na další stranu
Lumír Slabý
ŠKRTÁNÍ O HLADINU
Jestli se mám ještě narodit
tak ať to není ze zvyku
z předstíraných orgasmů
z upracovaných výtrysků
Chtěl bych to zlehka nahozené
jako když komár škrtne o hladinu
a ta je v extázi
jako když myšlenka mě bodne
paprsek zamrazí
Já vím že narodit se můžeš
a pak už všechno musíš
Jen ty životy unavené
bych nechtěl recyklovat
a unavená slova
a unavená slova
VNITŘNÍ SVĚT OZVĚN
O jednom snu ti zpívám
o spící kapce čisté
o chvění v pavučině
které se červená
když vzpomínka je živá
a v hlasivkách jak v pístech
se protahuje líně
duševní ozvěna
Znám vnitřní pohled očí
optik je na něj krátký
ať za tu deformaci
je osud políben
Snad se mi nerozmočí
ty všechny čisté zmatky
nejhezčí z nich teď vracím
kam patří –
do ozvěn
DESENMASCARADO
Takové přání z masek vyzuté
to není málo takových je pár
za život za sen za hru na setkání
To z něj se dozvíš že já budu ten
který tě stvoří z gest a siločar
líbanou šťastnou neschopnou se bránit
V něm chci mít radost tam kde ty ji máš
mít plné prsty tvého trnutí
to všechno už tu jistě mockrát bylo
teď ale vidím tvýma očima
a přání které nevnucuju ti
má duši jenom lehce podnapilou
ZPRÁVA Z BITVY
Ještě se ruce nedotknou
ještě je stresů na pět stránek
a slovo se v nich vyžíhá
a vyškvaří a vyrosí
až je z něj malý usmrkánek
a já vymýšlím jinou síť
ze zkratů zámlk pologest
a rozpínám ji v podvědomí
kde vytuším ten přetlak citů
a nevím k čemu chci tě svést
A to je krásný nemyslíš?
No TEBE se ptám někde jsi tu
v těch podobenstvích zakletá
Jsme od obzoru k obzoru
a než se naše póry střetnou
bude nás plná planeta
|
