lesk vojenské uniformy psal a hrál v tom svém báječném divadle sociálrealis-tické pomatenosti Byl prodejný nebo měl jenom strach A co svazáčtí básníci a básníř-ky kteří vyměnili svoje nadání za kariéru a pochybné ideály které však když dosáhli jisté proslulosti zase pro změnu vyměnili za ideály jiné Byli prodejní a nebo se jen ve svých ideálech někdy zmýlili Nechci to vědět Taky proč Platím moka naskakuji do rozjeté tramvaje Napadá mě však že jsem od Dámy měl za tu kytici chtít třeba jen malou protislužbu a nebo aspoň být tím milencem na kterého na kartonovém obrázku čeká Minulost se však již ztrácí v černé noci.