literární časopis založený v roce 1964

Miloň Čepelka

ze sbírky Mandel sonetů

Sonet o touze a s blatouchy

Mám stále v srdci na sta blatouchů,
u nichž jsme stáli, žlutí uhranuti.
Tam jsem se zvolna měnil z rampouchu
na labužníka zmámeného chutí

tvých úst a slin. A moc dnes děkuju ti.
Vždyť byl jsem hodný ba i na mouchu,
jež bzukotem jen zvyšovala pnutí
vzrušených nervů. Ach, ty padouchu,

tak plísnil jsem se, pořád nedosycen
polibků, které z něhy přešly k touze.
Však nebylo to věru platné pranic.

Jak potok břehů zbavil jsem se hranic
a pod blatouchy viděl jsem v té strouze
tvé bílé tělo, štíhlé jako svícen.

Sonet o pokorném štěstí a s ozvěnou

Chvíle, kdy píšu, kdy mi jazyk podá
ta správná slova a ty pravé rýmy,
nemůže zničit žádná nepohoda.
Cítím se v říši hlásek mezi svými.

Na staré hrušce tiše šustí listí,
kosice míří k hnízdu krmit mladé,
a můj kout světa stranou nenávisti
trápí jen lítost, že tak není všade.

A k tomu ty, má lásko usměvavá,
ať už jsi blízko nebo vzdálená,
jsi v každém snu, jenž se mi v noci zdává,

a tvého hlasu znělá ozvěna
odměnou nese jako motýl v letu
milostnou píseň hranou na spinetu.

(současná tvorba)