na další stranu
Vítězslava Felcmanová
DUEL V ZIMNÍM PARKU
Staleté stromy jak nevěsty bílé
v krajkovém závoji jsou rozmařilé
a celý park halí háv z mlhoviny
růžové červánky, modravé stíny
V jiskřivém sněhu jen tu a tam stopy
snad že si z havrana havran smích tropí
a náhle o vlásek unikne smrti
to koňská kopyta led v cestě drtí
Kočáry přijely sem v přísném sledu
podkovy rozbily zrcadla z ledu
v nastalém tichu jen frkání koní
a havran havrana s krákáním honí
V oparu nachové slunce se stydí
a velmi pobledlé jsou tváře lidí
Poslední úklony, poslední slova
Zapláče milenka či mladá vdova
Dva muži odhodí do sněhu pláště
oči jsou vášnivé a plné záště
svědkové opodál chvějí se mrazem
čekají čí krev teď vyprýští na zem
Jen vítěz odjede kočárem domů
ten druhý zůstane pod klenbou stromů
jeho mrtvé oči přikryjí brvy
hanba a urážka smývá se krví
to be continued…
|
