literární časopis založený v roce 1964

Daniel Srb

ANDĚLÉ NA ZEMI

Voní mi prsty

Voní mi prsty
vůní borovice
Voní mi prsty
fjordem tvého těla
Voní mi první
druhý
do třetice
rád bych ti splnil
cos´ kdy chtěla


Voní mi prsty
vůní borovice
voní mi láskou
co jsi vykřičela

Avion

Kdyby maminky
mohly jít bojovat
za svoje syny
odehrály by se
všechny války
u vychladlého espressa
v kavárně Avion

Kterak létati tiše

Na nebi zpřelámaných osudů
mlátili dva zaprodanci
bezhlavě
do sudů


Ve věci starých mrtvých klišé
usekali ptákům křídla
by létali tiše


Přehradili kapky tmavé krve
s žábry veteráni vrazi
odplivli si prve


a všichni byli nazí


a vůkol tolik krve


vinou lékařů moje babička zemřela

Mrazivá

Své velké
perutě
motýl
pozvolna
rozvírá

Noc byla
temná
tajemná
mrazivá

Nesourodá

Hlava se mi rozletěla
na milion střípků
Myšlenky odletěly
pchá! pryč

Už ani
na cvokaře
není čas

Je zima
za okny
i ve mně


Motýl neuletí
přišpendlený

Na sněhu stopy


Nevidíš

Odlétá

Rozevřel jsem dlaně
a uslyšel
šepot jejich křídel

Písek

Vprostřed letu
padali mrtvi shora

- tak - ptáci tažní

Ryby říční
břichy k nebi pluly

- líní vlažní

Oba v ústech
rozdrcena písmena

jsme opět měli

Pouštní písek
skřípal mezi zuby

-
- my neslyšeli

Posledníček

Na mezi u cesty
rozkvetl nám
Posledníček.
Stará teta Mlha
ještě se chvíli
na návštěvě
pozdrží.


Kohout už
tak časně
na hambálkách
nachází.
Tma rozvírá kleště.
Ojídá den - teplo ....
Obojí ....
Ubývá ...

.Rozletěl jsem se

Rozletěl jsem se
Do celého světa
jak moje /s/vědomí
kříslo o zem
Rozletěl jsem se
plíživou zimou
po modré obloze
Věřím že nezmrznu
Nic není

Satyr

Nad mělkým hrobem
starý Satyr stojí
Plno je pláče
co z hrudě
rudý
tek´




Nad mělkým hrobem
starý Satyr stojí
co z hrudi
Zemi
srdce
vetk

Podměsíc

Matka Hladina
porodila
Podměsíc
jen proto
aby
ráno
propadl
do jitra