literární časopis založený v roce 1964

Marta Ehlová

DOROTA MÍČANOVÁ A 28. PLUK

(o Justičním areálu trochu jinak)

Že za názvem ulice Na Míčánkách v Praze 10 Vršovicích, kde sídlí nový Justiční areál, stojí žena, možná mnohé překvapí. Že je název ulice 28. pluku výlučně mužskou záležitostí, je naopak samozřejmostí.
Dorota Míčanová, provdaná Říčanská (o roku narození dostupné prameny mlčí, rok úmrtí je 1542) pocházela z panské rodiny Míčanů z Klinštejna a z Roztok. Ottův slovník naučný uvádí, že rodina byla stejného původu a erbu s pány z Dubé, Lipého a Lichtenberka, a že jejím předkem byl Záviš ze Stružnice (1231-1291); zda Záviš ze Stružnice či jeho syn založil rodinné sídlo hrad Klinstein (Klingenstein) u Libchavy (na Českolipsku) ,,odkudž si obrali příjmení“, se s jistotou neví. Ví se však, že v XV. století žily ,,tři pošlosti“ tohoto klanu: Klinštejnové Kokořínští, Škvorečtí a Míčanové.
Po svém otci Litvínovi z Klinštejna (1478 – 1506) patřila Dorota Míčanová do ,,pošlosti“ Škvorecké, značně mohovité.
Sňatkem s Mandalénou z Vrtby rozšířil Litvín z Klinštejna majetek o Hořovice, a ,,pošlost“ Škvoreckou o šest potomků, kteří se z tohoto manželství narodili. S Mandalénou měli šest dcer: Annu, Dorotu, Vracku, Lidmilu, Markétu a Dobru.
Za zmínku stojí uvést, že Dorotin strýc Čeněk byl od roku 1463 královským prokurátorem.
O životě Doroty Míčanové se toho v historických pramenech moc nedočteme. Protože se však o paní Dorotě všeobecně hovoří jako o ,,hradčanské měštce“, která v těchto místech držela i vinice, lze usuzovat, že to byla žena schopná, podnikavá. Další vinice totiž držela i na rozhraní dnešních katastrů Vinohrad a Vršovic.
Podívejme se, co o těchto vinicích říká historie. Na konci 14. století se v místech rozhraní katastrů Vinohrad a Vršovic rozkládala tzv. Jindřichovská vinice. V 15. století se vinice rozrostla o nové vinice, které se jmenovaly Chmelařská a Názovská. Staroměstský měšťan Jindřich z Falknova roku 1418 tyto vinice spojil a vytvořil jednu rozsáhlou vinici, které se začalo říkat vinice Názovská či V Názovkách.
V polovině 16. století držela tyto pozemky hradčanská měštka Dorota Míčanová. Podle ní se vinici říkalo Mičánka nebo Míčánka. Později se vinice rozdělila na Velkou a Malou Míčánku.
Velká Míčánka byla po polovině 18. století přejmenována podle tehdejšího držitele Josefa Vössla na Feslovu (počeštěná forma Vössla). Počátkem 19. století se zde nacházela rozlehlá usedlost s dvorem, zahradou a obytnou hospodářskou budovou a polnostmi. V této podobě usedlost setrvala až do poloviny 19. století, kdy ji nechal tehdejší majitel - továrník Ulrych Huber přestavět na klasicistní vilu. Objekt však byl oficiálně uváděn jako dvůr s vinicí, což svědčí o stále fungujícím vinařství. Dnes ho najdete v Dykově ulici na Vinohradech v Praze 2.
Malá Míčánka, která nás zajímá, sloužila k pěstování vinné révy až do počátku 19. století, kdy zanikla. Zůstal po ní jen název ulice Na Míčánkách (Na Miczankach).
V roce 1940 byl její název změněn a ulice se až do konce války jmenovala Pancéřová; po válce se ulici její původní název vrátil.
Ulice 28. pluku je pojmenovaná po 28. pěším pluku, který sídlil v kasárnách Jana Roháče z Dubé. Tedy v dnešním Justičním areálu Na Míčánkách. Je sympatickou shodou náhod (či záměrem?), že v Praze jde o další objekt bývalých kasáren, který byl přeměněn na soudní budovu; budova nynějšího Justičního paláce v Praze 5 - Smíchově, kde sídlí Krajský soud a Obvodní soud pro Prahu 5, donedávna sloužila také jako kasárna – původně s názvem Albrechtova, poté Štefánikova kasárna.
Vraťme se však k 28. pěšímu pluku. Ví se o něm zejména to, že 4. dubna 1915 přešel za doprovodu plukovní hudby jako jeden muž do ruského zajetí. Stalo se to na Bílou sobotu.
Toto vojenské seskupení je však zajímavé i svou ,,nevojenskou aktivitou“ - totiž kapelou. Svého času (koncem 19. století) byla hudba tohoto pluku nejpopulárnější mezi c. a k. vojenskými kapelami.
A není divu - v čele kapely se totiž vystřídalo mnoho vynikajících hudebníků; nejznámější z nich je jistě český skladatel Rudolf Piskáček (1884 – 1940), autor operet Slovácká princeska a Perly paní Serafinky.
Odborníci považují hudbu 28. pěšího pluku za předchůdkyni Posádkové hudby Praha (vznikla v prosinci 1918).
,,Osmadvacátníci“ si říkali ,,pražské děti“, po první světové válce založili spolek stejného jména.
V době před 1. světovou válkou se tito řízní mužové zapsali do dějin i svou ,,párkovou aférou“ v Českých Budějovicích. O co šlo? V roce 1905 to v Rakousko- Uhersku vřelo demonstracemi za zavedení všeobecného hlasovacího práva. Ty se nevyhnuly ani Českým Budějovicům. K nelibosti jejich starosty Josefa Taschka si českobudějovičtí obyvatelé svou demonstraci naplánovali na 28. listopad. Pro zajištění pořádku proto starosta do města povolal vojsko. Nesáhl však po místní posádce, ale z důvodů politických, po příslušnících pražského 28. pluku. Vojákům bylo jasné, že zde nejsou vítáni, jejich náladu navíc výrazně poznamenalo i deštivé počasí. Ze zásahu proti demonstrantům nakonec stejně sešlo. Díky vytrvalému dešti to ti odhodlaní vzdali; vojáci to vzdát nemohli. Taschek, ve snaze alespoň trochu odčinit své ,,fiasko“, nabídl vojákům párky s pivem. Svérázní osmadvacátníci však jeho nabídku vojácky odmítli...
,,Párková aféra“ skončila pro vojáky dobře. Velitel jim sice spílal potrestáním, ale plukovní vrchnost rozhodla, že ignorace párků s pivem není vojenským prohřeškem...
Z celé akce zůstala jen úsměvná epizoda, na kterou si osmadvacátníci jezdili i po létech do Budějovic rádi zavzpomínat.