na další stranu
Michal Čagánek
KOLÍBKA
Kytaru uložil jsem do kolíbky
naladil housle skřipky
a potom též dal je spát
kmotřičce noci pod kabát
Vše již spí jen ticho hlídá
jak ptáček v sadu ve větvích
čím by byl kdyby nezazpíval
a potom s chutí neutich
JABLONĚ
Jabloň je víc než strom
v nadpaží větví
hnízda ptáků
tiše listím plyne čas
od jara do podzimu
kořeny zemi prohledává
a hledá skrytá jablka
OKAMŽIK
Fajfka je nacpaná
kytara naladěná
já jsem muž
a ty jsi žena
Dva různé tóny
v jeden se spojí
v jediné možné melodii
jediné písně vždy tu zněla
obláček dýmu na anděla
mění se a pak je pryč
prázdný prostor naplnila hudba
jak ptáček sklouzla z okenic
křídlem o tvář zavadila
smích rozletěl se po síni
Kde muž byl
kde byla žena
nezůstal než okamžik
PÁDY
Natlouk si bradu
chlapeček malý
při velkém pádu
na tvrdou zem
z mých rtů ach
zaznělo v ozvěnu
dobře vím
jak moc to bolí
CESTOU NECESTOU
Pokorný průvodče vytrvej
za mořem dun vánek se zvedá
mlčky svou pravdu vyjevuj
tak jako on
ten který zná
studánky bystřiny řeky i moře
po nebi plující oblaka širá
po boku bok
za krokem krok
při síle vpřed
znaven odpočívá
poslední doušek vody v čutoře
a přece moře jsou
i jezera mnohá
tak dál jen vpřed co nohu noha
kam až jen sahá naděje
ZIMA ZIMA
Bílé hemžení
ustalo v závěji
po dechu zbyl
sotva znatelný důlek
ve zkřehlých prstech
vzpříčil se klíč
otevřít přijde ti
tichounké cililink
Vítej nazpátek
PŘIHRÁDKY
Vánoce přihrádka jsou plná vůní
jež v ty chvíle se otevírá
když zapomeneš, co tě svírá
bosou nohou šlápneš na svět
a čistým srdcem začneš vnímat
co z dětství navždy uchováno
CHVÍLE
Jsou chvíle rozkrojený chléb
ta vůně
obnažený dech
voda v dlaních shůry nahlížená
první doušek s očima zavřenýma
slunce tělo obléká
v místech těch plyne řeka
a strom se sklání pohladit
nebe je modré hojnost ryb
a kdesi právě svítá
tady
před očima tvýma
břehy plynou do ztracena
a vše je náhle známé
smích dere se z hrdla
a slza v oku tančí
jsou chvíle něžní rozsévači
chvíle jak jablko krásné
jak pohled za tažnými ptáky
jak návrat tam kde je doma
kde chléb nekrájí se bez žehnání
a do plátna se ukládá
jak dítě do kolíbky
jak léto do sena
jak podzim do bedýnky
jak zima do kamen
jak jaro do vázy
jak úsvit do jezer
jak do moře řeka
vše plyne tím směrem
a ty se jenom díváš
a vše správně je
kam jen pohlédneš
RACCI
Do konce svých dnů
nikdy nezapomenu
na své první racky
na mostě přes řeku
Nad kamenné roubení
táta mě zvedl
přímo do středu hejna
Ždibec chleba
vložil jsem do větru
ruka se mi chvěla
Přítomná dálka
vzala mě za ruku
jen letmý dotek
a přece do konce svých dnů
drobet ten nespořádám
nezapomenu
VĚNOVÁNO VODĚ
Pro smilování boží a všech andělů!
křičela voda na vodu
s vodou v patách vodou nad hlavou
prchala voda před vodou
Že z oblohy se spustil déšť
křičela spas se kdo můžeš!
s vodou v žilách, vodou v ramenou
prchala voda před vodou
Do toho křiku povyku
déšť spustil svoji muziku
tichounké pěše… kap tralala
pro vodu voda zpívala
PROMĚNY
Na mém oltáři neleží obrázky svatých
není tam růženec
ani modlitební knížka
kousek dřeva položil jsem na něj
oblázek a mušli
Dřevo jsem našel na mořském břehu
mušli vysoko v horách
oblázek z kořenů stromu pozvedl jsem
To je můj oltář
věčnost
v nekonečnu proměn
ŽIVÁČEK
Podívej
vykřiklo dítě
bylo to ve městě
plném lidí
bez živáčka
Křičet se nesluší
ukazovat prstem
jeho matka
okřikla ho
A navždy
promeškala ptáčka
PTÁČEK
Spatřil jsem sýkoru
u paty platanu
hledala co by snědla
od toho dne
kamkoliv jdu
semínka nosím po kapsách
nerad znovu zklamal bych
malého ptáčka
ZŘENÍ
Co na tom záleží
kolik je ti let
když kvítek v trávě zříš
a poklekneš?
V DEŠTI
Prší
zkažený den
a zatím venku za oknem
nějaký malý ptáček
zpívá
SPOJENÍ
Vzlet sokola má svou cenu
ale jen potud, pokud zemi zná
jinak je prázdno nad pláněmi
ztracená dálava
ZPRÁVY
Říkali ve zprávách
světová krize
sto tisíc obětí
bída a hlad
ani půl slova o lípách
dnešního rána
že začaly kvést
|
