na další stranu
Vítězslava Felcmanová
KORÁBY NADĚJE
Bůhví, kam ty všechny lodě plují,
kam je nesou proudy a divoké vlny,
bůhví, které zhaslé hvězdy navigují
a čeho jsou břicha těch korábů plny.
A kdo ví, co všechna srdce vybubnují,
když už se jim krve nedostává
a všichni ti černí kováři své meče kují,
ale která ocel je ta pravá?
Proč jen jsou ty dálky temné, nikde světla,
krok za krokem samé klopýtání,
hvězdy padají a z lodí už jen trosky.
Snad proto mě záře lodivodů spletla,
kde se vzala, nemám ani zdání,
za nadějí brodívám se bosky…
TICHO
je vata
do které se balí slova svatá.
ticho je víno bílé,
co proudí v každé žíle,
ticho je prostěradlo
které mlčky do postele spadlo.
Ticho je sovy peří
a sovy svému tichu věří!
Neboť řeči,
to bývají zbraně něčí,
radši člověk pospíchá
do bezpečí
tam kde klečí
hříšník vedle mnicha
až do ticha…
|
