na další stranu
Petr Pojar
Nevím
... a já nevím
jak pojídat jeřabiny
Nevím jak baňky plné jedů
Já nevím
jak vsunout pod jazyk
včelí vosk s nevytočenými
zbytky medu
Nevím jak rozpustit
mandlovoučký trip
dívčího těla
a jak chtít aby zanevřela
Nevím jak vyhrábnout zrnka
čerstvě zaseté pšenice
z promoklé hlíny
a věřit že jsou moukou
Jak péct chléb z bláta a špíny
Nevím jak loupat brambory
na plácku před golfovým hřištěm
Nevím jak usnout
v podzemní dráze
v divadle bez hlediště
mezi tolika lidmi
Na eskalátorech
které mě posouvají ke slunci
Nevím jak číst knihu
která nemá oči
Nevím jak přežít leden
když zbožňuji září
Nevím jak milovat
abych si mohl vážit
sám sebe
Guten Apetit
Měl tu stát potulný kejklíř
a rezavým mečem zdobit tvůj smích
Měla nám cikánka hádat z ruky
a v ohnivém čardáši
vášnivých slov
jsme se měli úplně ztratit
někde v naprosté tmě
Okázalá nádhera mrtvého města
však padá do vlasů stárnoucích
Němek jak falešné perly
do tlam taxislužby
Hloučky ufonů táhnou své kufry
na kolečkách po kamenné dlažbě
zkrápěné
slzami našeho mládí
Láska jak penzión
Městský park obehnán vysokým plotem
NIČEHO
Nebýt řeky nepotkáš ani
střepy skutečných zrcadel
Nebýt pár bláznů
nemůžeš tu ani hovořit
Natož sám se sebou
Pár soust na žluklém oleji
Oněmělý úžasem z drzosti
která si bere vše
a vyhání každého
ODKUDKOLI
Pod praporem lží
že „pravda prý vítězí“
S tou správnou reklamou
o hnilobě doupat
a vymoženostech moderní demokracie
jsme se ocitli
namísto v ráji
uprostřed nádherného kravína
kde do žlabů sypou
z kropících vozů
nějakej WOODENTOYS
|
