na další stranu
Eduard Veselý
Sudokopytníci v ulicích
Pastevci v barech popíjejí whisky
a mlčenlivé krávy rozešli se do ulic
V barevných pláštěnkách tu stojí na slunci
Plastová vemena jim vítr podojí
Do očí bulvy výkladů se dívají
Hovězí úsměvy se prodávají v papíře
Zvědaví chodci mlčky žvýkají
Kravince všednosti se lepí na boty
Ranní objev
Rezavý oříšek na dortu skříně ožil
Průzkumník šváb dnes vyrazil si do světla
Po cestách hranatých jde zarputile k výšinám
A zcela jistě nebude tu sám
Chodníky
Jak staré prsty pokroucené od věku
Točí se tam kam chceme nechceme
Mozaiky poplivané ve spěchu
Do jejich prasklin denně v nich šlapeme
Koryta zrcadel kde překročíme sebe
Rypáčky kanálů z nás vodu srkají
Klekátko dlaždičů pod zpovědnicí nebe
Neživá žíla do níž tepají
Princezna Slza
V propasti oka zámek zakletý je skryt
Zavřená okna do tmy kanou
V provlhlých sálech studený je svit
Zelené svíce ve zdech planou
Dva ptáci s křídly z olova
tam usínají v mauzoleu ložnice
Hořící kapky spadnou na slova
Na stropě zapálená pramice
Pod víčky věží stinné parky jsou
a jezera jak přeplněné poháry
V rezivém brnění už kráčí tmou
jen hořký princ a lítost na cáry
Až potká naději ve světle odrazů
pak v šeré galerii políbí ji lehounce
Soumračné tváře stečou z obrazů
Princezna Slza vyjde na slunce
Cestující
Sedí a čekají
Zavřeni ve věci
Jsou šipky tam
Otroci směru
Souložící semafor
Po celé dny tam u kolejí stojí
Má svoji eleganci bez šatů
Jediným pohybem nám cesty spojí
Miluje pravidelnost návratů
Z drzostí vykřičníku do vagónů hledí
Ramenem oka všude proklouzne
Mašina spokojená vepředu už sedí
Z děravých paží brzy vyklouzne
V železných ňadrech duní hrom
Za lesem utichne však záhy
A zase zůstane tu jenom on
Souložník na kružnici dráhy
Rekviem za prokouřené plíce
V krajinách kostí vzducholodě plují
Z hrdostí plachetnic se vzduchem dmou
Vyprahlé světy jícnem dují
Ve vzduchu zatočí se s modrou tmou
Spirálou dýmu vrány stvořené
Zobáky z dehtu do nás klovají
Dusivým křídlem vůně zbořené
Na urnách popelníků zmírají
Cigaret kamikadze na rty útočí
Ve žlutých prstech tiše hynou
S troskami popela se derou do očí
Raněné vzducholodě do tmy plynou
Jak smutné balónky když po pouti se scvrknou
Vyčpělým kouřem k zemi klesají
Za horizontem dechu spadnou
Do šedých bažin zabřednou a zčernají
Prach
Po svazích dnů k nám sestupují tiché armády
Kam oko pohlédne se usazují šedé šiky
Bezbranní váleční čekají až budou setřeni
V kasárnách času dalších je jak hvězd
Prachovkou ruce svázané
svou věčnou válku vedeme
Soukolím bitev na prach drceni
Vojáci Sisyfovi pod korouhví smetáku
Dřez na nádobí
Studánka v plastu zrozená
V lagunu bílých delfínů se mění
Na hřbetech z porcelánu prsty surfují
Ve vlnách očí horká zrcadla
Ostrůvky dlaní zahalila oblaka
Zmáčené ryby polykají jaro
Chlebový parník kolem propluje
Kapitán z dýmky vyfukuje bublinky
Žoldnéři reality
Ve stínu kazatelny jedli psa
Prastarou víru v maso měli
Kapičky lidí zaschlé ve vlasech
Kožené lustru oběšenců nad hlavou
Daně
Jak mušky neposedné kolem létají
a otec rybář s přísným výrazem
v rybníku kapsy rozhazuje sítě
Na březích měst se třpytí šupiny
Tam kasta Věčných s oblýskanou grácií
v hranatých krysáryích ovívá se listím
Zákony monolitu vryté pod kůží
na dveře zamčené tam klepeme
|
