literární časopis založený v roce 1964

Eduard Veselý

Bota ve větvích

Snad někdo stromu výšku záviděl
tak po něm hodil aspoň botu
Stala se ptákem který vyplazuje jazyk
Ptákem co poletí jen dolu

Nač lámat si s tím hlavu
jak ocitla se bota ve větvích
Možná jen někdo běžel po nebi
a nechtěl se už vracet

Čekárna

V krabici z kyselými bonbóny
ze stropu visí zralé citróny
Od okna bez záclon až ke klice
táhne se mucholapka lavice

Vesluji v proudu klihu
Zavřené dveře čtu jak knihu
Jsem počtář mobilního inventáře
Sčítám a odečítám všechny tváře

Konečně dveře zívly dokořán
Já cítím se jak kormorán
Spícího strejdu obejdu
A vejdu

Židle

Čtyřnohá gejša každodenních setkání
Nejstarší sestra pohovky a křesla
V sedě i bez šálku všem zkrátí čekání
na klíně světici i lumpa snesla

Židle i stůl jsou z rodu Hranatých
Bez nich by strom by nebyl domem
A nebýt těch dvou rohatých
Pro lidi dům by zůstal stromem

Svoboda

Z houpacích křesel stavět Babylon
Chodit se dívat do muzea na prachy
Mít místo dveří oranžový lampión
Z balónu házet klíče na střechy

V kostele svačit bez příboru
Mít pevnou víru ale neklečet
Před nikým nestavět se do pozoru
A nestydět se rozbrečet

Rozhoupat lustry v palácích
V zahradě bez plotu si tykat se sochou
Po ránu vyválet se v červáncích
Ve skříni nechat boty bez nohou

Toulat se nahý letní krajinou
Nakopat zbohatlíka do zadku
V parku se přikrýt peřinou
Milovat od soboty do pátku

Zelená víla

V domečku na palouku pod čelem
zelená víla sedí u spinetu
Klávesy hladí něžným dotekem
Z komínu znějí tony menuetu

Lechtivý spinet varhan nabral sílu
Brunátný trubač troubí na trombon
Závojem kapesníku přikryl vílu
Nosatý myslivec ji láká na bonbon

Lednička

V kuchyni hladem zívá Sněhurka
břicho jak vysypanou mošnu ve sněhu
V ní volá o pomoc jen opuštěná okurka
a sedm lahváčů jak trpaslíků na ledu

Mokré ruce

Mám rukavice z čapích zobáků
lopatky parníku co nad hladinou překáží
Telefon probuzená žába na pánvi
a průvan škodolibě nabízí mi záclony

Nahý vítr ve městě

Chytáme nahý vítr v ulicích
jak síťky na motýly míjí tváře
uteče do parku a obleče se do listí
na rohu prolistuje staré noviny

Chodníkům zaplivané paty osuší
nedává přednost na přechodu
Někdy se zatočí jak husar na koni
pak začne dělat kousky


Utrhne tašku ze střechy jak plod
a rozevlátě nabídne ji chodcům
Jestli se na něj zlobí je mu fuk
Ten starý uličník je vždycky nad věcí

Oči

Jednou si vezmu okno na záda
a odnesu až do lesů
Tam otevřu ho k slepým pařezům
odhrnu závěs pavučin a vykloním se zhluboka

Zelené číše listů za oknem
slunce v nich perlí jako šampaňské
Budu z nich pít až dopiju je do stínů
Poslední kapky spadnou světluškám

Stříbrnou cestou zpátky k neonům
mé okno pomůže mi měsíc nést
Doma ho tiše opřu o stěnu
zavřu zas dokořán a rozsvítím

Fastfood

Jídelní raketoplán v olejišti míjení
hladoví pasažéři sedí v pohybu
U stolků vykleštěných sterilitou davu
kluzkými tácy hrají domino

Kontrolky pomfritů a baget na displeji
barevnou mozaikou tam křičí do očí
Z řídicích pultů ruce bez tváří
žaludků rychlovarné konvice všem naplní

Zmrzlina

Ta sněžná baletka mých rtů
vytáčí sladké piruety při chůzi
Milenka sněhuláka bez mrkve
už zase pláče pod mým jazykem

Mince

Kovová vločka na dlani
Motýlek vydrolený z bankovky
O ruku člověka se ohřívá
Pak vypaří se v horku vydání

Talíř

V zrcadle stolu plná tvář
kolem ní vůně svatozář
Kudlanka náboženství jídla
s vidličkou masožravou se v něm zhlídla

Do prázdna oholí mu líce
Co ještě přát si více
Se sklenkou opilou teď může zatancovat
u kraje stolu balancovat

Vtipálek komedie stolování
s žebrákem nezná slitování
Jen horká voda odpustí mu hříchy
Až na zem upadne tak potrhá se smíchy