na další stranu
Eduard Veselý
Zdravím Vás, pane Ludvíku. Byl jsem na cestách. Posílám pár nových básní do Divokého vína. Jste dobrý člověk. Eda Veselý
SERVÍRKA LIOLA
Potkal jsem jí v Les Halles na Park Avenue
Nosila mi pití
Tolik vína
Dal jsem jí poslední knihu
Přitiskla si jí na srdce
Tam uprostřed džungle
A nic nebylo lhostejný
Ani sobecký či bezohledný
Tam uprostřed jablka
Zahleděla se do řádků
a pohladila stránky
Ta kniha byla v češtině
Ale ona rozuměla
DÉŠŤ
Jak může člověk pochopit obrovskost jedné kapky
když jenom padají a kutálejí se po něm
A on v nich i mimo nich utíká aby nezmoknul
Jsou jenom mokrými kočáry na cestě do sucha
Až když si sedne do deště tak pochopí
KRAJINA PLNÁ SLUNCE
Tak už si Slunce zase češe vlasy
Cítím jejich horkost na tváři
Mám oči daleko za světlem
ale teď je nepotřebuji
stačí mi jenom ten dotek
NEVYŘČENO
Nad rezonancí myšlenek
Těch které mnozí nazývají hlas
se v očích chvěje písmo řas
a mnozí říkají jim brána
Prý cesta k pravdě za ní uchována
v propasti úst prý tlí nevyřčená slova
Co mnozí o nich říkají
však není známo
PANE NEZLOBTE SE BUDEME ZAVÍRAT
Tak jsem ji měl
jak stolní kazatel
Skleněnou radost
I bledost
Zelený muž
Zelený ubrus
Já batoh a čepice
Kde složíme kosti?
Možná vím kde
ale nahlas to říkat nechci
Lekli by se
Už ale zavírají a já vstávám od stolu
Nic už se teď nedoví
Možná je to dobře
VYTRŽENÝ ZUB
Ve vlhké jídelně huby
žvýkali poslušně zuby
Vojáci u stolů dásní
srovnaní jak rýmy básní
Poslušně plnili rozkazy
Bránili statečně před kazy
jeden z nich to sabotoval
Schoulen v kleštích dezertoval
HŘEBÍK VE ZDI:
Tak takhle se ty věci mají
Když hlína stěny kámen tají
A bledý záhon svítí
Do sebe zasazen má z kovu kvítí
Ten štíhlý jeden stvol
rozkvetl na mém prstu v bol
Já totiž sázel jsem ho kladivem
Ted prst mám modře obarven
OMÁČKA NA ŽIDLI:
Chladnoucí rybky přeteklého bytí
Na kraji nebylo už zbytí
Jsou vírem židle lapeny
do hloubky vlastní proměny
Z omáčky v talíři nesnědené
na židli rolničky nalepené
Od stolu se mnou vstali
Na kalhotách necinkali
JEŠTĚ SE PODÍVÁM Z OKNA A UŽ JDU
Budík už dávno zazvonil
Já se zas z okna vyklonil
Pohlavky větru jsou hlazením
Vlaštovky plachtícím kamením
Záclona šplhá na záda
Dívat se z okna je paráda
Hvězdy už prchají do ohniště
Pod oknem ožívá parkoviště
Nemohu už dál lelkovat
Musím se vydat cestovat
vůbec se mi nikam nechce
pohledem chci brouzdat lehce
Dopitý šálek až zazvoní
práskněte motoru do koní
Ještě jen z okna pohlédnu
A už jdu
PŘEJETÝ SOKOL
Dolétal Kamarád s oblakem
Objímal křídly asfalt jen tak
Rozpláclý Ikar pod tlakem
Pod koly bezejmenný pták
Zasychal pěšky do marnosti
Jen tak Z nepozornosti
UNIVERSÁLNÍ ŘEČ
Přiletěl z hluku prostorů
kamenný němý tvor
Ledovým kruhem obzorů
na hlínu spadlý meteor
Do žáru továren ho dopravili
Jazyk mu roztavili do měkka
němou řeč zbraní vytvořili
Stala se esperantem člověka
ŽLUTÁ PSÍ TRAMVAJ
Pejskové pozor! Jede krása
Pedigree Pal klobása
Obrovské jídlo na trolejích
Žluté k vám klouže po kolejích
Okno matné
Tyče mastné
Bud jak bud!
Žlutá podporuje chut
Aport Haf! Ňam!
Právě vám dveře otvírám
do košů dejte čumáčky
Uvnitř jsou žluté sedačky
Naskočte či vejděte
hlavně už si sedněte
EDA INFO: http://eda.vesele.info/
|
