literární časopis založený v roce 1964

Nadja Stibitzová

* * *

Stojíš velkýma ošklivýma nohama bos na dlaždičkách. Hraju si s tvojí mokrou kůží. To se stává unavenejm lidem. Pak hledáme heslo, které by donutilo plamínky přestat tančit. Takový člověk se ještě nenarodil, aby měl právo říci toto slovo. Studená voda stéká po mých žebrech pod tvou kůží a naše zuby jsou v tuto chvíli skleněné. Jako bych při velkém běhu otevřenými ústy dýchala podzimní vzduch.

Moje čtverečky a tvoje arabesky a naše ruce na okraji stolu. Jen prsty pro spojení k tobě natáhnu. Prach starých plakátů ti padá na rty. Znovu si nechám vyprávět, kdo to byl medvěd Robert. Tiše s odvrácenou hlavou ti podám paňácu a zatajím utržený rukáv. Ty poznáš neúplné dotyky po hlase a krásně něžně velkoryse je nepochopíš. Zase schody po třech a svetr naruby a poslední lež mezi námi je tvoje.

Velký lidi mají dlouhý ruce a přitom ruce malejch lidí dosahujou skoro až na zem. Taky mají lidi rejžku pod nosem, aby si mohli smrkat akorát do pusy a porád mrkaj, když maj mokrý voči, tak to mlaská, kdežto když mají suchý voči, tak to praská. Jak jdou, tak mávaj rukama a když si to uvědoměj, tak se jim jde moc špatně, protože přestanou mávat a pak už zas nemůžou chytit ten správnej rytmus. A eště horší je to s dejcháním, že jo?

A pak za dlouhého dne zítřejších chodců, do jejichž času jsme se nedospali, jsem poznala tvá velká mrtvá a živá smetiště, kulatý roh, který dělí dva světy, a tys přijal moji jeskyni u veverčí lebky pod srostlou břízou i mrtvou mouchu na poslední dlaždici a ztratili jsme všechny klíče i paměti jejich cest a nebylo nám známo, že dnes je budem hledat, já běžím za nás oba a za nás oba nacházím skořápku zajíce a uvnitř na hnědé hladině černé brouky a o kus dál slepýše obsypaného lesními mravenci. Odtud v kleče jaro vyhlížím.

Tuto krajinu jsme spolu nepoznali. Každý večer se vracím k úpatí tohoto kopce, abych tě vyhlížela nahoru a s rozpuštěnými vlasy odtud marně odcházím. Ten poslední den tu na mne budeš čekat s ústy plnými jeřabin a v očích bílou skálu. Je přestupný rok.

(publikováno v Divokém víně 4 / 1968)