na další stranu
Tomáš Recht
Manifest českých bláznů
Píše se rok 5. Básníci blázni chtějí vyjádřiti
lítost nad tím jak jejich svět je kulturně a sociálně v řiti...
naivní blázny napadlo obnovit jeho zašlou slávu
vždyť hleď jak člověčenství uvadlo lidé jsou jednotkami davů
mnozí - hrozí že mnozí z nich se zamknou s barevnými světly
ti moudří se učí o básních místo aby je četli
Řvěte ach řvěte nenechte si sebrat svou poezii duše
nevadí jestli nepřečte si ji nikdo nemlčte suše
světe ach světe přestaň spát a jdi po smyslu věcí
nestyď se smát a milovat a ser na ty jejich kecy
Pišme zpívejme ze sebe jen pravdu a netajme si nic
Pišme zpívejme city své a ne ty co jsou nám cizí
Ať jsou naše básně hluboké spontánní lyrické ryzí
srandovní veselé jak hovno z prdele či volající do nebe
neřiďme se chutí obecenstva zpívejme ze sebe!
Éry básnických generací kde to s nimi dnes vázne?
máš-li pocit že se vrací
vítej naivní blázne!
Nesmíš se smát
Nesmíš se smát
cizímu neštěstí
Nesmíš se smát
žalu a bolesti
Nesmíš se smát
těm kteří zemřeli
Nesmíš se smát
smrti a násilí
Nesmíš se smát
zločincům s okovy
Nesmíš se smát
Bohu a Ďáblovi
Nesmíš se smát
opilcům a rváčům
Nesmíš se smát
snobům boháčům
Nesmíš se smát
abstraktním kresbám
Nesmíš se smát
teploušům a lesbám
Smích hrdlo pročistí
smích srdce pohladí...
čemu se však smíš smát?
Mně! Mně to nevadí
Školní zahrada
Poledne voní vichrem na školní zahradě
klid polední na trávě a listí podzimu
slunce jde nebem mrak je nasnadě
hřbitov se těší na zimu
jsem tak přeplněný prázdnotou
že na myšlenku místa není dost
možná zvítězil jsem nad hmotou
co jsem vyhrál? Posedlost.
Vesele do školy
Žák chytrý žák školený
co rád vnímá a chápe
leží teď jako skolený
a na lavici chrápe
Kde máš víru Adame
proč zeměpis tě drtí?
jestli to takhle zůstane
skončíme jistou smrtí
Svíci
Stojím na hrázi
a v extázi se dívám dolů
mít tak křídla od sokolů
díval bych se z nebe
i na tebe
a splynula bys s barvou polí...
Mě bolí
jak nikdo z nás
nepromluví — vem to ďas
a není-li co říci
nezbývá než zhasnout svíci
Ráno
Naivní duše bez hříchu...
Konec — není to k smíchu?
a ráno slunce svítí
na kvítí
ještě spím a přece píšu
záře sluneční mi plive do očí
lesy se točí
kolem paseky kde sedíme
všichni společně ale každý sám
nebo alespoň já ten pocit mám
tráva utíká
potok polyká...
...hořký vzduch
Už zase vidím barvy
ačkoliv nechci
Mezi stromy
Ležíme sami
na zemi
mezi nimi
mezi stromy
co šumí
korunami
a větvemi
svými
co mi
rozumí
|
